Trocha teorie „újmy“

ujma

V předchozích částech naší právní rubriky jsme si povídali o konkrétních případech škody, jejího vzniku a odpovědnosti za ni. Nyní nadešla chvíle, kdy využijeme těchto znalostí „casuistiky“ (to jsou již popsané konkrétní případy) a budeme se věnovat zobecnění, přesněji tomu, jak to vlastně s právní úpravou je.

Čeho si v prvé řadě všimneme, je nová terminologie, která byla doposud vlastní jen právní teorii. Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb.) přichází totiž s výslovným označením „škůdce“ (ten kdo újmu/škodu způsobil) a generálním pojmem „újma“.

Nastolený terminologický vývoj je logický, neboť dosavadní právní úprava operovala s pojmy „škoda“ a „nemajetková újma“, kde druhý z pojmů nutně vedl k logickému závěru, že když může být újma nemajetková, měla by být také majetková. Z toho pak bylo dovozováno, že majetková újma je škoda, ovšem slovo „újma“ je jazykově obecnější než „škoda“, takže to tak vlastně není, a tudíž je to nějaký terminologický blázinec. V zákoně to však bylo tak dlouho, že už se tím nikdo ani nechtěl zabývat, a až nová právní úprava se pokusila vnést do věci pořádek.

Normativně vyjádřenou snahou nový občanský zákoník rozlišuje:

a) Újmu majetkovou, kterou vymezuje jako újmu na jmění a v závorce ji označuje za škodu. Pokud budeme hovořit o škodě (neb jsme na to všichni zvyklí), je tím míněna ve formalizované mluvě „majetková újma“. Hradí se skutečná škoda (tj. hodnota toho, oč se zmenšil majetek poškozeného) a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk, například ztráta na mzdě určená rozdílem mezi obvyklou mzdou a dávkami v nemoci). Pokud spočívá škoda ve vzniku dluhu (například pokuta uložená úřadem), má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil (jinými slovy zaplatil za poškozeného) nebo mu poskytl náhradu (tedy uhradil to, co poškozený musel zaplatit nebo jinak poskytnout).

Současně si všimněte, že zákon hovoří o újmě na „jmění“ – nikoliv o „újmě na majetku“. K této zdánlivě nevýznamné formulační změně bylo přistoupeno proto, že jmění je nejobecnějším výrazem pro jakákoliv aktiva, která mohou jedinci náležet – tedy bez ohledu na to, zda jsou movitá či nemovitá či zda mají hmotné vyjádření (skříň, auto, písek) nebo jsou nehmotná (autorská práva, zaknihovaný cenný papír nebo pohledávka).

Škoda (majetková újma) se nahrazuje uvedením do předešlého stavu – tzv. naturální restituce – například při postříkání budovy barvou může poškozený zajistit nebo osobně provést nový nátěr. Není-li to dobře možné – například došlo-li k totální zkáze motorového vozidla při nehodě tak, že by oprava byla nesmyslně nákladná – anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (§ 2591 odst. 1 OZ). Mohou však nastat i situace, kdy uvedení v předešlý stav není možné: To nastane například v situaci, kdy v důsledku jednání škůdce vznikne poškozenému povinnost poskytnout jinému peněžité plnění (účetní podá daňové přiznání pozdě a v důsledku toho jeho klientu vznikne povinnost zaplatit pokutu). Pak připadá samozřejmě v úvahy jen náhrada v penězích.

b) Újmu nemajetkovou, kterou vymezuje jako újmu na přirozených právech (§ 2956 NOZ), ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka a jeho zdraví a způsobené duševní útrapy.

Nemajetková újma se odčiňuje (nahrazuje) tzv. přiměřeným zadostiučiněním. Přiměřenost záleží na konkrétních okolnostech případu, způsobu, jakým byla nemajetková újma způsobena, a následcích. Zadostiučinění může spočívat v povinnosti omluvy, která může být soukromá (písemná omluva), nebo veřejná (v tisku), nebo může spočívat v zaplacení určité peněžité částky. Náhrada nemajetkové újmy je svým způsobem i „soukromý trest“, takže je jasné, že jinak bude poskytnuta při poškození zdraví, způsobeném z nedbalosti, oproti jednání úmyslnému, podobně jako při šíření nepravdivé informace tiskem, ke kterému došlo z nedbalosti (nedostatečně ověřený zdroj), oproti úmyslně vytvořené pomluvě. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

 

Samostatně je upravena náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení:

  1. Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy.
  2. Škůdce nahradí i ztížení společenského uplatnění (tzv. trvalé následky), vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného.
  3. Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradu vyvažující plně jejich utrpení.

Občanský zákoník upravuje (oproti dosavadní zažité praxi) nově pojetí právní odpovědnosti. Zajímavé je, že už zcela ojediněle hovoří o odpovědnosti a namísto toho hovoří jen o povinnosti nahradit škodu, která vzniká v případě:

  1. Porušení dobrých mravů: Podle § 2909 OZ je totiž škůdce povinen nahradit škodu, kterou poškozenému způsobí úmyslným porušením dobrých mravů.
  2. Porušení zákona: 2910 OZ totiž stanoví, že škůdce nahradí poškozenému, co mu způsobil tím, že vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost.
  3. Porušení smlouvy: Ustanovení § 2913 odst. 1 OZ stanoví, že smluvní strana, která poruší smluvně převzatou povinnost, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra