Seznamte se: PS desátníka Stanislava Roubala

Seriál představení Pionýrských skupin se tentokrát opět přesouvá do končin, kam ještě nezavítal. Z Moravy téměř přes celou republiku do Habartova v Karlovarském kraji. V tomto nevelkém městě pracuje Pionýrská skupina desátníka Stanislava Roubala, o které jsme si povídali s jejím vedoucím Františkem Kováčem.

Začněme od začátku – popiš stručně, jaká jste vlastně skupina? Kolik vás je, co rádi děláte, jaké akce vás baví…

Jsme tradiční skupina zaměřená především na turistiku, máme blízko k přírodě, děláme myslivost, každoročně se podílíme na celorepublikové akci sčítání káňat, táboříme, v zimních měsících tvoříme, hrajeme deskovky apod., takže od všeho trochu. V současné době je nás 35, ale členská základna nám kolísá mezi 30 až 50 členy. Momentálně nás nejvíce baví lovení pokladů (keší) takzvaný geocaching. Mezi akce, které nás opravdu nejvíce baví, patří velikonoční táboření na Bystřině a Ledová Praha, ta má mezi členy velký úspěch.

Někteří čtenáři to možná vědí například z Mozaiky z článku v seriálu o „Nesmrtelných oddílech“ před několika lety, ale jiní se určitě ptají: Kdo je to ten Roubal, po kterém se jmenují?

Desátník Stanislav Roubal, rodák z Velkého Poříčí nad Metují u Hronova, byl četnický čekatel, který nastoupil k četnictvu na zkoušku po vojenské službě v červenci 1938. 13. Září 1938 byl právě v Habartově zastřelen spolu s dalšími třemi četníky při Henleinovském puči. Na památku těchto hrdinů a událostí této doby stojí nad náměstím pomník hrdinům, kde se každoročně konají pietní shromáždění.

Z toho, co říkáš, je jasné, že berete historii dost vážně. Vím, že se účastníte vzpomínkových akcí, udržujete pomníky… To všechno naplňuje pionýrský ideál Paměť, který je často vnímán jako jeden z těch abstraktnějších. Hádám ale, že pro vás není problém vidět za ním úplně konkrétní aktivity? Jak je berou děti?

Děti každoroční připomínku událostí v Habartově berou velice vážně a zodpovědně. Při pietním shromáždění tvoříme největší skupinu co do počtu účastníků ze všech přítomných organizací. Letos jsme navíc v květnu u příležitosti 70. výročí událostí Druhé světové války stáli čestnou stráž u pomníku ženského koncentračního tábora Svatava. Myslím si, že by každý měl znát historii svého okolí, místa, kde žije, jenom tak si můžeme vytvořit určité kořeny a úctu k místu, kde jsme se narodili a žijeme.

Zmínil jsi, že se dost věnujete přírodě. Je náročné k tomu děti dovést, nebo cítí tu potřebu i samy? Nepodléhají marnosti, když vidí, jak se někteří lidí k přírodě chovají?

Přírodě se věnujeme opravdu hodně, myslivost, ochrana přírody, každoroční čistění lesa a rybníků v okolí Habartova. Bohužel těch dětí, které mají zájem poznávat přírodní krásy, je čím dál míň. Dnes vítězí počítače a jim podobné aktivity. Na druhou stranu děti, které k nám chodí, to zřejmě baví, jinak by k nám nechodily. Tato činnost musí být vyvážená, jednou je úklid lesa a podruhé za odměnu bazén nebo kino.

Z jiného soudku: Chci se zeptat, jak se vám daří v Habartově? Vím, že s městem spolupracujete docela dobře, ale na počet dětí máte dost silnou konkurenci. Jak se vám daří s ní vyrovnat, jak moc se o vás v Habartově ví?

Konkurence je opravdu veliká. Ve městě pracuje přibližně patnáct zájmových skupin, z toho sedm se jich věnuje práci s dětmi a mládeži, při počtu cca 550 „klientů“ na Habartov i s přilehlými obcemi, není vůbec snadné se prosadit s tradiční činností, která dneska moc netáhne, není prostě „in“. Navíc spousta dětí vůbec nemá zájem o jakékoliv aktivity.

Pojďme k celému Pionýru. Dokážeš pojmenovat, co se nám vůbec nedaří a co nám jde naopak výborně?

Těžko říct, co se nám nedaří. Protože to je různé podle regionu. Ale podle mě je to hledání nových lidí do jakýchkoli řídících funkcí v Pionýru. Výborně nám jde tvorba výchovných programů, organizace celorepublikových akcí Ledová Praha, Kamínka, RESET a podobně. Samozřejmě nesmím zapomenout na vzdělávání, které je na velmi vysoké profesionální úrovni.

Pomalu končí rok, kdy slavíme 25. výročí obnovení samostatné činnosti. Co myslíš, že bude pro Pionýr největší výzva do dalších 25 let?

To si neumím ani představit natož odhadnout, co nás čeká v příštích 25 letech, ale největší výzva asi bude zaujmout a být stále atraktivním spolkem pro další nastupující generace.


PS Desátníka Stanislava Roubala
Vznik: 1972
Počet oddílů: 3
Charakteristika: všestranný, turisticko-tábornický, koedukovaný
Počet členů: 36
Schůzky: 1x týdně
Věk členů: 4 až 55
Počet vedoucích a instruktorů: 7

Vedoucí PSportret FK 2
Jméno: František Kováč
Děti: 1
Mám rád: svou rodinu, Pionýr, toulky přírodou-turistiku, dochvilnost, zodpovědnost, pracovitost
Zaměstnání: provozní elektrikář
Funkce v Pionýru: vedoucí oddílu, vedoucí pionýrské skupiny, předseda KOP
Kontakt: fanda.pionyr@tiscali.cz