Seznamte se: oddíl Rondel

S rubrikou Seznamte se jsme pro březnové vydání zamířili do Prahy za odloučeným oddílem, který si při Pražské KOP založil Petr Kubů. Stalo se tak v době, kdy se chtěl vrátit k oddílové činnosti a jeho mateřská skupina PS Bílá Cerkev Strašice (okr. Rokycany) procházela obdobím, které skončilo rozdělením skupiny na dvě. Navíc v této části Prahy nefungovala žádná pionýrská skupina, do jejíž činnosti by se mohl i se svými dětmi zapojit.

Zkus čtenářům v pár větách přiblížit oddíl Rondel. Kolik máte dětí, dospělých, jaká činnost vás nejvíc baví a podobně.
Ahoj. Jsme malý (a mladý) oddíl, registrovaný přímo při Pražské KOP. Letos jsme oslavili druhé narozeniny. Začínali jsme v devíti, aktuálně máme 18 členů ve složení 14 dětí, 1 instruktor a 2 vedoucí. Ve srovnání s koncem loňského roku, kdy nás bylo 25, jde o mírný pokles. Ten je dán jednak neregistrací několika dospěláků, kteří fungovali a nadále i fungují spíše jako naši přátelé než regulérní vedoucí, dále odchodem tří dětí z Barrandova, které to k nám měly přeci jenom trochu z ruky, a odchodem několika prvňáčků, kteří nevydrželi „vitalitu“ letošních čtvrťáků, tvořících jádro oddílové základny.

Pro nábor nových členů se v našem případě zatím osvědčily dva základní postupy. Zaprvé je to dobrá reference (v rodině, třídě, mezi účastníky našich otevřených akcí), za druhé burzy kroužků pořádané na některých místních školách v prvních týdnech po zahájení školního roku. Zatím jsme nezískali žádného nového člena jen propagací naší činnosti v místním zpravodaji, na webu nebo pomocí sociálních sítí, i když kontaktů jsem již několik měl.

Bohužel mi nevyšla myšlenka oslovit bývalé členy Pionýra nebo současné členy registrované na jiných PS nebo i krajích, ale bydlící na Praze 13, s využitím RISPu… Ale to je na samostatné povídání.

A co vás baví?
Řekl bych, že dnes je na dětech hodně vidět neustálá organizace jejich času, takže je pak ve společnosti kamarádů nejvíce baví „nesvázané blbnutí“. Ale když se jejich aktivita dokáže podchytit, tak je najednou v klubovně klid a je vidět spousta pozorných, dychtivých a aktivních členů. Od začátku činnosti jsme spolu se Zuzkou (druhou vedoucí a členkou lektorského sboru POP) hledali programovou linku pro naši činnost i s ohledem na věkovou strukturu dětí a jejich zájmy. Tu jsme nakonec našli v jednom z výstupů projektu Klíčení a vybrali jsme výchovné programy  Mláďátka a Zvířátka, které volnou formou využíváme dodnes. I když je pravda, že jsme se od září loňského roku posunuli o kousek dále a hlavním motivačním tématem letošní činnosti je Putování se psem (další z výstupů projektu Klíčení). Díky nápadu, který vznikl spontánně na posledním VZ, má naše jarní činnost společného jmenovatele, a tím je pionýrský vlak směr Ostrava. Jen pro zajímavost, příští stanice, kde budeme příští týden zastavovat, je Ústí nad Orlicí.

Proč vlastně Rondel?
Kdo zná naši část Prahy, toho již jistě napadla odpověď. Pro ostatní je „legenda“ vzniku našeho názvu poměrně prostá. Tvar RONDELu, čili kruhového nebo oválného půdorysu, si vybral architekt Ivo Oberstein jako základní půdorysný prvek pro domy na sídlišti Lužiny, kde působíme. V jednom z RONDELů máme v dlouhodobém pronájmu klubovnu, kterou postupně měníme z kočárkárny a večerky na bezpečný přístav pro naše cesty za poznáním. Název tak naplňuje naše základní požadavky, aby byl snadno zapamatovatelný, jedinečný a především vyjadřoval sounáležitost s místem, kde působíme.

Jak se vám jako odloučenému oddílu při KOP žije? Je to v pohodě?
Když jsem se rozhodl v září 2014 založit oddíl, tak jsem nejprve celkem logicky oslovil svojí mateřskou skupinu, na které jsem prožil více než 30 let. Naneštěstí se mé rozhodnutí nesetkalo s nadšením některých členů. Ale hned dodávám, že se spoustou ostatních z bývalé skupiny udržuji přátelské vztahy i nadále. Druhým řešením bylo oslovení VV PRP v čele s Krtkem a Markétou. Na otázku, zda bych si mohl založit odloučený oddíl, jsem měl kladnou odpověď překvapivě hned druhý den. Tím byly karty loženy. Tolik historie. A současnost? Díky důvěře, která mezi mnou a předsedou POP panuje, mohu jako vedoucí odloučeného oddílu většinu věcí, týkajících se činnosti a klubovny, řešit na základě vystavené plné moci samostatně. Navíc mi je velkou úlevou to, že nemusím řešit kompletní účetnictví. Markéta mi jej na základě dodaných prvotních dokladů zpracuje. Dalším velkým plusem, který si uvědomuji až nyní, je možnost „šáhnout si“ na grantové peníze městské části, magistrátu i MŠMT, na které bych z pozice oddílu registrovaného v Plzeňském kraji, ale působícího na území Prahy, pravděpodobně nedosáhl. Takže se mi žije vlastně velmi komfortním životem oddílového vedoucího, který má vše, včetně dostatku grantových prostředků, a jedinou limitou je jeho vlastní kapacita. Myslím si, že toto může být cesta pro spoustu jedno-oddílových skupin nebo nadšenců, kteří by chtěli začít. Samozřejmě, pokud najdou takovou podporu na kraji, jakou jsem našel já.

