Seznamte se : Nesmrtelné oddíly – Pevná Skalka z Prahy

„Nesmrtelné“ – mnohaleté oddíly a skupiny jsou rodinným stříbrem Pionýra. Patří k nim i 78. pionýrská skupina SKALKA z Prahy 3. Její kořeny sahají do let šedesátých i do samostatného a nezávislého Pionýra v letech 1968-9. Problémy slučování a rozlučování s junáky musela řešit i po roce 1989.


Slučování a rozlučování

Počátky skupiny sahají do roku 1961, kdy vznikla v Praze 10 nová ZDŠ V Rybníčkách. Při té byla založena i pionýrská skupina. Dva oddíly Rychlé šípy a Bystré lišky této skupiny v roce 1968-9 byly členy samostatné organizace Pionýr. Po vzniku PO SSM zde pokračovaly pod názvem 82. PS při ZŠ V Rybníčkách. Přibyly k nim i dva nové: Albatros a Svišti. Vedoucím oddílu Albatros byl dnešní vedoucí 78. PS Skalka Jiří Duchoslav. Byl i jedním z nejmladších členů nezávislé České rady Pionýra v letech 68-9. V roce 1968 také obnovilo 35. středisko Junáka svou činnost na Skalce ve Strašnicích. Po ukončení činnosti Junáka i Pionýra v roce 1970 toto středisko založilo 78. PS Skalka v místě bydliště. Obě skupiny pracovaly se společným vedením. V roce 1972 se sloučily pod názvem 78. pionýrská skupina Skalka při ZŠ V Rybníčkách. S tímto názvem a téměř nezměněným vedením skupina pracovala až do roku 1990.

Po obnovení činnosti Junáka zhruba polovina členů s táborovou základnou Sedlo obnovila 35. středisko Junáka. Druhá polovina se zaregistrovala do obnovené samostatné organizace Pionýr. Té zůstala táborová základna Kačlehy.

… a stěhování…

„Po roce 1990 nás vykázali ze školy V Rybníčkách. Museli jsme sídlo skupiny přenést do mého bydliště v Praze 3. V roce 2004 jsme získali vlastní klubovnu na Žižkově v Praze 3 ve Štítného ulici. Tam jsme také přenesli z Prahy 10 sídlo naší skupiny. V roce 1991 jsme však získali i bývalou obecní školu v Kamenici u Humpolce, ze které jsme vybudovali druhou táborovou základnu,“ vzpomíná dál nyní už šedesátiletý Jirka Duchoslav, „v civilu“ vedoucí projektant dopravních staveb hlavního města, známých pod hesly např. Železniční koridory, Nové spojení, Pražské metro a pod.

V současné době pracují na skupině čtyři oddíly: Milka, Hmoždík, Kačleháci, Pětník a volnočasový klub Zlatá růže. Skupina má registrováno 77 členů. Nejdéle pracujícím oddílem jsou Kačleháci pod vedením Aleny Košařové. Oddíl pečuje přes 30 let také o táborovou základnu v Kačlehách u Jindřichova Hradce.

Pomohl zpívající právník

„Pořádání letních táborů jsme nepřerušili. Práce na táborové základně Kamenice stmelovala vedoucí, instruktory i starší děti. Problémy jsme v 90. letech měli se základnou v Kačlehách. Okresní úřad vyhlásil rezervaci Kačležský a Krvavý rybník. Úředníci v čele s přednostou okresního úřadu se rozhodli zdejší tři tábory a soukromý kemp na břehu rybníka zlikvidovat. Na táboře jsme měli naštěstí i několik dětí z Jindřichova Hradce. Jejich rodiče nám dohodili místního a známého „zpívajícího“ právníka JUDr. Ivo Jahelku. Ten se ujal za symbolický peníz našeho zastupování a po dvou letech naše základna jako jediná u Kačležského rybníka zůstala. Navíc jsme od pozemkového fondu zakoupili naši původně pronajatou louku. Takže jsme ve svém,“ může být už dávno klidný skupinář Jirka.

Nejen pro sebe

Již od 70. let pořádala skupina v předvánoční době Večerní hru po Praze. Později si její přípravu půjčovaly i jiné skupiny a ještě později se akce v Praze 10 stala obvodní. Po roce 1990 ORP a PC Praha 10 pořádá tuto hru pro celou Prahu a 78. PS SKALKA se tak stala nositelkou její tradice. Je také spolupořadatelkou další známé každoroční pražské akce pro širokou veřejnost Tahák na náměstí Jiřího z Poděbrad k zahájení školního roku.

K zastupitelským orgánům po přestěhování na Prahu 3 se přesto nenašla zatím cesta. „Dvakrát jsme vypracovali projekty do vyhlášených obvodních grantů a vždy nás z radnice odmítli,“ postěžoval si vedoucí skupiny, ale má pevnou oporu jinde: „Dlouhodobým sponzorem skupiny je SUDOP PRAHA a.s., kde jsem již 40 let zaměstnaný. Již 35 let děti zaměstnanců SUDOPu jezdí na naše tábory.“

„S našimi bývalými členy jsem se sešel již na mnoha různých místech i úřadech. Našich táborů se zúčastňovala pár let i Lucka Vondráčková. Členem mého oddílu Albatros byl v 70. letech i Standa Kokoška, nyní výzkumný pracovník a vedoucí Oddělení pro dějiny 2. světové války, okupace a odboje Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Byl i spoluautorem výstavy o atentátu na Heydricha. Několikrát jsem ho viděl v televizi v pořadech na téma odboje za 2. světové války,“ připomíná bývalé členy Jirka, ale také přiznává: „V současné době činnost skupiny zajišťují mladí vedoucí, odchovanci skupiny. Včetně péče o naše dvě táborové základny. Já mám na starosti již jen ekonomické zajištění skupiny, administrativu, zpracování projektů a jejich vyhodnocení….“

Karel Krtička-Krtek