Velikonoční jezero

V době od 27. 7. do 10. 8 trávili pionýři z oddílu Rolničky (PS Chomutov), léto na své táborové základně poblíž Nejdku u Karlových Varů. Během jednoho překrásného letního dne se rozhodli navštívit nedaleké jezírko zasazené do lesnaté krajiny mezi obcemi Odeř a Lužec. Cílem výletu nebylo pouze navštívit samotné jezírko ale také se věnovat Geocachingu a cestou zpět navštívit Nejdek. K lovení si Rolničky vybraly keš, která se týká přímo samotného jezera. Je jí keška „Velikonoční Jezero“ (GC2TCAF). 

Představení

Keška je typu Multicache. Znamená to, že při lovu samotném bylo potřeba obejít několik stanovišť a na nich zjistit indicie nutné pro výpočet finálních souřadnic. Výchozí bod pro kešku se nachází na souřadnicích N 50° 18.793 E 012° 48.991. Obtížností patří keška mezi průměrné. Terén je hodnocen třemi hvězdami a tak Rolničky tušily, že nic horšího než poskakování mezi kořeny stromů a strmější výstup do kopce je nečeká. Dvě a půl hvězdy u obtížnosti pionýrům napověděly, že k nalezení finálové schránky budou muset zapojit své mozkové závity.

Hledání

Ráno, hned po snídani, vyrazily Rolničky z Nejdku ranním autobusem do Obce Děpoltovice (zast. Děpoltovice – horní statek). Odsud se pak celá skupina vydala podle mapy po polních stezkách a lesních cestách k jezírku. Jistou možností bylo také dostat se do obce Odeř a odsud pokračovat po žluté turistické značce avšak pro tuto se pionýři nerozhodli. Cesta lesem v letním tropickém dni příjemně ubíhala a přibližně za necelou hodinku chůze stáli všichni na výchozích souřadnicích. Zde se Rolničky rozdělily na dvě části. První „mudlovská“ část se nezajímala o lovení a dala přednost koupání v jezírku a ta druhá „kačerská“ vyrazila obejít tři stanoviště s indiciemi.

Na každé zastávce na Rolničky čekaly dvě otázky. Jedna, kde bylo potřeba něco spočítat nebo najít napsané číslo. A druhá, kde bylo na výběr z několika možných odpovědí. Jedna z nich pionýry opravdu potrápila. Autor se kačerů ptal, jaký význam má cedulka na stromě. Nikdo z nich se zatím s takovou cedulkou v přírodě nesetkal. Po chvilce uvažování zvolili kačeři odpověď a vydali se dále. To, jestli byla jejich odpověď správná se ukáže, najdou-li na vypočtených souřadnicích schránku. V opačném případě by museli hádat znovu a svoji chybu napravit. Konečně došli na poslední stanoviště a odpověděli na poslední otázku. Zbývalo jen dosadit čísla z indicií do vzorce a vypočíst finální souřadnice. To nebyl žádný problém, a tak už po chviličce mohli „nacvakat“ souřadnice finálové schránky do GPS navigací. Jakmile byl i tenhle poslední úkol hotový, vydali se všichni směrem, který ukazovaly přístroje. Pro většinu skupiny bylo navigování pomocí GPS novinkou, ale našli se i ostřílení mazáci, kteří už po chvíli stáli na místě, kam je malá plastová krabička dovedla. A pak přišla část, která nejvíce baví nejmladší členy skupiny. Tou bylo hledání finálové schránky. Je tam nebo není? Odpovídali jsme správně? Kdo ji najde první? I přes to, že každý chtěl schránku najít, se všichni dokázali držet základního geocachingového pravidla – hledej nejdřív očima. A zvlášť v tomto případě bylo potřeba se tohoto pravidla držet, neboť přibližně patnáctičlenná skupina by dokázala zrýt místo uložení schránky s důkladností stáda divokých vepřů. Z toho by neměl autor keše velkou radost.

 Heuréka

Při hledání pionýry trochu potrápil signál a také někteří zapomněli zohlednit důležitou věc, a sice sklon terénu. Naštěstí jeden ze zkušenějších lovců se nenechal zmást a během chvilky už hlásil nález místa uložení. Než vyjmul schránku ze skrýše, všichni si dobře prohlédli, jak je uložená, je přece důležité ji vrátit na stejné místo a ukrýt stejně jako autor, aby i lovci, co přijdou po nich, měli stejné podmínky. Schránku, o velikosti přibližně poloviny krabice od bot, odmaskovali a vyjmuli z místa uložení. Po otevření schránky se jim naskytl pohled na ukryté poklady. První, co vedoucí „kačerské“ skupiny vytáhl z krabičky, byl logbook. Do toho zapsal datum a čas nálezu, přidal své razítko, a celá skupina se pak do zápisníčku podepsala. Také bylo důležité doplnit údaje o obchodování v kešce. Jeden z pionýrů si na památku z krabičky vzal malou plaketu a místo ní do schránky vložil dva hopíky. Tak bylo pravidlu – obchoduj fér – učiněno za dost a schránka se mohla opět uložit na nějaký čas ke spánku ve své skrýši. Ještě předtím se celá „kačerská“ skupina se schránkou vyfotila. Zabalili ji pak do černého pytle, ve kterém původně byla, a uložili ji zpět přesně tam, odkud ji vytáhli. Také maskování skrýše provedli stejně jako předchozí lovci. Každý měl radost z nálezu a ti, kdo lovili poprvé, možná našli dalšího zajímavého koníčka. Za práci odvedenou při hledání indicií a kešky, se pak všichni odměnili koupáním v křišťálových vodách jezírka.

Protože se všem na místě líbilo, zdrželi se tam tak dlouho, že návštěvu Nejdku a prohlídku města a muzea odložili na jiný den. Přišel čas se vydat na autobus a zpět do tábora. V autobuse pionýři přemýšleli, co by poradili těm, kteří se rozhodnou jejich výlet zopakovat. Napadlo je, že místo prohlídky Nejdku by mohli navštívit lokalitu v trojúhelníku obcí Nejdek – Černava – Nová Role. Zde je uloženo velké množství (více než 50) tradičních a mystery keší na malém prostoru. A také by se měli vyvarovat jedné věci, cesta z Děpoltovic k jezírku není vhodná pro kočárky. Všichni se však shodli na jednom. Lovení byla zábava a výlet určitě stál za to.

František Slípka