Seznamte se : PS Plejády Šternberk

Seriál představující pionýrské skupiny je zpátky i pro tento ročník. Tentokrát jsme oslovili pionýrskou skupinu z Moravy, která je mimo jiné dobrým příkladem naplnění pionýrského motta „dobrodružství na míru“, protože v její činnosti si něco najde snad opravdu každý. Povídali jsme si s Helenou Pšejovou – vedoucí PS Plejády Šternberk.

Zkus čtenářům ve stručnosti Plejády představit – kolik vás je, co vás baví, jak dlouho fungujete?

Začnu hned tím, jak dlouho už fungujeme, protože letos nás čeká krásné kulaté výročí. V září teď oslavíme 30 let, na což jsme strašně pyšní. Celkově máme asi kolem 60 členů, ale na schůzky chodí kolem 20 dětí. Ale 34 dětí na schůzce není výjimkou. Fungujeme přes celý školní rok. Každý pátek se scházíme v klubovně, schůzky máme dost různorodé. Od tábornických dovedností, přes sportovky, vyrábění ptačích budek, cykloschůzek až po ježdění na lodích na rybníku. U nás toho člověk opravdu vyzkouší hodně. Často se taky řídíme přáním dětí a náplň schůzky přizpůsobujeme tomu, co zrovna u nich frčí, co by chtěly. V pondělky míváme ještě tvořivé schůzky. Dříve jsme měli schůzky rozděleny i podle věku dětí, ale od toho jsme už upustili. Nebyli na to už lidi. Jinak přes rok se snažíme mít jednu dvě akce do měsíce. Ať už jsou to víkendové výpravy nebo jednodenky nebo prodloužené schůzky s přespáním v klubovně. A co nás baví? Naše děti milují softbal, začínají ujíždět na geocachingu a rády jezdíme na vodu. Dokonce začínáme přemýšlet, že bychom udělali turnaj v softbalu. A taky se ještě můžeme pochlubit tím, že máme dvě táborové základny. Jednu na Hoštejně u Zábřeha a druhou v Bohuslavicích na Prostějovsku.

Když si projdu přehledy vašich akcí, najde se tam opravdu leccos, od rukodělek, deskovek, přes úklid lesa, sport, klasickou turistiku, vodácké výpravy a spoustu dalšího. To byl cíl nebo to nějak samovolně vyplynulo? A co na to děti?

Jakože bychom si před začátkem školního roku sedli nad papír a plánovali akce stylem, že tam musí být od všeho trochu, tak to ne. Asi je to tím, že jsme banda vedoucích s různými zájmy. Takže u nás si každý snaží jakoby prodat to svoje a vede k tomu i děti. Což si myslím, že je super, aspoň i děti mají rozmanitější nabídku a třeba se samy v něčem zhlédnou a půjdou si za tím dál. Navíc, kdo nerad chodí na výlety, tak rád přijde na deskovky. I když u nás se moc nestává, že by některé děti preferovaly jiné akce nad ostatními. Podle mého pro ně není zas až tak důležité, co je náplní akce, schůzky, výpravy, ale to, že můžeme být zas všichni spolu.

Když toho děláte tolik, myslíš, že některé věci děláte neobvykle? Máte nějakou inspiraci pro ostatní? A co naopak děláte úplně tradičně?

Neobvykle? Těžko říct, řekla bych, že jsme taková ta normální skupina, jako všechny ostatní a snažíme se dělat vše, jak nejlíp umíme. Co asi děláme víc než ostatní, tak asi to, že jezdíme často na vodu. Vlastníme totiž několik nafukovacích kánoí – Pálav, tak toho využíváme, jak to jen jde. Dokonce bychom chtěli vzít příští rok ty nejšikovnější starší děti do Rakouska na Salzu, ale to je zatím překvápko (a je to venku J). A čím se teda musím pochlubit, tak že letos budeme prvním rokem pořádat maškarní ples pro veřejnost. Jiná naše šternberská „konkurence“ taky pořádá každým rokem společenské plesy, tak jsme si řekli, že když můžou oni, tak my můžeme taky. Snad budeme mít taky úspěch.

V září se dost skupin snaží přivést do oddílů nové děti – jak jste na tom vy? Chystáte něco, nebo máte dětí dost?

