Seznamte se: PS Tuláci Klatovy

Mozaiková seznamka tentokrát vyrazila do Klatov za pionýrskou skupinou Tuláci, což je jméno, se kterým se můžete snadno potkat na pionýrských akcích i v Mozaice – nebylo to tak ale vždycky. I o tom jsme mluvili s Vaškem a Vlaďkou Brandovými.

Začněme jako obvykle tím, že svou skupinu zkusíte v kostce popsat. Kolik vás je, co vás nejvíc baví, co se snažíte předat dětem, kudy se rádi touláte? 🙂
Náš název opravdu svádí k toulání se, ale musím smutně přiznat, že dříve ho bývalo více. Touláme se po okolí, žádné dálavy. Baví nás noci pod hvězdami.
Naše skupina není nijak výrazně zaměřená. Baví nás deskové hry, ale i rukodělky, hýbání, ale i hry, které rozvíjí naše vědomosti i dovednosti, baví nás pomáhat, baví nás prostě být spolu, sedět u ohně, spát pod širákem.
V současné době je nás 77 ve 4 oddílech. Tuláčci, Robinzoni, Lumíci a Černá Vydra.
K tomu ještě volnočasový klub. První 3 se schází 1 x týdně, Černá Vydra – to jsou ti starší – se schází dle potřeby asi 1 x za měsíc. To jsou ale ti pomocníci pro ostatní. K tomu na práci manuální jsou ještě kamarádi a přátelé z řad bývalých členů a rodičů.

Pojďme si trochu zavzpomínat? Jak dlouhou vaše skupina existuje? Co byly nevýraznější milníky v její historii?
Skoro by se chtělo napsat, že „od nepaměti“. Na pionýrském táboře jsme se před 36 lety seznámili. Potom se nějak stalo, že jsme založili vlastní oddíl. Ale my ani jeden nejsme „kronikoví“, takže historie je jen v našich hlavách. Teď toho třeba trochu lituji, ale sílu a vytrvalost na kroniku jsem nikdy neměla. Nejprve se náš oddíl jmenoval Táborník, ale po roce 1990 jsme vrátili jméno znovu zrozenému skautskému oddílu (pro klid a dobré vztahy) a vypsali jsme konkurz na název a znak, a tak i název a znak je dílem našeho bývalého člena.

V úvodu jsme zmínili, že je vás teď v Pionýru vidět mnohem víc než před pár lety – povězte o tom čtenářům víc.
Máš, Kubo, pravdu. Je nás asi víc vidět. Myslím, že jednak jsme nabyli sebevědomí a nějak se přestali stydět za to, že jsme pionýři, začali se k tomu hrdě hlásit. Potom jsme také vylezli ze své vlastní ulity. A k tomu nás jednoznačně pošťouchlo Klíčení, projekt výchovných programů, který jsme pomáhali tvořit i ověřovat. A s tím bylo spojené setkávání se s druhými oddíly, lidmi, špionáž, co kde kdo dělá, a taky inspirace, nápad, chuť zkusit něco jiného. Víkend „Zlaté fazole“ nastartoval i chuť jezdit na akce jako je RESET, Ledová Praha. A vzhledem k tomu, že v Klatovech je silné skautské hnutí, nechceme zůstávat pozadu, schovaní, tak se snažíme dělat akce pro veřejnost, dávat o sobě vědět třeba i tím, že na všechny možné akce, ale i jen na nákup nosíme vestu s logem a názvem PS, pionýrské mikiny, trička…

Vím, že to není tak dlouho, co jste ještě dělali skutečnou čest svému jménu a jako správní tuláci jste neměli vlastní „střechu nad hlavou“. Teď už ale máte klubovnu. Je to pro vás velká změna?
Mít a nemít klubovnu, to je neskutečná změna. Z doby, kdy jsme měli pronajatý čas a půl skříně v DDM, k tomu, že do klubovny můžeme kdykoli, to se nedá popsat. Fakt je, že pronajatý čas a skříň nás vycvičily v plánování aktivit, promýšlení, co nést v batohu. Klubovna umožňuje trávit tam čas i mimo, dělat akce navíc. Každý z vedoucích a instruktorů tak může kdykoli v klubovně uspořádat něco pro svůj oddíl, pro rodiče, kamarády. Ano, je to pochopitelně náročnější na čas. A taky jsme se díky klubovně vycvičili v pracovních dovednostech a to se přece pro život hodí. Klubovnu si totiž opravujeme z velké většiny sami, a tak jsou z nás tesaři, zedníci, natěrači, obkladači, stavební dělníci, zahradníci…

