Seznamte se : PS Mír Domažlice

Čtenáři Mozaiky se jistě už pár zajímavostí o této pionýrské skupině někdy dočetli, např. povídání o proběhlých domažlických akcích se sem tam na našich stránkách objeví. Tentokrát vám ovšem přiblížíme skupinu více do hloubky. Výjimečně jsme neoslovili vedoucí skupiny, ale oddílového vedoucího, a to z důvodu, že Vladimír Čech byl mezi těmi, kteří se nejvíce přičinili o to, že skupina dnes pracuje s věkovou skupinou 15+, což je jedno z témat připravovaných na Konferenci o činnosti Pionýra, která proběhne v listopadu příštího roku.

Doberme se k tvým úplným začátkům. Jak ses dostal k Pionýru?

Do Pionýra jsem vlastně začal chodit kvůli holce, která se později stala mojí manželkou. A tak jsem se oženil nejen s ní, ale i s Pionýrem. Kdo zná Dášu, ví, že pro ni Pionýr není zábava, ale životní styl, a tak je to i u mě. Co všechno mi dává Pionýr, nejde snad ani vyjmenovat. Za těch 24 let, co jsem v Pionýru, jsem měl ale někdy i chvíle, kdy jsem toho všeho měl už nad hlavu a chtěl se vším skončit, ale pak zase přijde nějaký restart, stačí povedená schůzka, a je všechno v pohodě.

Jak bys odpověděl na otázku: Proč jsi pionýr?

Tohle je většinou ta druhá věc, na kterou se lidi ptají hned po otázce: „To ještě existuje?“ J – říkám, že pionýři jsou skvělí lidi, aspoň ti, se kterými se potkávám, a není jich málo. Nejsou jenom od nás ze skupiny, ale i z ostatních skupin, se kterými spolupracujeme nebo se potkáváme při různých republikových akcích a samozřejmě také lidi z Ústředí Pionýra (lichotím, ale momentálně nic nepotřebuji J).

Existuje něco, co tě naopak v Pionýru štve?

To, že se některé skupiny mezi sebou nedokážou domluvit, a nejhorší je to, když se třeba dělí a dojde na majetek. Pak se tahá všelijaká špína a pomluvy lítají sem tam. Taky si myslím, že by skupiny měly mezi sebou soupeřit v dovednostech a ne v tom, která je lepší z hlediska zaměření. Vždyť rozmanitost dělá Pionýr Pionýrem, a tak je přeci jedno, jestli mám oddíl, kde se hrají deskovky, dělají rukodělky anebo se přespává pod širákem a leze po skalách. Hlavně, že to děti baví a rozvíjí je to.

 Jak bys shrnul vaše zkušenosti s výchovnými programy, které vzešly z projektu Klíčení? Jak s nimi dnes pracujete?

Do projektu Klíčení jsme byli zapojeni od samého počátku. Nejprve prostřednictvím Dáši Čechové, která je spoluautorkou programu Tajemství staré truhly pro starší školní věk. Při tvorbě programu využívala náměty, které jsme měli vyzkoušené v oddíle nebo na táborech. Byli jsme rádi, že se o své nápady můžeme podělit s ostatními. Pak jsme se přihlásili do projektu jako ověřovatelé. Byl nám přidělen program Osmá planeta pro 15+. Zpočátku jsme nebyli úplně nadšení, protože tuto věkovou kategorii jsme v dotazníku uvedli spíš jako náhradní variantu, bylo pro nás komplikované dát odpovídající skupinu lidí dohromady, ale vzali jsme to jako výzvu a nakonec jsme byli rádi. V podstatě nás Klíčení přivedlo k práci s kategorií 15+. Výchovné programy využíváme dosud. Nejvíc asi pro nejmladší v oddílu Veverky – Mláďátka a Zvířátka je provází už druhým rokem a děti jsou z nich nadšené, hlavně díky kreativnímu přístupu jejich vedoucí Martiny Grycové. Ostatní oddíly čerpají z programů spíš namátkově, hledají nové nápady a náměty a aktivity z metodických listů si vedoucí zapracovávají do svých oddílových celoročních her. Oddíl Pegas třeba v loňském školním roce putoval za duhou podle námětů programu Putování se psem.

