Seznamte se: PS Jedovnice

Mozaiková seznamka tentokrát zamířila na jih Moravy, do Jedovnic. O rozverných aktivitách i věcech méně veselých jsme si povídali s vedoucí PS Jedovnice Pavlínou Héčovou.

Začni prosím tím, že v pár větách naznačíš, jaká jste vlastně skupina. Kolik vás je, jak dlouho fungujete, co vás nejvíc baví…
Jsme celkem normální pionýrská skupina fungující v Jedovnicích. Pokud byste se za námi chtěli podívat, jedná se o Moravský kras, jehož přírodu využíváme na svých akcích i schůzkách naplno.

K minulému roku jsme měli registrovaných 60 členů, ale stále nás přibývá, což nás těší. Je to pro nás signál, že asi věci děláme dobře. V Jedovnicích existujeme od obnovení Pionýra v roce 1990. Máme od obce přidělenou klubovnu, ve které pravidelně třikrát týdně probíhají oddílové schůzky, za ta léta ji už máme hezky naplněnou a pro naše podmínky i perfektně vybavenou. Někdy však pociťujeme, že jsou nám její prostory těsné, zvláště když na schůzku dorazí kolem 25 malých dětí, kterých je všude plno. To si potom člověk říká, že s tím nárůstem počtu dětí by měl brzdit. 🙂

Nemůžeme si naříkat ani na nedostatek instruktorů a vedoucích. Na každé schůzce je jeden oddílák, který má k ruce dva až tři instruktory ve věku 15+, se kterými na přípravě schůzek spolupracuje. Snažíme se instruktory si držet, protože v dnešní době je těžké najít člověka, který by dobrovolně a zadarmo trávil čas s cizími dětmi, za které nese zodpovědnost. Naštěstí jsme dobrá parta PIO-lidí. Troufám si říct, že spolu trávíme tolik času a víme o sobě toho tolik, že jsme až taková PIO-RODINA.

Když se někdo podívá na vaše stránky, těžko přehlédne vysmátou žábu v hlavičce, kterou v přehledu oddílů doplňují názvy jako Kuňky, Rosničky, Skokani… Proč zrovna žáby? 🙂
Naše stránky poslední dobou trošku spí, na těch bychom chtěli zapracovat, přece jen v dnešní době je dobré být vidět na internetu a rodiče se snáze dostanou k informacím o akcích. Jojo, jmenujeme se Žabky. Vymyslely si to samotné děti. Dnes z těch dětí jsou už také dospěláci. Vůbec jsme v té době netušili, že za pár let přibydou další oddíly Kuňky, Rosničky, Skokani a my dospělí si z legrace říkáme Ropuchy. Jednu dobu byl i pokus o založení Pulců – schůzky pro předškolní děti. Nad názvy nikdo moc nepřemýšlel, spíš vyplynuly automaticky. Různé druhy, které ale vždy patří dohromady pod žáby.

Asi to zapadá do toho, že – jak sami o sobě říkáte – rádi děláte věci v rozverném stylu. Co dalšího si pod tím můžeme představit?
Trošku rozverný, bláznivý, ale hlavně vždy hodně barevný. Takový je náš styl. Snažíme se držet krok s dnešními dětmi, což je dost těžké. Hlavně to děláme tak, aby to bavilo nás, jinak děti poznají, že si na něco hrajete a vůbec je do činnosti nevtáhnete. Nejvíce se vyřádíme na táborech. Hodně se nám líbí, jak své tábory dělá Asociace TOM ve Valašském Meziříčí, dost od nich okoukáváme. Letos jsme měli tábor snů s obrovskou postelí a strojem Kamilem, který zhmotňoval sny. Jelikož v oddílu nám chybí chlapi, snažíme se věci vymyslet tak, abychom je zvládli „dámsky“ technicky. Celotáborovka je jedno velké divadlo se spoustou kostýmů, rekvizit, kde hlavními herci jsou děti, ale to asi všichni znáte.

Vím, že děláte dost akcí v obci, jako kuličkiádu, čarodějnice, velký pohádkový les, máte i nějaké další?
Náš kalendář je opravdu nacpaný akcemi. S obcí se snažíme spolupracovat, na akce nám totiž přispívá. Pro blízké okolí pořádáme Pohádkový les, kde děti s rodiči jdou trasu se světýlky a po cestě sbírají razítka od pohádkových postaviček. Na každém stanovišti tak uvidí krátký úryvek z pohádky. Trasa končí na naší základně v Jedovnicích, kde je ideální zázemí pro opékání špekáčků… Na podzim pořádáme také Drakiádu a Bubušou. Jde o oslavu dýní, soutěží se o nejkrásněji vydlabanou dýni. Děti přijdou ve strašidelných maskách a probíhají soutěže. Na jaře jde o Kuličkiádu, hra je výborná a přišla by v zapomnění.