Taky vím, že pořádáte pár docela netradičních akcí. Zkuste popsat pár příkladů.
Nevím, jestli jsou to netradiční akce. Já si myslím, že děláme to, co jiní. Tak třeba Čertovská škola s rukodělkami, tělocvikem i pohádkami a Čertovským obchůdkem s vlastnoručně tvořenými dárky. Odpoledne plné her v mateřské škole, na které si děti samy připravují program, rekvizity, plakáty, diplomy. Také docela dost vaříme a vařící a pečící víkendové akce patří k oblíbeným. Hlavou se mně honí plán, jak uspořádat Tuláckého „másteršéfa“. Ale co je skutečně asi neobvyklé, tak to je Pionýrská cukrárna a koncert klarinetového kvarteta. S dětmi jsme napekli různé cukrářské výrobky, všechno v klubovně, děti samy obsluhovaly návštěvníky. A aby nešlo jen o pohlazení chuťových pohárků, uši Anuši potěšil klarinetový kvartet (taky převážně pionýrský). Mezi naše libůstky a radosti patří „Lana“ – otevřená outdoorová akce na podzim, na našem tábořišti, určená pro 14+, kde se setkáváme i s klatovskými skauty a ukazujeme jim tak také náš pionýrský svět. Dospěláci hoši podnikají pravidelnou zimní akci „Pohádka“, kdy nocí, mrazem jdou na místo opředené tajemstvím. Pořád doufají, že bude dost sněhu, aby se mohli zahrabat… a my ženy doufáme, že ve zdraví dojdou zase domů.

Blíží se léto, a tak se zeptám naopak na něco hodně tradičního – tábory. Jak vypadají ty vaše?
Malý tábor, kam se vejde maximálně 50 lidí, bez elektriky, často i bez signálu, pod stanem, voda z potoka, u rybníčku „brčálníčku“, mezi lesy a lukami, večery u ohně s kytarami. Loni jsme v jednom okamžiku měli asi 7 kytar, kytarové banjo, ukulele a 2 flétny. Klasická celotáborovka často z vlastní dílny. Na táboře je většinou místo jen pro oddílové děti, nebo ty, které jsou nějak se skupinou spřízněné. Společné návštěvy rodičů a známých, kdy se na tábořišti sejde přes 100 lidí, maminky přivezou buchty, které se dají všem k dispozici. My uvaříme kafe. Jiné maminky se mě potom chodí ptát, od koho že ta výborná buchta je. Je to pro nás přátelské setkání s lidmi, kteří v nás mají důvěru. I když fakt je, že před návštěvami si říkáme, proč to děláme, jestli nám ty nervy s organizováním návštěvy a programu za to stojí, ale když musíme návštěvy večer slušně „vyhazovat“, tak si říkáme, že ano. Je to naše vizitka a jsme rádi, že si nejsme navzájem anonymní, cizí.

Co se týče společných pionýrských akcí, asi by bylo snazší vyjmenovat ty, na které nejezdíte, takže můžete srovnávat. Která vás baví nejvíc?
Kubo, my zase asi tak moc nejezdíme. Ale pravidelně jezdíme na RESET a Ledovku. Někdy na krajské setkání. A dospěláci jezdí pravidelně na Kamínka, která nás vždycky zahřejí a nabudí. Baví nás všechny, srovnávat se nedají.

Když už jsme u celého Pionýra, nemůžou chybět dvě tradiční otázky na závěr. Co je podle vás v našem spolku průšvih a co je naopak super?
Těžší otázku tam nemáš? Průšvih? Za průšvih považuji řeči všech, které jsou uváděny nebo korunovány slovy „ mělo by se, oni by měli….“ a možné neustálé babrání se v minulosti, svádění neúspěchů na název Pionýr. A co je super? Různorodost oddílů, volnost a svoboda v činnosti, kreativita. Super je taky vidět a vnímat, jak z dětí v oddíle vyrůstají instruktoři, vedoucí, jak se dělá parta, která umí být různorodá, ale umí taky táhnout za jeden provaz. A super je taky servis, který nám Pionýr poskytuje.

A dokážete říct, proč jste vlastně pionýři?
V dobách před rokem 1990 jsme si byli schopni držet se svého, tábornicko-turistického, bezideologického, kdy jsme byli mnohým právě pro to trnem v oku. S nadsázkou říkám, že před revolucí jsme byli pro mnohé „moc skautský“, po revoluci „moc pionýrský“, a přitom jsme pořád stejní. V Pionýru jsme vždycky cítili svobodu a volnost a proto jsme se neobrátili zády, i když by to možná v začátku bylo pohodlnější. Ale tuláky přece nebaví asfaltové cesty, ale pěšiny a objevování….

ptal se Jakub


PS Tuláci Klatovy
Vznik: 1990, ale jako „samostatný oddíl“ už od roku 1985
Počet oddílů: 4 + volnočasový klub
Charakteristika: všeobecný se zaměřením na turistiku a táboření, přežití v přírodě, ale i rukodělný
Počet členů: 77
Schůzky: 3 oddíly 1 x týdně, zbytek 1 x měsíčně
Věk členů: 5 – 62

Vedoucí PS
Jméno: Václav Willy Brand
Děti: 2 + 4 vnuci
Mám rád: turistiku, přírodu, country – jak hudbu, tak i tance
Zaměstnání: veterinář
Kontakt: 606 647 213, tulaci@tulaciklatovy.cz