Seznamte se : PS Hrádek

Čtenáři Mozaiky jistě o pionýrech z Hrádku u Rokycan už vědí, četli zprávy z jejich akcí, viděli spoustu fotek. Málokdo totiž do Mozaiky přispívá tak svědomitě, jako hrádecká skupinová vedoucí Vlasta Vasková. To ale není důvod, proč jsme pro toto představení vybrali právě „její“ skupinu. Pravý důvod je, že patří ke skupinám, jejichž propojení se životem města se vyvinulo do podoby blížící se takzvaným komunitním centrům – což je jedno z témat připravované Konference o činnosti Pionýra. Vlasty Vaskové jsme se ale ptali i na spoustu dalších věcí…

Pověz nám pro začátek, jak pionýrská skupina v Hrádku vznikla.

Skupina vznikla roku 1952, ale koncem 60. let „vyšuměla“. V roce 1968 tu bylo založeno skautské středisko, které se rychle rozvíjelo a šlapalo. V roce 1970 kompletně přešlo do PO SSM, vždy záleželo na tom dělat něco pro děti a ne na „firmě“. Můj tchán tu patřil k důležitým postavám. Právě pod jeho vedením jsem začínala jako instruktorka a v dalších letech i oddílová vedoucí. Od roku 1977 jsem začala „na pár dní“ pracovat jako profesionální skupinářka. V roce 1990 jsem přešla, opět „dočasně“ jako vedoucí do školní jídelny, kde jsem dodnes. Díky tomu jsem s dětmi z naší skupiny v denním kontaktu a přináší mi to velkou radost. Pro zajímavost také mohu říci, že nyní spolupracuji se studentem Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, kterého naše skupina zaujala natolik, že si ji vybral jako téma své diplomové práce.

Z historie do současnosti – kolik máte oddílů a co dělají?

Oddílů máme sedmnáct, jsou členěné dle zájmů i věku – od předškoláků s maminkami po 15+. V týdnu se scházejí v bývalé budově městského úřadu, o kterou se dělíme s jedním umělecky zaměřeným spolkem. Je fajn, že zde nemusíme platit nájemné, a tím zatěžovat náš rozpočet. Energie a teplo je v režii městského úřadu. Vybavení si ale musíme hradit ze svého. Dále využíváme dvě chatky, které jsou pár minut za městem. Je zde přírodní hřiště a okolo hodně prostoru na venkovní aktivity. Chatky bohužel už dvakrát vyhořely, ale město vždy s naší pomocí postavilo nové.

 Vztahy s městem pro vás zjevně problém nejsou, co ale obyčejní lidé, jak moc se tu o vás ví?

O Pionýra tu „zakopne“ každé dítě, ale to neznamená, že není potřeba se věnovat propagaci. Myslím, že se docela snažíme. Každý týden míváme článek v místních novinách, před akcemi vylepujeme plakáty, místní rozhlas vysílá pozvánky, starší členové rozdávají lístečky s aktuálními akcemi dětem ve škole. Je jasně vidět rozdíl mezi dětmi starousedlíků, kteří nás už berou jako přirozenou součást života města, a nově přistěhovanými, které je potřeba stále oslovovat a získávat do našich řad.

Tím ses dostala k důležité otázce. To, jak moc jste propojení s každodenním životem města, se opravdu jen tak nevidí. Při přípravě Konference o činnosti tomu říkáme komunitní centrum. Je to něco, o co jste cíleně usilovali? Jak se to podařilo?

Tak tohle označení opravdu nepoužíváme, ani jsme o tom takhle nepřemýšleli. Naše sepjetí s životem města plyne z dlouholeté tradice toho, jak tu fungujeme. Samozřejmě hraje důležitou roli starosta, který je tu už 16 let a který pochopil, že když nás podpoří, přinese to obci jenom klady. Mimochodem se ho nyní chystám oslovit, aby se stal patronem pětadvacátého výročí Pionýra v našem městě. Tak uvidíme.

Já si popravdě jen těžko umím představit, že by tu naše skupina fungovala nějak jinak, protože do naší činnosti je zapojená velká část místních obyvatel.

Jak ale takové zapojení vypadá? Myslím, že ne všichni čtenáři si takovou spolupráci s velkou částí města umí představit.