Dřív jsme také pomáhali jiné organizaci s Knižním jarmarkem. Povedlo se ho nastartovat a teď už běží bez naší spolupráce.

Mám i jednu možná nepříjemnou otázku, ale přijít musí. Vím, že jste před několika lety prošli těžkou ztrátou, smrtí bývalé skupinové vedoucí Evy Kovaříkové. Ale jako skupina jste se s tím dokázali vyrovnat, pokračovat. Jak moc to bylo těžké?
Eva Kovaříková dlouhá léta fungovala jako skupinová vedoucí, táborová vedoucí a vychovala mnohé generace dětí, vlastně i mě. V oddíle pak působila jako rádce novým skupinářům, vychovávala si své nástupce a vždy měla trpělivost jim poradit. Její smrt nás zasáhla hlavně v tom, že vám zmizí přítel před očima, že teď se v tom všem plácáme sami, už za vámi nestojí ten přirozený rádce a podporovatel, který ve vás věří, že budete pokračovat dál a nesnadnou štafetu neodhodíte. My se snažíme jí nezklamat a dále spojovat nová přátelství a tvořit nové zážitky pro naše nástupce, kteří po nás, tak jak se to podařilo Kofči, převezmou štafetu dál.

Mluvíš o výchově nástupců. Předpokládám, že pomohla i tomu, že jste si s takovou ránou poradili. Je to taky hlavní důvod, proč průběžně pracujete i s kategorií zvanou 15+?
Snažíme si udržet instruktory, zapojovat je do všech činností, aby věděli, že je potřebujeme, protože kdyby nás nebyl dostatek, tak by se vše hůře dělalo. Občas jen pro ně uděláme nějakou akci, aby se všichni viděli, protože mnoho z nich do škol dojíždí, nebo bydlí na internátě a nevidí se tolik společně. Zajdeme všichni na bowling, plavat, někam jen tak přespat, na Vánoce děláme čajovnu… Někteří u činnosti vydrží aktivně a stanou se oddíláky, atd., ale jsme rádi i za ty, kteří za námi dochází a zůstávají s námi v kontaktu.

Pojďme na chvíli k celému Pionýru. Každý rok probíhají společné celorepublikové akce. Které z nich vás baví a které méně?
Do celorepublikových akcí se moc nezapojujeme. Účastníme se Ledové Prahy, která nás baví a líbí se nám, že nám nabízí možnost projít Prahu s dětmi za minimální náklady. Rádi také pomáháme, takže Květinový den již patří k našim tradičním. Myslím si, že Pionýr se začíná více zviditelňovat, a to je dobře. Konečně odpadne ta hloupá otázka – A vy ještě existujete? J Do více akcí se nezapojujeme, sami jsme si těch svých vymysleli dost.

Zakončíme tradičně. Pověz čtenářům, proč jsi vlastně pionýr? Co ti to dává a co bere?
Spíš mě napadá otázka a proč vlastně nebýt pionýr? Jsem odmalička pionýrem, díky své tetě, která mě jako malou na schůzky brávala. Mám v Pionýru kolem sebe, jak jsem již zmiňovala, perfektní partu přátel a o tu přijít nechci. Dává mi to radost a smysluplně strávený čas. Nepociťuji, že by mě to něco bralo. Možná někdy bych chtěla mít v hlavě úplné volno od slova Pionýr a nemyslet na vše, co by se mělo, nebo mohlo ještě udělat, zlepšit, připravit, zrealizovat…

ptal se Jakub


PS Jedovnice

Vznik: 15. 3. 1990
Počet oddílů:3 – 4
Charakteristika: všeobecně zaměřený
Počet členů: 60 +
Schůzky: 3 x týdně
Věk členů: 6 – kdo vydrží
Počet vedoucích a instruktorů: 15

Vedoucí PS
Jméno:  Pavlína Héčová (Spajdík)
Děti: vlastní žádné – spousta cizích
Mám ráda: optimistické lidi, čokoládu
Zaměstnání: učitelka
Funkce v Pionýru: vedoucí PS, táborová vedoucí
Kontakt:hecova.p@seznam.cz