Takže jste s 15 +začali pracovat teprve nedávno, jak takový rozjezd vypadal konkrétně v praxi?

V době ověřování programu Osmá planeta akorát odrostly dva oddíly, které se opravdu povedly. Byla to skvělá parta lidí v rozmezí 14–18 let. Pro potřeby ověřování jsme z nich udělali jakýsi „klub“ Bubáci, který jsem si vzal na starost já s Jakešem (Miloš Antoš). On vlastně ani nikdo jiný nebyl, v té době jsme byli na skupině jen čtyři oddíláci a téměř všichni bubáci byli současně instruktoři, pracovali u oddílů, na táboře, na akcích. Tehdy ale fungovaly na skupině jen dva oddíly dětí, takže jsme tolik instruktorů vlastně nepotřebovali. Nabídli jsme jim tedy zábavu – a oni byli rádi. Scházeli se 1x měsíčně v klubovně nebo na víkendovce, měli připravený program, mohli být spolu a užívali si to. Utužilo to jejich partu, drželo nás to všechny pohromadě. Když skončilo ověřování, slíbili jsme si, že budeme akce pro vedoucí a instruktory dělat dál, i když ne tak často. Přeci jen, Pionýr by měl být hlavně pro děti, ne zábava pro dospělé, a nadešel čas, aby mladí Bubáci začali skupině vracet to, co za ta léta načerpali.

Takže jak vypadá práce s touto cílovou skupinou dnes?

Místo dvou oddílů jich máme šest, počet dětí do 15 let se zdvojnásobil. Je to především díky skvělé práci našich „bubáků“ (název se ujal, takže bubák je u nás každý instruktor a vedoucí). Na druhou stranu je to ale o moc víc práce, starostí – a vedoucích a instruktorů ubývá. Někteří skončili školu a s nástupem do práce svou činnost v Pionýru omezili na občasnou výpomoc, některé odvedlo studium a dojíždění do školy, některé možná odradilo to, že práce a povinností začalo být víc než zábavy. Ale tak už to chodí. Někteří odcházejí, noví mladí dorůstají a zůstávají. Přesto, i když nemáme přímo oddíl určený pro kategorii 15+, snažíme se, aby naši Bubáci nestrádali a měli šanci se taky občas vyblbnout. Čas od času se scházíme v klubovně, každou povinnost (poradu, brigádu atd.) se snažíme zpestřit nějakou aktivitou – bowling, bojovka, kino, noční hra, posezení s kytarou, deskovky, většinu akcí pro děti končíme společným posezením vedoucích, jednou či dvakrát do roka uděláme víkendovku jen pro vedoucí a instruktory – ale s programem, žádná chlastačka na chatě to není. J Využíváme i nabídky odjinud – Kamínka, letní táborová škola, akce pro vedoucí, které pořádají jiné PS, to všechno nám pomáhá, aby se u nás bubáci cítili fajn. Od loňského roku máme na skupině novinku – airsoftový oddíl. No, loni to byl spíš klub pro starší děti a bubáky. Zkoušeli jsme, jestli nás airsoft bude bavit, co všechno bychom v takovém oddíle mohli dělat, jaké jsou možnosti. Od letošního září je 301. Pionýrská oficiálně oddílem. Musím říct, že je to takové moje dítě, vždycky jsem chtěl s oddílem dělat víc outdoor, zálesáctví, překonání, přežití – a to ve spojení s airsoftem funguje geniálně. Vedoucím oddílu (velitelem jednotky) je nyní můj syn Jakub. Je v tom úplný nováček, takže mu pomáhám, radím (někdy až moc), zkrátka mu „kryju záda“. 301. Pionýrská je spíš klučičí záležitost (i když máme i čtyři statečné vojandy), ale podle toho, jaký je o akce oddílu zájem z řad dětí, ale i vedoucích a instruktorů, je možné, že jsme našli další způsob, jak mladé lidi na skupině udržet. Ale to ukáže čas. Snad vydržíme, než nám doroste další omladina.

Jste spokojeni s počtem členů?

Možná to teď bude znít trochu nafoukaně nebo jako rouhání, ale dětí máme víc než dost. Udělali jsme nábor ve škole, tím jsme získali základ. Letos v září už děti přicházely samy, museli jsme vyhlásit stop-stav, víc dětí v oddílech se zvládnout nedá – a pro nové oddíly už nemáme vedoucí. A už teď máme strach, jak to uděláme s táborem, kde je kapacita asi na 60 dětí.

