Ve spárech 4 žhavých novinek: Lichva, závdavek a spol.

Čtenářům mého seriálu se dnes dostává žhavých a fakticky v každodenním životě použitelných novinek ze stránek nového občanského zákoníku.

1. Ve spárech lichváře
Oblíbeným tématem novinových článků a televizních pořadů je lichva; ta bývá obvykle definována jako nepřiměřeně vysoký úrok. Co to ale vlastně je?

Nový občanský zákoník podává definici opisně a lze ji hledat ve zvláštním důvodu neplatnosti smlouvy (§ 1796 NOZ), která je charakterizována dvěma znaky:

  • Zneužitím tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, a
  • skutečností, že dotyčný nechá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

Lichvou je tedy jednání, kdy „lichvář“, zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, nechá si sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění, které lichvář poskytuje, v hrubém nepoměru.

Hrubý nepoměr bude posuzován vždy individuálně, tedy případ od případu, a zpravidla tak bude postupováno nejenom mechanickým porovnáním hodnot vzájemného plnění, ale určitě i zhodnocením dalších okolností – například doby, na kterou byl závazek sjednán, společenského kontextu uzavření smlouvy (doslovná a formalistická aplikace by mohla znamenat likvidaci zastaváren).

Výjimku zákon stanoví pro podnikatele – ti se nemohou neplatnosti s úspěchem dovolat, pokud uzavřeli smlouvu při svém podnikání; zde zákon vychází evidentně ze dvou předpokladů: jednak předpokládá u podnikatelů určitý stupeň znalostí a odbornost, která je s podnikáním nezbytně spojena, jednak v určitých situacích jsou některé obchody podnikateli uzavírané skutečně nevýhodné, avšak tato nevýhodnost je kompenzována širším kontextem podnikání (například tzv. intervenční nákupy).

2. Ve spárech adhezních
Významnou novinkou a posílením slabší smluvní strany (občana, neziskového subjektu apod.) je nový institut tzv. adhezní (v překladu asi nejpřiléhavěji závislé) smlouvy. Podivný název je vysvětlován slovy zákona takto: „Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.“

Právní úprava tak dopadá prakticky na všechny podnikatele, kteří uzavírají tzv. formulářové smlouvy: mezi tyto subjekty patří banky, pojišťovny, mobilní operátoři, dodavatelé plynu, elektřiny, poskytovatelé kabelové televize apod. Jinými slovy: jde o takové smlouvy, jejichž základní podobu neměla druhá (slabší) strana reálně možnost ovlivnit, a pokud je v takovýchto smlouvách odkazováno na doložku, která není ve smlouvě přímo obsažena, je taková doložka platná pouze tehdy, „byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena, nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát“. Potenciální neplatnost se týká současně i doložek, které jsou ve smlouvě obsaženy přímo. NOZ totiž stanoví ochranné limity. Pokud bude ve smlouvě obsažena doložka, „kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu“.

Rizika neplatnosti se může vyvarovat ovšem banka či pojišťovna, pokud prokáže, že byla taková doložka druhé (slabší) straně před podpisem smlouvy dostatečně vysvětlena.

Tato nová právní úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem se vztahuje na všechny právní vztahy, tedy i mezi podnikateli navzájem, tam je ovšem možné a nepochybně se tak bude dít, dopad této právní úpravy vyloučit.

Ve spárech závdavku
Zákonodárce se nechal inspirovat v zahraničí a přináší nový právní institut „závdavku“. Do našeho právního režimu se tak vplížil zvláštní druh zálohy (tu nelze chápat jen ve smyslu peněžitém, ale může být poskytnuta v jiné formě než penězích), která se vyznačuje zajímavými funkcemi: důkazní, zajišťovací a sankční. Pochopení bude snadné, pokud si představíme situaci, kdy například sjednáme pravidelnou, týdenní dodávku palivového dřeva s měsíčním účtováním. Smlouvu dohodneme ústně se závdavkem, který odpovídá ceně 10 m3 dřeva.

Předně tedy, pokud je závdavek ujednán, musí být odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy při dohodě o dodávkách, proti potvrzení, na co závdavek je a jak byl určen. Závdavkem se pak potvrzuje uzavření smlouvy, což má význam právě u smluv uzavřených ústně a vedle toho má dále zajišťovací funkci, tedy slouží jako jistota, že bude dluh splněn.

Pokud by snad nebyl závazek splněn na straně toho, kdo závdavek dal, propadne závdavek ve prospěch druhé strany. Jestliže ale nastane opačná situace – tedy závazek není splněn příjemcem závdavku (dříví není dodáno) musí vydat dvojnásobek toho, co přijal jako závdavek nebo závazek splnit (popř. nahradit škodu, pokud již splnění závazku není možné). Podobně je tomu u odstoupení od smlouvy, kde se považuje závdavek za odstupné, pokud odstupné nebylo samostatně dohodnuto.

Ve spárech úroků
Dosavadní právní úprava se k úrokům chovala vpravdě macešsky. NOZ toto zanedbání napravuje s tím, že za hodné pozornosti považuji:

  • Faktickou limitaci úroků z prodlení a úroky z úroků. Občanský zákoník nově na ochranu dlužníka stanoví, pro případ, že věřitel bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva, úroky mohou, do chvíle uplatnění u soudu, činit nejvíce tolik, co jistina (tedy že hodnota úroků nepřevýší samotný dluh). Další úroky náleží věřiteli až od zahájení soudního řízení.
  • Pozoruhodným je ustanovení NOZ, které umožňuje požadovat úrok z úroku, pokud je to mezi stranami výslovně ujednáno – tedy, že nezaplacený úrok se přičte k jistině a úročí se stejně jako ona (a navíc stačí i ústní forma – to teda koukám).

Mírně vykulený
Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra