Symbolika času vánočního

Záleží jistě na úhlu pohledu, ale pro mnohé platí, že prosinec patří k nejsymboličtějším obdobím roku. Svatý Mikuláš ve věrouce označovaný za Divotvůrce pro množství uskutečněných zázraků, a rozpustilý Silvestr, symbolizující radost z končícího i počínajícího roku. Mezitím mnoho dalších…

Nejde o poučování, kterak došlo k christianizaci (pokřesťanštění) původně jiných svátků – protože za starověku se o dnešních Vánocích slavily římské Saturnálie či pohanský zimní slunovrat. Lidé tehdy věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Proto noc 25. prosince a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci“. Ostatně ona pohanská, v našem případě slovanská, symbolika se z hlediska různých svátků či slavností s křesťanskou opravdu důsledně tisíce let mísí. Zato velký symbol Vánoc – vánoční stromeček – patří vlastně ke zcela mladičké tradici (doložena byla k začátku XIX. století). Z toho všeho je patrné, že čas Vánoc je v mnoha nám blízkých kulturách pojímán různě, ba v některých částech světa naše Vánoce třeba vůbec nikoho nezajímají.

Ať je to jakkoli – v našich zeměpisných šířkách je kouzelný čas předvánoční naplněn nejrůznějším očekáváním a z toho plynoucím půvabem. Z toho pohledu je vlastně spíše druhotné spekulovat, jaký vliv a jaká symbolika má v těchto dnech převládat.

Vánoce jsou koneckonců takové, jaké si je uděláme sami – pohodové či hektické, obdarovávací či závistivé, radostné či konzumní… Zkusme proto místo shonu vnímat jejich poezii a nesakrovat, když zrovna budou na blátě a ne ladovsky bílé. Pojetí a vnímání symbolů je přece především věcí nás samých.

Martin