Máte kolem sebe na tak velkém sídlišti velkou konkurenci? Na co děti a rodiče „slyší“ a co je naopak moc „nebere“?
Děkuji za další těžkou otázku. Ano, naše situace zde není lehká a konkurence je veliká. Pro ilustraci v registru volnočasových spolků na Úřadu městské části Praha 13 je cca 100 spolků, mezi ně patří všechny ostatní velké organizace ČRDM (Junák, TOM, Liga lesní moudrosti, atd..), které působí v docházkové vzdálenosti od nás. Navíc je tu spousta malých samostatných organizací (velikosti oddílu), nabízejících podobnou činnost pro stejnou cílovou skupinu. Když k tomu přičtu nabídku sportovních klubů, volnočasových kroužků organizovaných přímo školami a funkčním DDM, tak náš manévrovací prostor na tomto trhu je velmi stísněný. Na základě sice jen dvouleté zkušenosti snad ale mohu říci, že se o nás v naší části Prahy již ví. O tom vypovídají i částky, které se nám daří získávat v grantech, nebo počet lidí v našem adresáři, kteří chtějí být oslovováni s našimi akcemi napřímo.

Myslím si, že tím hlavním důvodem, proč jsme zajímaví pro některé rodiče i děti, je fakt, že nejsme spolek zaměřený na výkon a nemáme žádnou úzkou specializaci, čímž vyvažujeme dnešní převládající trend. Tato skupina rodičů a dětí také pozitivně vnímá, že naše činnost je velmi různorodá, mohou ji dokonce do jisté míry ovlivňovat a přitom ji neděláme za „pražské ceny“.

Nejúspěšnější byly naše otevřené výlety a akce: za železnou rudou do Chrustenic, zimní výlet do Černolických skal, Pražským semmeringem za trabanty, dva letní tábory na Berounce nebo „Sférické kino u Rondelů“.

Zajímá mne, jak jako odloučený oddíl, tvořený hlavně menšími dětmi, vnímáte společné Pionýrské akce? Které vás baví, na kterou se třeba aktuálně nejvíc těšíte.
I v tak malém kolektivu, jakým je náš oddíl, je vidět různorodost pohledů. Já mám v sobě jakousi vnitřní potřebu, pravděpodobně danou vlastními prožitky, že společné akce jsou nezbytné, potřebné a zároveň jsou to ty, na které se ještě dlouho v dobrém vzpomíná. Dovolím si příměr, který pronesl již někdo z klasiků, že vztah na dálku nefunguje. Právě proto si myslím, že je důležité mít společné prožitky napříč celým spolkem. Zuzku primárně velké společné akce moc nelákají, ale možná je to dané tím, že vlastně ještě žádnou nezažila. A třeba po letošním RESETu v Ostravě svůj názor změní.  

Ty sám jsi v Pionýru zažil leccos, byl jsi v různých orgánech na různých úrovních. Co myslíš, že se nám jako celé organizaci nedaří a v čem jsme vážně dobří?
Začnu vzpomínkou na loňský tábor, kde nejoblíbenější hláškou našich dětí bylo „a jéje, toho jsem se bála“. I já jsem se tak trochu bál, že padne i tato otázka, neboť formát této rubriky díky pravidelnému čtení Mozaiky znám. Částečně jsem na tvoji otázku odpověděl již výše. Ale dodal bych, že kromě rozmanitosti naší činnosti napříč spolkem je určitě naší největší devizou dlouhodobé působení a serióznost našeho konání navenek. Právem tak jsme státem uznanou neziskovou organizací pro práci s dětmi.

Na závěr jedna tradiční osobní otázka. Proč jsi pionýr?
A nějakou jednodušší otázku nemáš? Proč…? Protože je to moje součást, je to část mého já, mé identity, mých vzpomínek, protože mě to naplňuje jakýmsi zadostiučiněním. Nebo jinak. Jak bych mohl škrtnout, tak jak to někteří dělají, ze svého života více než jeden a půl roku stráveného na táborech a další rok strávený na víkendovkách, schůzkách, jednáních a dalších akcích, které měly, a doufám, že i nadále budou mít, společného jmenovatele: PIONÝR?

ptal se Jakub


PO Rondel
Vznik: 1. 1. 2015
Charakteristika: mladý všestranný koedukovaný věkově prostupný oddíl
Počet členů: 18
Schůzky: každou středu od 16.30
Věk členů: 4–44
Počet vedoucích a instruktorů: 3

Vedoucí oddílu
Jméno: Petr Kubů
Děti: Barbora, Vojtěch a František.
Mám rád: rodinu, kamarády a českou kuchyni.
Zaměstnání: MO ČR
Kontakt: pionyrluziny@gmail.com