Seznamte se: PS Koloušci Božejov

V posledních vydáních Mozaiky byla spousta zmínek o různých kulturních aktivitách ve spojitosti s Pionýrským Sedmikvítkem – a ani na této dvoustraně to není jiné. Povídali jsme si totiž s Romanem Ondruškem, vedoucím Pionýrské skupiny Koloušci Božejov, která se zabývá hlavně keramikou, ale aktivit má samozřejmě i mnohem víc.

 Začneme jako v každém vydání „seznamky“. Zkus v několika větách Pionýrskou skupinu Koloušci popsat. Kolik vás je, co vás baví, jak dlouhou máte historii?

V Božejově vznikla pionýrská skupina 8. září 1950, původně pod názvem „Mladá garda“. Pro její historii byl důležitý rok 1987, kdy vznikl myslivecký a ochranářský oddíl Koloušci, který svojí činností přenesl skupinu přes počátek devadesátých let a jehož jméno následně převzala.

Aktuálně máme 77 členů, působíme ve třech střediscích – Božejov, Pelhřimov a Vyskytná. V každém máme klubovnu s vybavenou keramickou dílnou. Do dílen nám chodí odpoledne děti, večer pak dospělí, často maminky dětí z odpoledne. To je samozřejmě náročnější na odbornost vedoucích, ale na druhé straně to přináší ohromné personální zázemí v lidech, kteří jsou ochotni a schopni přiložit ruku k dílu. Navíc to má blahodárný vliv na úroveň práce, děti a dospělí se vzájemně svými výrobky inspirují, děti od dospělých přejímají úroveň zpracování, dospělí zase od dětí odvahu, se kterou se do některých prací pouští…

Program doplňujeme o klubové aktivity, hlavně rukodělky a netradiční sporty pro členy i nečleny. O podzimních, jarních a velikonočních prázdninách pořádáme dílny pro děti a v srpnu tradičně letní soustředění, kde se vždy snažíme vytvořit společný projekt. Například v roce 2014 jsme vyrobili keramickou výzdobu pro vstupní vestibul mateřské školy v Božejově, pro letošek připravujeme keramickou vesničku pro obdobný prostor ZŠ ve Vyskytné.

Snažíme se naše aktivity všemožně propagovat. Vloni se nám velmi povedla výstava keramických prací v Městské knihovně v Pelhřimově. Původně byla naplánována na jeden měsíc, na žádost vedení knihovny a pro velký zájem návštěvníků jsme ji o tři týdny prodlužovali. Pravidelně vystavujeme v kostele sv. Jiří v Božejově, pro který jsme s dětmi také vyrobili keramický betlém.

Často se mě kolegové ptají, jak naše aktivity vlastně platíme. Je pravda, že to není nejlevnější, ale my nechceme dělat pro děti nejlevnější činnost. Naše projekty jsou většinou společné, podílí se na nich materiálně obce, kde působíme, a další organizace, využíváme vícezdrojové financování…

Kromě dílen v klubovnách děláte i keramické tábory. Jak takový tábor vypadá?

Od běžného tábora třeba tábornického oddílu se ten náš liší hlavně tím, že máme vyčleněn jeden velkokapacitní stan pro keramickou dílnu. Dopoledne máme tábor rozdělen na dvě skupiny. Jedna je vždy v dílně, druhá má oddílový program. Odpoledne a večer je věnován tradiční celotáborové hře.

Tu se vždy snažíme propojit s programem keramické dílny. Třeba ta letošní „Po stopách faraonů“ je pro dílnu nepřebernou škálou inspirace.

Do programu tábora také poměrně často zařazujeme výpaly keramiky v přírodních podmínkách a alternativních pecích. Pálíme v koksu, pilinách, v klasické roštové peci na dřevo, ve „skládačce“ ze šamotových cihel a podobně.

