Únor opravdu už není leden

Proč se i v titulku autor snaží čtenáře přesvědčit o něčem tak samozřejmém? Má totiž za to, že je nutné hodně zdůraznit odlišnost spočívající nejen v rozdílných počtech dnů v obou měsících. Ale že obrat spočíval především v proměně postojů a jednání lidí. Nu, a protože organizaci netvoří dokumenty (o kterých byla tak velká debata v Brně), ale představují ji především lidé, byl únor prvním z dlouhé řady měsíců, kdy docházelo k zásadnímu rozlišování… (lidí).

Martin Ulčák slibuje obnovenému Pionýru podporu SSM.
Martin Ulčák slibuje obnovenému Pionýru podporu SSM.

Co zmohou orgány?
Přípravná federální rada Pionýra se jako celek sešla 10. února 1990. A probírala řadu podstatných a praktických záležitostí:

  • Problém registrace Pionýra na Federál­ním ministerstvu vnitra ČSSR – kde naše žádost, odeslaná 23. ledna a postupně i – dle požadavků – doplňovaná, nějak uvízla a bylo potřeb­né ji pečlivě sledovat.
  • Osamostatnění mělo jeden vpravdě veliký problém: ekonomické zajištění samostatného Pionýra, a tím i majetkoprávní vypořádání se Svazem mladých (dříve Socialistický svaz mládeže). To se ukázalo od samého začátku pro­blémem složitým a vyjevilo se, že vlídná slova zástupců SSM k obnovující se organizaci byla příjemná, ale skutečné kroky byly nesrovnatelně odlišné, spletitější a nevstřícné.
  • Různost vývoje v Čechách a na Moravě a na Slovensku se výrazně obnažila při řešení pozice organizace na školách a řešení pracovně-právního postavení vedoucích PS, což byli zaměstnanci školství, ale současně funkcionáři společenské organizace. Velikost tohoto maléru, majícího kořeny v roce 1977, se však teprve měla projevit.
    Na to bohužel Přípravná FRP neměla ani recept, ale ani nástroje řešení. Zde měly sehrát svoji roli republikové orgány. Slovenští kolegové to vnímali a byli aktivní (což ovšem současně způsobovalo i určité, byť zdánlivé, odstředivé tendence), zatímco české republikové orgány byly téměř nečinné s odkazem na kroky federálního Pionýra. Postupně tak stále více sílil pocit, že Slovensko si jde vlastní cestou, zatímco v Čechách jsou centra hned dvě (české a federální) a navíc nejsou schopná se dohodnout.
  • Podstatnou částí náplně jednání Přípravné FRP bylo faktické zajištění procesu obnovy samostatné organizace – vytvoření její úplné organizační struktury. To s sebou mělo přinést i požadovanou očistu od lidí, kteří neměli důvěru a z pionýrských oddílů a skupin byl žádán jejich odchod.
    Rada k tomu přijala zásadní dokument „Dopis přípravné federální rady…“ – šlo o materiál nevšední a s dopadem, který na první pohled možná nebyl zřejmý. Zásadní byl především v tom, že stanovil postupy, současně ovšem svrchovanost přenesl na pionýrské skupiny, tam, kde byly dva prvky mimořádného významu: PS jako jediné vlastnily určitý majetek (žádný jiný Pionýrská organizace SSM v rozporu s obecnými představami neměla) a kde se odehrávalo to zcela zásadní: v oddílech, které skupiny sdružovaly, probíhala přímá práce s dětmi.

„Dopis přípravné federální rady Pionýra oddílům a skupinám, okresním a obvodním radám Pionýra“, kde se mimo jiné říkalo:

„Mimořádná CKPP, která se konala 20. 1. 1990 v Brně, rozhodla o osamostatnění Pionýrské organizace a dala jí název Pionýr. Postarejme se společně o to, aby Pionýr zahájil svou činnost co nejlépe. Pokračujme v tom, co se nám v práci s dětmi osvědčilo a je dál životaschopné, zbavme se všeho, co již nepatří do této doby, co je formální a kazí dobré jméno naší organizace.

Čím začneme?
Podle závěrů mimořádné celostátní konference pionýrských pracovníků nejpozději v průběhu března 1990 by se měli seznámit všechny jiskry, pionýři a pionýrští pracovníci s Programovými zásadami a Statutem Pionýra. Každý z nich by se měl svobodně rozhodnout, zda chce být členem Pionýra. Oddíly a skupiny by měly učinit obdobné rozhodnutí a oznámit to okresní radě. Nové okresní rady po svém ustavení neprodleně oznámí přípravné republikové radě Pionýra stav členské základny Pionýra v okrese.

Dalším důležitým úkolem jsou demokratické volby orgánů Pionýra, které by měly postupně vznikat odzdola, od pionýrských oddílů až po federální radu Pionýra. Do zasedání nové OR Pionýra 1990 by měly kolektivy pionýrských pracovníků na skupinách buď potvrdit dosavadní vedení PS, nebo zvolit nové. Přímo volí i vedoucího pionýrské skupiny. Akceschopné vedení PS bude mít v nastávajícím obtížném období rozhodující význam pro existenci skupiny…

V průběhu března 1990 se sejdou zvolení zástupci skupin a komisí a společně vytvoří novou okresní radu Pionýra. Do konce března okresní rady zvolí zástupce okresní organizace do republikové (české nebo slovenské) rady Pionýra, který se současně stane i členem rady federální. Zvolení zástupci okresních organizací se v průběhu dubna 1990 sejdou, aby vytvořili novou českou a slovenskou radu Pionýra.

