Seznamte se : Nesmrtelné oddíly – boskovičtí pionýři

„Nesmrtelné“ – mnohaleté oddíly a skupiny jsou rodinným stříbrem Pionýra. Patří k nim i boskovičtí pionýři, kteří ve svém městě mají stále pevné místo – nejen mezi dětmi.


Boskovické historie

Začátkem 70. let jeden víkend v roce Praha patřila pionýrům. Velká akce měla ukázat veřejnosti, jak úspěšně se rozvíjí Pionýrská organizace SSM po „krizových letech 1968-9“, na druhou stranu však umožnila pionýrům jezdit zdarma městskou hromadnou dopravou a navštívit zdarma mnoho památek a muzeí hlavního města. Oficiální akci nenápadně doplnila nevelká PS z pražského sídliště Novodvorská, která kromě tisícovky účastníků ze všech tehdejších krajů ČSSR hostila po léta i až několik stovek pionýrů ze „spřátelených oddílů a skupin“. Bývali tu Náchodští, pečující o proslulý tábor Kamenec, přijížděli z Hamrů u Žďáru nad Sázavou, z moravských Dřevohostic, někdy i ze Slovenska a v neposlední řadě autobus z Boskovic. Společné měli to, že rádi nosili zelené kroje a že ti, kteří je vedli, měli hodně společného s Českou radou Pionýra z let 1968-9.

Mezi boskovickými dětmi v roce 1976 byl i malý Vláďa Farský. Dnes už jen vzpomíná: „Byl jsem tam jako ještě dítě, bydleli jsme na nějakém sídlišti, a pamatuji si, že jsme byli na průvodě Prahou a na koncertě na Staromáku. Zpíval tam Petr Spálený a Miluška Voborníková. Víc ale nic…“

Děti samozřejmě nemusely vědět, že po večerech si vedoucí povídali i o tom, co lze zachránit z cílů nezávislého Pionýra, domlouvali si spolupráci při pořádání společných táborů i ubytování při oddílových výpravách i to, co prosazovat na nejrůznějších úrovních v tehdejších pionýrských orgánech. Není asi náhoda, že se skupinami a oddíly z té doby se i na stránkách Mozaiky setkáváme do současnosti.

 Jak dobré je znát starostu

Dnes už čtyřiapadesátiletý vedoucí PS Boskovice a strojvedoucí Českých drah Vláďa Farský vzpomíná dál: „Já jsem jako dítě byl na I. ZŠ, odtud jsem šel později coby oddílový vedoucí na II. ZŠ. Když v roce 1986 byla otevřena III. ZŠ, přešel jsem tam a novou PS jsme postavili od základu. Po roce 1989 osud oponou trhnul, a tak jsme počátkem roku 1990 svolali všechny vedoucí a dohodli se na sloučení všech tří PS do jedné s názvem Pionýrská skupina Boskovice. Stal jsem se jejím vedoucím a s asi roční přestávkou to dělám dodnes.“

V roce 1990 dostali boskovičtí pionýři od města domeček. Polovinu užívali oni a druhou místní skauti – bez problémů i bez zájmu o spolupráci z jejich strany. Jenže záhy prodalo město baráček soukromníkovi. „Převážně díky mým osobním vazbám ke starostovi jsme získali nový objekt na Náměstí 9. Května, kde působíme dodnes,“ vypráví Vláďa. Montovaná stavba „likusák“, garáž s dílnou a dvě buňky jako sklady materiálu. „Mimo to jsme dostali i bývalý kryt CO na sklad táborového materiálu. Podařilo se mi přesvědčit příslušného úředníka, že kdyby nastala hen ta válka, tak tam od nás budou mít nachystány spacáky, deky a matrace, což kvitoval s velkým povděkem“, směje se dodnes skupinář.

 Cesta do současnosti

Skupina v současnosti má kolem 60 – 70 členů. „Kromě nich se ale zapojují desítky lidiček nárazově,“ dodává Vláďa a upřesňuje: „Tři oddíláci, šest instruktorů a členové vedení PS. Naši dospělí jsou učitelé, zedníci, prodavačky, prostě všehochuť ve věku kromě náctiletých 20 – 45 let“.

Děti se scházejí v zájmových oddílech v klubovně a celý rok probíhají víkendové i jednodenní akce pro děti i jejich rodiče. „Máme zaregistrovány také odloučené oddíly v Březové nad Svitavou a v Linharticích,“ dodává Vláďa k činnosti PS.

„Každoročně začínáme velkou akcí v boskovickém Skleníku – vítáním nového roku pro hendikepované děti. Tam zveme děti z nejrůznějších stacionářů a dětských domovů z celého kraje. Je to taková mediálně poměrně vděčná akce – do lesa s námi novináři nejdou,“ konstatuje mnohaletý skupinář. Ten ale také je již třetí období městským zastupitelem a stará se o spravedlivé rozdělování financí mezi místní neziskovky.

 Jak se realizují táborové sny

Vyvrcholením celoroční činnosti je vždy letní tábor. V dávných letech jezdili do Mutyněvsi u Jindřichova Hradce. Když se podíleli na úklidu po lesní kalamitě na Vysočině, seznámili se s místními a v roce 1986 získali louku u Uhřínova poblíž Velkého Meziříčí.

„Až v roce 1994 se nám zde podařilo postavit první řádně zkolaudonou stavbu – kancelář, sklad, v podkroví ubytování. Do té doby se vedla voda samospádem hadicí přes kilometr dlouhou, která se vždy po sezoně balila. Hygienička však řekla dost, a tak jsme v roce 2005 položili vodovodní přípojku dlouhou 800 metrů. Vyřizování stavebního povolení trvalo přes rok, šlo se přes 17 pozemků, po trase jsme čtyřikrát překopávali potok a jednou protláčeli silnici. Vlastní stavba přitom trvala pět dní.“

V roce 1997 koupili kousek lesa, kde je nyní umývárna a sprchy. V roce 2008 získali od ČRP dotaci a postavili novou kuchyň, jídelnu a klubovnu. Vše svépomocně. „Ten rok naši vedoucí a spolupracovníci kromě práce s dětmi odpracovali neuvěřitelných 3 000 hodin!“, pyšní se stále Vláďa.

 Vzpomínka na „bývalé“

„Když pominu mého bývalého pionýra Dana Nekonečného, který byl divoch už jako dítě, tak musím jmenovat Luboše Jerryho Procházku, dnes majitele Westernového městečka, který nám dnes vrací, co jsme ho naučili, a výsledek je nadstandardní spolupráce s jeho městečkem, která umožňuje pořádání víkendových akcí bez nájmů a s využitím objektů i účinkujících,“ konstatoval na náš obvyklý dotaz Vláďa Farský.

Karel Krtička – Krtek, foto z webu PS Boskovice