Obecně se o vás ale asi nejvíc ví, že na skupině máte kapelu, která hrála na spoustě pionýrských akcí. To vyplynulo nějak náhodou, nebo to byl spíš cílený projekt?

Kapela vznikla již v roce 1992, když tehdejší třináctiletý člen oddílu Koloušci a náš první kapelník, Hynek Pavlů, přihlásil bez vědomí oddílové vedoucí část oddílu na Dětskou Portu. Kapela pak úspěšně absolvovala dalších 10 ročníků této soutěže a v průběhu let se v ní vystřídalo na 80 dětí. Zlom nastal v letech 2007/08, kdy se zájem malých muzikantů vytratil. Pro dítě je to poměrně náročná aktivita, kapela se musí sejít téměř celá, aby zahrála. Kromě pravidelných zkoušek to obnáší spoustu domácí přípravy… Nabídli jsme proto našim muzikantům, že pokud budou mít zájem setrvat a hrát spolu i jako dospělá hudební skupina, tak jim k tomu vytvoříme podmínky. Dnes se kapela jmenuje Mince, její členové jsou zároveň vedoucími, pořádají akce a jezdí na tábory a každou neděli zkouší v naší pelhřimovské klubovně. Pionýři se s nimi mohli potkat naposledy na pražském RESETu.

Vím, že jste se před několika lety museli stěhovat a teď působíte na více místech zároveň – jak se to promítlo da vaší činnosti?

Prvně jsme se stěhovat vlastně nemuseli. Bylo jen na nás, jestli to uděláme a udržíme skupinu, nebo jestli zůstaneme v Božejově a necháme ji pomaličku umřít, protože ve vsi tehdy naprosto scházely děti. Tak jsme se v roce 1999 dohodli s jedním ředitelem pelhřimovské základní školy, pronajali si od města místnost a založili nový oddíl.

Podruhé jsme se stěhovat museli. To když město v roce 2007 budovu, ve které jsme měli klubovnu a která byla poblíž jedné velké školy, prodalo a nám nabídlo prostory v jiné části Pelhřimova. O oddíl jsme ze dne na den zase přišli. Tehdy jsme začali velmi vážně uvažovat, co vlastně dál. Potřebovali jsme projekt, kterého by se děti mohly účastnit společně, a přitom nebyl příliš závislý na jejich individuální účasti. Aby byl pro děti přitažlivý, abychom je také něco naučili a tím byli zajímaví pro jejich rodiče. Aby to nebyla levná činnost, kterou bez problému oželí, když mají dítě dovézt na druhou stranu města. Inspiraci jsem si dovezl z dovolené na Krétě. Mnozí mě sice odrazovali, že keramiku dělá téměř každý, že nebude zájem, ale byl jsem tvrdohlavý. Po roce psaní grantů, školení vedoucích, kteří do té doby vedli myslivce, táborníky a muzikanty, po osmdesátitisícové investici do prvotního vybavení, jsme dílnu v září 2008 v Pelhřimově otevřeli. A začátek… Byl zoufalý! Na první zápis přišla dvě dítka a jedna dospělá! V ten moment nám nic jiného nezbývalo a vytrvali jsme. A už za pár týdnů byla klubovna zase plná, nejen odpoledne dětmi, ale i večer dospělými, a po půl roce jsme otevřeli také první dětský keramický kroužek v Božejově, kam jsme se po několika letech zase vrátili. Co tě nezabije, to tě posílí.

Dál působíme ve Vyskytné. Ředitelka tamní školy měla velký zájem o keramický kroužek, ale byl pro její malotřídku nedostupný, domluvili jsme se hned na místě. Škola uvolnila bývalou dílnu, obec zajistila nová okna, vymalování a převzala provozní náklady, skupina pořídila vybavení a zajistila vedoucí… Je skvělé spolupracovat s lidmi, kteří chtějí. Důležité ale je mít co nabídnout.

Pojďme od keramiky, protože děláte i spoustu jiných věcí – třeba pořádáte krajský turnaj v ringu, jak to funguje dohromady?

