Víc štěstí než rozumu

Pionýrská skupina založená před čtyřmi lety po všech stránkách prosperovala: dětí přibývalo, z původního jednoho oddílu byly již tři, dostalo se pomoci i ze strany rodičů a podařilo se uskutečnit již druhý tábor, který se povedl tak, že to ani lépe nešlo.

Nemalou zásluhu na úspěšném rozvoji měl fakt, že skupina disponovala klubovnou, kterou jí na tři roky za slušné nájemné pronajal místní podnikatel, který koupil areál zaniklého podniku a domek, ve kterém kdysi byla šatna zaměstnanců, nepotřeboval. Skupina zorganizovala několik brigád, tatínkové domek opravili, natřeli, maminky pomohly s úklidem a skupina získala skvělé zázemí.

Vedení skupiny bylo tak ponořeno do práce s dětmi, že všem nějak ušlo, že dohodnutá doba nájmu – ony tři roky – uplynula 30. 6. 2017. Nájemné platili dál, majitel se neozval a vše bylo jako před zmíněným datem. Když začal nový školní rok a rozběhla se oddílová činnost, sešlo se vedení skupiny, aby naplánovalo víkendovou výpravu. Hospodářka Jarka přinesla několik dopisů, které se za uplynulý týden nashromáždily, a když je otvírala a četla ostatním, po předposledním zavládlo hrobové ticho: majitel požadoval vyklizení klubovny do 15 dnů a požadavek odůvodnil uplynutím dohodnuté doby nájmu. Ticho vystřídala panika – přijít o klubovnu bylo nepředstavitelné, navíc se blížila zima a žádný náhradní prostor prostě nebyl. Nakonec se dohodli, že vyšlou vyjednávat hospodářku – moudrou a zkušenou účetní, aby majitele obměkčila i tím, že skupina na vlastní náklady provedla řadu oprav, udržovala okolí, a dohodla tak prodloužení vpravdě šibeniční lhůty. Skupina musela přece pokračovat, na tom se všichni shodli, ale sehnat novou klubovnu a zajistit přestěhování vyžaduje rozhodně dobu delší než 15 dnů. U majitele Jarka nepochodila a na skupině zavládl smutek.

Vedoucí začal organizovat balení inventáře a dohadovat, co bude u koho uloženo do doby, než bude klubovna nová. Hospodářce to ale nedalo a zašla se poradit za advokátem, jak alespoň získat úhradu toho, co do domečku skupina vložila. Mgr. Horák si prostudoval smlouvu, nechal si vše vysvětlit, dvakrát se zeptal, kdy poprvé skupina dostala výzvu k vyklizení, a když mu Jarka Potvrdila, že to bylo v půlce října, tak ji šokoval: „Vy se vůbec nemusíte stěhovat, tedy alespoň do června příštího roku určitě ne.“. Na dotazy Jarky jí pak dal přečíst § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, kde se praví „Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.“ „Tak to znamená, že se naše smlouva automaticky prodloužila o rok?“ zeptala se Jarka a advokát přitakal. Rovnou se s ním dohodla, že pokud to skupina schválí, zastoupí jí a s majitelem věc vyjasní.

Jak bylo řečeno, tak se stalo: majitel slevil ze svého požadavku, nakonec se skupinou uzavřel dodatek smlouvy, kde nájem prodloužil do 31. 8. 2019 pod podmínkou, že k automatickému prodloužení už nedojde a že skupina nebude uplatňovat žádné nároky za náklady, které vynaložila. Skupina tak získala čas, aby nalezla nové zázemí – bylo to ale šťastnou shodou okolností a znalostmi advokáta.

Takže – hlídejme si své smlouvy, abychom se i s inventářem jednoho dne neocitli na ulici – úplně by stačilo, aby ve smlouvě bylo uvedeno, že ustanovení o automatickém prodloužení se na pronájem klubovny se skladem nevztahuje, a situace mohla být jiná.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra