Seznamte se : Nesmrtelné oddíly – Kde je tráva jako kožešina, vítr teplý jako fén…

„Nesmrtelné“ – mnohaleté oddíly a skupiny jsou rodinným stříbrem Pionýra. V minulých ročnících jsme se věnovali teorii těchto malých sociálních skupin, i zkušenostem, úspěchům a problémům řady z nich.

Patří k nim i pionýři v Dřevohosticích na Přerovsku. Objevili se tu v květnu 1950 při zdejší základní škole. A někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století se o životě pionýrů v nevelkém moravském městysu v tehdy oblíbeném týdeníku Mladý svět objevil i nevelký článek. Autora tehdy zaujal ne všude obvyklý život dřevohostických pionýrů, plný přitažlivých I zábavných aktivit.


Znají své místo

V městysu, čítajícím půl druhé tisícovky obyvatel, pionýrským aktivitám nikdy nechyběla konkurence. Byli tu i hasiči, sokolové a samozřejmě, jako mnohde na Moravě, mnohé věřící rodiny a jejich církevní slavnosti a povinnosti. Své místo si tu přesto našla a stále udržuje i pionýrská skupina. Co ji drží pohromadě?

„Je to především kamarádství v kolektivu, sportovně – turistické vyžití dětí a pobyt na letním táboře,“ sdělil nám její vedoucí a učitel, ale i člen zdejšího zastupitelstva a vedoucí místních ochotníků Jaroslav Dopita. To samo napovídá, že si tu pionýři nehrají jen na vlastním písečku. Se sokoly hrávali divadlo, a „perfektně funguje i spolupráce s místními mladými dobrovolnými hasiči,“ konstatuje Jarda a dodává: „S vedením obce máme výborné vztahy, podporuje nás nejen finančně, ale částečně i materiálně. Další finanční prostředky na činnost získáváme především zapůjčením táborové základny v Rajnochovicích pionýrům z Brna nebo dětem z Holešova…“

Zůstávají však i sví, pionýrští, jak ostatně svědčí i táborový snímek „hlavase“ zdravícího táborníky pionýrským pozdravem…

 …a rána voní po čaji s medem…

„Kam vlastně pojedeme? Tam, kde je tráva jako kožešina, vítr teplý jako fén a decibely obstarávají jenom cvrčci, kukačky a k večeru se k nim přidávají komáři. Slunce tam ráno budí spolehlivěji než tisíc budíků a rána voní po čaji s medem,“ píše se na webu dřevohostických pionýrů v pozvánce na jejich letošní tábor v Rajnochovicích – Sochové. Dozvídáme se zde i další podstatné informace:

„Letos je to 25 let (2011), kdy během dvou měsíců roku 1986 sehnala tehdejší vedoucí PS Líba Dopitová plácek, peníze, materiál, několik párů ochotných rukou a mohlo se začít se stavbou tábora v Sochové. Během dvou víkendů byla hrubá stavba hotová a spolu s novými celtami, podsadami, spacáky, dekami a polštářky připravena přivítat první dětské rekreanty.

V roce 1987 k jídelně přibyla další budova, sklad nářadí později nazvaný Rabuša. No a v květnu 1994 jsme pracně, nicméně s nadšením a rychle rozebrali v Lipové a poté postavili v Rajnochovicích naši nejmladší budovu – Toníka. Těch téměř 6000 m2 je od roku 1993 majetkem naší pionýrské skupiny…“

Sochovácká hymna

Tábor má ostatně i svou hymnu o mnoha slokách, která začíná:

„Známe jedno místo, kam se každoročně vracíme,
na to, co nás čeká, už se dlouho těšíme.
Do Rajnošek cesta dlouhá nikomu z nás nevadí.
Kytara zní v autobuse, my zpíváme s ní. Já volám:

Rf: Hej, hej, Sochová,
kdo ho nezná, neví, o co přichází.
Hej, hej Sochová,
slunce za lesy tam zachází.
Na louce náš tábor leží, voda studí v potoce,
den za dnem tu rychle běží, AHOJ! po roce.
Hrajem si a soutěžíme, každý den je jinačí.
Tmy se večer nebojíme, čas nám nestačí. Já volám:

Rf: Hej, hej, Sochová…“

 Karel Krtička – Krtek, foto web PS Dřevohostice