Náš Tradiční turnaj netradičního sportu ringo je takový malý, téměř rodinný podnik. V tělocvičně v Božejově ani není možné pořádat velikou akci. Důležité je setkat se, společně si zahrát a užít dne. Podobnými aktivitami vlastně na skupině nahrazujeme to, co jinde dělají tzv. všeobecné oddíly – pestrost pionýrské činnosti. Ani u nás není Pionýr jen keramika.

Není velké překvapení, že se účastníte Pionýrského Sedmikvítku – teď ve výtvarné oblasti a dříve i ve zmíněné Dětské Portě, co ale jiné velké pionýrské akce – co vás baví a co byste klidně oželeli?

Jezdívali jsme na Ledovou Prahu, na RESET, na „Turbánek“, na Brannou hru „Cesta odhodlání“. Všechny ty akce byly pěkné a zajímavé. Nemyslím, že bychom některé pionýrské akce oželeli. Aktuálně se jich jen neúčastníme, máme dnes jinak zaměřenou členskou základnu a člověk nemůže dělat všechno, i kdyby chtěl.

Když se podíváš na Pionýr – ne jen akce, ale celek, co vidíš jako jeho slabinu a kde je naopak jeho síla?

Stejně jako v celé společnosti tak i v Pionýru dochází postupně k „rozevírání nůžek“. Máme pionýrské skupiny, které jsou relativně úspěšné, navyšují členskou základnu, rozvíjí se, jsou schopné shánět peníze. Máme i malé venkovské skupiny, kde si pár dospělých hraje s několika dětmi a hospodaří doslova se stokorunami ročně. Koloušci si za mého působení prošli obě tato období. A každá ta malá skupina může vyrůst a přiřadit se k těm úspěšnějším – když bude chtít a když jí to také okolnosti dovolí. Nebezpečí vidím v tom, že si to ne vždycky úplně uvědomujeme. Ti velcí a silní by měli vždy pamatovat na ty menší a slabší, vždyť spolek je tu i pro ně.

A v čem je síla Pionýra? Je v lidských zdrojích. Je jen potřeba je správně využívat. Dobrovolná práce je limitovaná, nikdo z nás na ní nemá tolik času, kolik by chtěl a kolik by si zasloužila. Do budoucna by tedy mělo platit – a to i na pionýrských skupinách, nebo snad raději hlavně na nich – že dobrovolník dělá prospěšnou a užitečnou práci, která jej naplňuje, a pokud možno profesionál tu práci, kterou organizace potřebuje. Zatím se nám dost často stává, že pro tu první se nedostaneme k té druhé. A to je chyba.

Na závěr ještě jedna tradiční „na tělo“. Proč jsi pionýr, co ti to přináší?

Pionýrem jsem se stal úplnou náhodou, to když jsem jednou s partou pionýrských vedoucích vyrazil na vodu. A o tom, co mi to přináší, jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. V každém případě je Pionýr velmi podstatným kusem mého života.


PS Koloušci Božejov
Vznik: 8. 9. 1950
Počet oddílů: 4
Charakteristika: keramika, rukodělky, hudba, netradiční sporty…
Počet členů: 77
Schůzky: pravidelně, všechny oddíly týdně
Věk členů: 7 až 70 let
Počet vedoucích a instruktorů: 8 členů rady – na organizaci aktivit se aktivně podílí více jak 20 dospělých

Vedoucí PSportret Roman
Jméno:         Roman Ondrušek
Děti: pouze v oddíle
Mám rád: lidi, na které se mohu spolehnout
Zaměstnání: dříve státní zaměstnanec, později kancléř JčKOP, dnes práce v komunální politice a pro neziskový sektor včetně vlastní pionýrské skupiny
Funkce v Pionýru: vedoucí pionýrské skupiny, zástupce vedoucí oddílu, předseda KK JčKOP
Kontakt: ps.kolousci@gmail.com.