V průběhu května 1990 se poprvé sejdou na společném zasedání česká a slovenská rada Pionýra a vytvoří novou federální radu Pionýra. Ta ze svého středu na základě návrhů z obou republikových rad zvolí předsednictvo a z několika návrhů předsedu a místopředsedy FR Pionýra. Dále zvolí předsedu federální kontrolní a revizní komise, který jí na následujícím zasedání předloží složení této komise ke schválení.

Do konce května 1990 by měla být v naší organizaci ukončena výstavba nových orgánů a na všech stupních by měly ihned po ustavení plně rozvinout svoji činnost, která bude sjednocována novými celostátními zásadami práce rad Pionýra.

Přípravná federální rada Pionýra doporučuje, aby pionýrské skupiny do 31. 8. 1990 vytvářely dle možností i podmínky pro práci bývalých oddílů PO SSM, které se dosud nerozhodly o svém dalším zapojení do práce v Pionýru…).“

Kde je nahoře a kde dole?
Je tahle otázka v titulku nesmyslná? Jen zdánlivě… Koncem zimy a začátkem jara 1990 bylo „nahoře“ přímo na pionýrských skupinách – protože právě ty samy suverénně rozhodovaly o svém dalším směřování. A byla to rozhodování leckde i tvrdá a velmi osobní. Únor byl měsíc, kdy v pionýrských oddílech a skupinách probíhaly velmi vzrušené debaty o tom: Co dál? – bez ohledu na to, co se dělo na nejvyšších stupíncích organizační struktury.

I takto může vypadat ukončení spolupráce.
I takto může vypadat ukončení spolupráce.

Na řadě míst i pod vnějším tlakem – to když třeba ředitel školy vyměnil zámky u skladů materiálu pionýrské skupiny a školu pro další aktivity oddílů doslova uzamkl, jinde dostala vedoucí pionýrské skupiny nejhrubší ultimátum: buď zlikviduješ oddíly a skupinu v Pionýru nebo máš padáka… – na což žádné demokratické pravidlo stanovené z centra nefungovalo. Jinde vedoucí „prozřeli“ – a zjistili, že vlastně léta zpět prováděli třetí odboj v praxi a pionýrskou činnost léta zpět vlastně bojkotovali…

Vedle toho ovšem existovalo mnoho pionýrských oddílů, které skutečně demokraticky rozhodovaly o svém setrvání v Pionýru či přechodu jinam nebo návratu do Junáka. A mezi nimi bylo značné množství těch, které řekly: Za svoji práci se stydět nemusíme a nic na ni nemusíme měnit. Ti začali zdola vytvářet organizační strukturu obnoveného Pionýra. V některých místech i za pomoci těch, kteří se do pionýrského hnutí po letech nedobrovolného vyvržení vrátili!

Skutečnou práci provádějí vždy konkrétní lidé
Ano – přijatá usnesení naplňují praktickými skutky vždy konkrétní lidé. Na úrovni centra se činnost bezezbytku soustředila na plnění úkolů daných usnesením konference a úloh z přijatých dokumentů. Kolem Svazu mladých byla ustanove­na správní rada, ve které měl Pionýr za­stoupení, a komise této rady: statutární, členem B. Kühnel, dislokační, členem Š. Maškulák, pro navrácení majetku, členy S. Dojiva, J. Duchoslav. V této souvislosti Přípravná FRP doporučila vytvářet v okresech a krajích obdobné správní rady, a pokusit se vyvolat jednání s představiteli Junáka o společném po­stupu. Proběhla jednání s vydavatelstvími Mladá fronta (v ČR) a Smena (v SR) o nové koncepci dětského a pionýrského tisku, byly odeslány informační materiály o novém charakteru organizace našim zahraničním partnerům, byl vznesen i požadavek ke státním orgánům, aby se Úmluva o právech dítěte stala řádnou součástí právního řádu, byly vydány dokumenty a byla snaha přiměřeně s nimi seznámit i veřejnost…

Vnější vlivy
Nezdůraznit vnější vlivy nelze – protože šlo o působení větší síly, než se může jevit. Přípravná FRP se snažila šířit osvětu o situaci a dění, ale kromě nezkušenosti v této oblasti práce svoji roli začalo sehrávat i obecné veřejné mínění. A s ním tehdy nepracoval vlastně nikdo. Tím méně tam, kde to bylo nejpotřebnější: na základní úrovni. Řešilo se tolik jiných, zdánlivě aktuálnějších úloh, že na tyto nezbýval čas. A z toho poté plynul i tlak ze záporné reakce veřejnosti, nebo často nelíčený údiv vtěsnaný do vět: Pionýr? To ještě existuje?!

Martin