Důležité je propojení skupiny se zastupitelstvem, členy rady města a starostou. Jejich informovanost o dění na skupině, která pořádá celoročně každý měsíc jednu nebo více otevřených akcí. Dále spolupráce s rodiči při dění v oddílech, jako brigády na přípravu dříví na topení v chatkách a hlavně měsíc na táboře. Stavba a bourání tábora. Pomoc při opravách chatek nebo při úpravách na táborové základně. Důsledné zvaní veřejnosti na všechny akce, které pořádáme pro děti nebo pro mládež, např. country bál, svátek dýní, stavění májky a rej čarodějnic, veřejná finanční podpora celodenního projektu Máje. Pokud rodiče a známí dětí na akci přijdou, snažíme se je do programu zapojit. Spolupracujeme také s ostatními spolky ve městě. Jejich zástupce využíváme při programu na táboře, ale i při akcích ve městě. Další spolupráce je při vedení zájmových oddílů.

Zní to dobře, ale hádám, že tenhle styl práce bude mít i své zápory. Je to tak?

No, snad jen že jsme tu opravdu hodně vidět, takže když už děláme nějakou akci, musíme se snažit, aby byla co nejlepší, protože jinak budeme mít ostudu…

Chtěl bych se ještě zeptat na ty obvyklé Pionýrské věci. Co třeba tábory, máte nějakou specialitu?

Tábory pochopitelně děláme, máme vlastní základnu Spálený mlýn u Berounky. Pořádáme dva turnusy v červenci, zhruba po stovce dětí. Se specialitami nevím, je pravda, že máme jednu asi neobvyklou věc. Nemáme totiž společnou celotáborovou hru, ale každý oddíl má vlastní. Dohromady pak všechny děti mají různá mezioddílová klání bez jednotné tématiky, která řídí a boduje dětská táborová rada.

A co společné pionýrské akce, máte toho tolik, že si říkám, jestli vám na nějaké ještě zbude čas?

S časem občas válčíme, asi jako každý, ale do některých společných akcí se zapojujeme. V Klíčení jsme pracovali s kategorií starších dětí, výchovné programy dál využíváme. Účastníme se rukodělné části Sedmikvítku, soutěžíme s fotografiemi a videem, posíláme příspěvky do soutěže Sami o sobě. Na Kamínkách míváme dvě zástupkyně, ale máme představu, že bychom někdy zorganizovali podobnou akci s nabídkou dílen pro rodiče…

Veselá otázka na závěr: Co tě v Pionýru štve?

Stručně – lidi, co se vezou…
(Poznámka: Vlasta se opravdu neveze, kromě vedení pionýrské skupiny je také zastupitelkou. Propojení činnosti skupiny se životem obce, které je především její zásluhou, je tu skutečně znát na každém kroku.)

Ptal se Jindra Červenka

PS: Chtěl jsem se ptát ještě dál, ale Vlasta musela běžet za svým oddílem Mraveniště, který se příznačně názvu začal hemžit kolem, takže rozhovor do Mozaiky poněkud ztratil prioritu… 🙂


PS Hrádek
Vznik: 1952
Počet oddílů: 17 (z toho 4 odloučené)
Charakteristika: pro děti do 3 let (oddíl pro batolata s maminkami na mateřské dovolené), zájmové oddíly (karate, modeláři, rybáři, hasiči, policie), oddíl 15+
Počet členů: 289 (pro srovnání – škola má 234 dětí…)
Schůzky: pravidelně 1x za týden (karate 2x za týden)
Věk členů: od 1 roku a výše bez omezení
Počet vedoucích a instruktorů: 23 + 22 ostatních dospěláků

Vedoucí PS Hrádek
Jméno: Vlasta Vasková, 37 let vdaná s bezvadným manželem, který svojí šikovností udržuje na vysoké úrovni technickou stránku celé pionýrské skupiny.
Děti: 2 dcery, 4 vnoučata
Má ráda: Když se jí daří ukočírovat všechny vedoucí tak, aby pracovali se stejným nasazením jako ona.
Zaměstnání: vedoucí školní jídelny
Funkce v Pionýru: vedoucí PS
Přínos Pionýru: nespočet hodin práce na skupině
Kontakt: Vl.VASKOVA@seznam.cz