Seznamte se : Nesmrtelné oddíly – PS Otava

„Kde jsou naše začátky? Moje vlastní od dětských let z roku 1950 a od dospělosti v roce 1968,“ říká mnohaletá vedoucí a stále členka vedení sušické pionýrské skupiny Otava, Pavla Špírková (71). To období považuje za základ, na nějž navazuje i současná PS.


Dělali jsme, co nás bavilo

V  době samostatného Českého Pionýra (1968-9) v Sušici vznikla mimoškolní pionýrská skupina při Domě dětí a mládeže. „Zde jsme začínali se 70 členy. Do dvou let nás bylo přes 500,“ vzpomíná Pavla. Zdánlivý konec této skupiny z historie vesměs známe – návrat pionýrských skupin na školy po roce 1970.

V roce 1990 vzniká PS Otava opět mimo základní školy. „Tenkrát byla situace poněkud složitější. Například nám škola zablokovala majetek, hledaly se prostory, ale přes různá úskalí (např. stěhování) jsme již přes 20 let nedílnou součástí dění v Sušici,“ vzpomíná Pavla. Skupinovou vedoucí byla 40 let a vedla přes stovku táborů. A je ostatně stále skupinovou duší i srdcem. K tomu patří i ocenění – Léta věrnosti diamantová za 50 let nepřetržitého členství a také nejvyšší pionýrské vyznamenání – Křišťálová vlaštovka.

„Jedna věc je, co se dneska o tom všem dávném říká, druhá, jak jsme to tenkrát prožívali a cítili my,“ vzpomíná na své pionýrské začátky Pavla. „Co mě bavilo, to jsem zvládala dobře, ale co ne… Co mě bavilo nejvíc, bylo něco organizovat, vymýšlet s děckama všelijaké švandy, akce, někdy jistě i maléry. Že ten červený šátek měl tenkrát taky znamenat nějakou ideologii, že bychom byli nějakými „budovateli komunismu“, to je prostě blbost. Copak jsme věděli, co to je? Byli jsme děti a bavilo nás to,“ vysvětluje Pavla.

 Volnočasové aktivity pro všechny

„Myslím si, že typické pro naši současnou činnost jsou volnočasové aktivity i směrem k nejširší veřejnosti. Tradičními jsou již Pohádkový les, kterým projde vždy nejméně 1000 účastníků, každý rok s jiným námětem, Podzimní sraz v ATC Nové Městečko -osm kilometrů od Sušice – akce od pátku do neděle je určena členům skupiny a v sobotu nejširší veřejnosti s průměrnou účastí 250 osob. Jarní a podzimní výpravy – Sušické kopce, Povydří, šumavská jezera apod. Samozřejmé jsou i menší akce – zájezdy do divadla, výtvarné dílny, Ledohrátky, sportovní turnaje, pozorování zvěře v NP Šumava… I když nemáme vlastní základnu, pořádáme každoročně 1 – 2 letní tábory, kdy je podíl členů a nečlenů asi 50 na 50 %,“ charakterizuje život PS Pavla.

Členská základna se i proto stále udržuje na úrovni 110 – 130 pionýrů. V současné době je zde 6 oddílů.

Důvěra i mladým

Nyní vede skupinu Petra Klímová (50 let). Na PS vyrostla od dětství. Je učitelkou na zdejší základní škole. Mimo jiné je nositelkou medaile J. A. Komenského. Zejména programové záležitosti (celoroční skupinová hra pro oddíly, přípravu jednotlivých akcí, programy LT či metodické dny pro 15+) má na starost Milena Tomanová (58 let), která patří i mezi zakládající členy skupiny v roce 1968, a je i „diamantová“ za Léta věrnosti.

Vedoucí oddílů a jejich zástupci jsou ve věku 18 až téměř 50 let.

„V loňském roce jsme dali větší důvěru na táborech pětadvacetiletým Jakubovi Vejdělkovi a Janu Čubovi a letos vedení a program jednoho z táborů je v jejich režii. Bude to změna, protože budou „šéfovat staré gardě“, která bude u oddílů,“ vyvrací možné pochybnosti o mezigeneračních rozdílech ve vedení Pavla a dodává: „Máme dostatek mladých do 26 let, kteří se podílejí na pravidelné i nepravidelné činnosti, dostatek dalších spolupracovníků a příznivců pro tábory i další práci – třeba Janu Špírkovou, Václovi, Klímovi, Čubovi, Drykovi,…“

S rozumným člověkem se dohodneš…

Od města má v současnosti PS k dispozici dostatečné prostory a každý rok příspěvek na činnost i granty na 2 – 3 akce. „Začali jsme od drobných sponzorů, např. i po stovce korun. Nyní máme několik přispěvatelů na „střední“ úrovni. Hlavně čerpáme z příspěvků města a využíváme různé granty,“ svěřuje svou zkušenost Pavla.

Nezáleží ani moc na tom, které politické síly jsou ve vedení města.

„Ono je to všechno o lidech. S rozumným člověkem, který pochopí, že jde o děti, se dohodneš. A mně nevadí odlišné názory, vadí mi, když je někdo slepej a hluchej…“, říká Pavla po mnohaletých zkušenostech. A pak s úsměvem připomene: „No a taky hodně různých městských činovníků jsem kdysi vedla, takže většina z nich umí najít cestičky, jak pomoci.“

Příkladem je i senátorka PČR JUDr Jiřina Rippelová. Ta v pionýrské skupině při DDM kdysi vyrůstala a její činnost zdejší pionýři ocenili vyznamenáním Mecenáš Pionýra.

Karel Krtička-Krtek, foto archiv PS Otava, Sušice