Jaké děláte tábory?

Tábory děláme na naší táborové základně v Újezdě, vždy první dva týdny prázdnin. Kromě klasického tábora děláme i příměstský tábor týden v srpnu, letos jsme měli dva.

Pořádáte otevřené akce?

Máme každý rok dvě velké akce pro veřejnost – Slavnost světel o podzimních prázdninách, to je takový pohádkový les, ale se strašidly (Halloween). Další velkou akcí je Maškarní karneval. Zapojili jsme se do kampaně Pionýr Open, plánujeme nějakou akci k 25. výročí Pionýra.

Vypadá to, že se u vás všemu daří. Potýkáte se občas i s nějakými problémy?

Tak nedá se říct, že by nás něco vyloženě trápilo, to ne. Trošku bojujeme s tím, že většina vedoucích na skupině jsou mlaďoši mezi 18–22 roky, takže občas je problém s obsazením funkcí – hospodaření, běžná agenda skupiny, delegáti do KRP, údržba webovek, hlídání různých termínů – všechno je na nás „starých“ a občas nám to přerůstá přes hlavu, jsou to povinnosti, které nikoho nebaví, ale udělat se musí. Ale mlaďoši pomalu dorůstají, letos už jsou skoro všichni dospělí, začíná je zajímat, jak to kolem funguje, takže i v tomhle to snad pomalu a jistě půjde k lepšímu.

Ptala se Eva


PS Mír Domažlice

Vznik: Pionýrská skupina Mír Domažlice vznikla v březnu 1990 jako nástupce dřívější PS Mladých strážců hranic Mír Domažlice. Před tím fungovala pod různými názvy při základní škole Komenského v Domažlicích zřejmě od vzniku Pionýrské organizace (nejstarší kroniku jsme objevili z roku 1953).
Počet oddílů: V současné době máme na skupině 6 oddílů, což znamená asi 112 dětí do 15 let, se kterými pravidelně 1x týdně pracuje 18 vedoucích a instruktorů (někteří ve 2 oddílech současně). Dalších asi 10 dospělých pomáhá „jen“ příležitostně – na táboře, při velkých akcích, při údržbě táborové základny apod.
Oddíly:
Veverky: 5 – 7 let, schůzky každé pondělí, všeobecný, VO Martina Grycová, 23 dětí
Mimoni: 2. – 3. tř., schůzky každý pátek, všeobecný, VO Jája Antošová, 21 dětí
Rafani: 4. – 5. tř., schůzky každý čtvrtek, všeobecný, VO Miloš Antoš (Jakeš), 27 dětí
Pegas: 4. – 6. tř., schůzky každý pátek, všeobecný, VO Dáša Čechová, 26 dětí
Draci: 6. – 9. tř., schůzky každý sudý pátek, všeobecný, VO Vláďa Čech, 7 dětí (ale na jejich schůzky chodí i členové 301. Pionýrské)

  1. Pionýrská: 12+, schůzky každý lichý pátek, airsoft, VO Jakub Čech, 8 dětí (+8 bubáků) – počet není konečný, stále se hlásí noví členové. J
    Bubáci: klub vedoucích a instruktorů – kategorie 15+
    Vedoucí PS: Mgr. Zdeňka Kozová
    Zajímavosti: Skupina se před lety zapojila díky Dáše Čechové do ověřování výchovných programů, díky čemuž se nejenom začala více věnovat věkové skupině 15+, ale i celkově se zapojila do dění v celém Pionýru.

Vedoucí oddílu Draci a zástupce vedoucího oddílu 301. Pionýrská

Jméno: Vladimír Čech
Děti: syn Jakub
Má rád: Kromě společných chvilek s rodinou si rád zahraje nějakou střílečku na počítači při odpolední kávičce, rád sportuje (posilovna, kick-box, sebeobrana), poslední dobou „ujíždí“ na airsoftu.
Zaměstnání: policista
Funkce v Pionýru: oddílový vedoucí, člen vedení skupiny, údržba táborové základny, občas lektor
Přínos Pionýru: nespočet hodin práce na skupině