Jo, taky u nás bývaly ty časy, kdy jsme každé září pořádali náborovky a byli rádi za každého nováčka. Už jsme ale dobojovali. Naštěstí. Žádné náborové akce nepořádáme a dětí máme rok od roku víc a víc. Ani nevím, kde to začíná. V září přichází dost dětí z tábora, někdo vydrží, někdo ne. Klubovnu máme hned u základky, rodiče zhlédnou vitrínky a hned máme další dítě. To pak přivede kamaráda. Pak se udělá akce pro veřejnost v parku a hned máme dalšího nováčka. Já pracuji ve školce a to si tam žádný nábor nedělám, i když se to někdy vážně zdá. V září pak potkávám na schůzkách hodně mých školáčků. Řekla bych, že není měsíc v roce, kdy k nám nepřijde někdo nový. No a pak se jede na tábor, základnu dětí už máme opravdu širokou, ale i tak se najde tolik nováčků, že musíme navyšovat kapacitu a nabírat další vedoucí, tak jak se nám to stalo letos. J Hlavně to nezakřiknout!

Když zmiňuješ vitrínky a akce v parku, jak na vás lidé reagují? Jaké máte vztahy s „městem“?

„Jééé, vy jste pionýři? To ještě existuje?“ To, myslím, slýcháváme všichni. Dokonce se nám i stalo, že rodiče k nám chtěli dát děti, ale když se dozvěděli, že jsme pionýři, tak rychle obrátili. Že komunisti a celá ta banda jim sebrali nějaké pozemky, tak k pionýrům určitě nepůjdou. Někdy se je zkrátka přesvědčit nedá. Ale rozhodně se za to nestydíme. A i když máme už třicetiletou historii, pořád je ještě spousta lidí ve městě, kteří vůbec o nás nevědí. Holt nejsme největší volnočasová skupina tady ve Šternberku jako ostatní, ale tu cestičku do podvědomí Šternberčanů už si pomalu razíme. Co ale člověka potěší, že se u nás občas objeví děti, co chodily do skautu, a pak zjistí, že u nás se jim líbí víc. Asi to, co děláme, děláme dobře. J

Jestli můžu, zeptám se trochu osobněji. Proč jsi pionýr? Co ti to přináší a co naopak bere?

Popravdě. Před osmnácti lety jsem jela jako malá holčička na tábor s pionýry, moc se mi tam zalíbilo a kam sem to až dotáhla. Na vedoucí pionýrské skupiny. Kdybych jela se skauty, tak bude ze mě nejspíš skaut. Nevím. Jsem sice pionýr, ale víc jsem Plejáda. Pro mě jsou Plejády část mého života, kus mého srdce, a jestli jsme pionýři, skauti nebo třeba klub veselých dětiček, je mi celkem jedno. Naše skupina mi bere dost volného času, ale zatím jsem za to dost ráda.

Když se podíváš na celý Pionýr, co bys chtěla změnit?

Nic konkrétního mě nenapadá. I když jsem skupinová vedoucí, víc žiju prací s dětmi, potřebuji akci. Tudíž do „politiky“ moc nehledím. Navíc, Pionýr už oslavil 25 let, takže co měnit?

A co bys naproti tomu neměnila ani náhodou?

Celkovou myšlenku, že se pracuje s neorganizovanými dětmi. Taky se mi dost líbí všechny možné akce a programy (Ledová Praha, Sedmikvítek, Mláďátka a zvířátka, Putování se psem…). My je sice nevyužíváme, ani se neúčastníme. Pro někoho to jsou zajisté lákavé nabídky a pomoc s programem, ale my si děláme vše po svém, děláme toho dost, proto už se nikde nijak neangažujeme. Ale nápady má Pionýr určitě parádní.

Ptal se Jakub


PS Plejády Šternberk
Vznik: 1985
Počet oddílů: 1
Charakteristika: tábornictví, turistika, vodáctví, příroda
Počet členů: 63
Schůzky: 2x týdně (klasické a tvořivky)
Věk členů: od 5 do 55
Počet vedoucích a instruktorů: 16

Vedoucí PS Plejády
Jméno: Helena Pšejová
Děti: jen ty školkový a plejádní
Má ráda: fajn lidi kolem sebe, každou psinu, sjíždění divokých řek a masáž nohou
Zaměstnání: učitelka v M
Funkce v Pionýru: vedoucí skupiny
Kontakt: www.plejady.zde.cz