Seznamte se : Nesmrtelné oddíly – 177. PS

„Pionýrkou jsem se stala v roce 1972 na 178. PS při ZDŠ Jílovská v Praze 4. V sedmé třídě nás do Pionýra „naverbovali“ a oddíl vznikl z naší školní třídy a oddílovým vedoucím byl náš třídní učitel,“ vzpomíná současná vedoucí PS, JUDr. Ivana Kožíšková (52) a dodává: „Žádné výrazné pionýrské zážitky coby dítě nemám. Už ani nevím, co mne přimělo stát se instruktorkou. Až od té doby mám první hezké pionýrské vzpomínky


Skutečné začátky

„Měli jsme tehdy dobrého vedoucího skupiny, který nás dovedl stmelit a nadchnout nás pro práci v oddílech i na skupině. Zejména víkendové akce z té doby patří k nezapomenutelným. Od roku 1980 pak to byly i letní tábory. Poděkování patnáctiletému puberťákovi na konci mého prvního tábora slovy „Ivano, díky, bylo to skvělé!“ si vybavuji ještě dnes. Prostě zážitek i motiv k další činnosti s dětmi.“

Na této skupině působila Ivana do roku 1986 jako oddílová vedoucí a členka vedení.

Ze 178. na 177. PS a dál?

Činnost 178. skupiny ale z Ivanina pohledu rozložila její poslední profesionální vedoucí. „Její styl práce a způsob jednání s lidmi byl pro mne neakceptovatelný, a tak jsem přešla na 177. PS při ZŠ Meteorologická v Praze 4. „Tam jsem měla možnost pokračovat podle svých představ a od roku 1990 jsem její dobrovolnou vedoucí. Uspořádali jsme nespočetně zajímavých akcí včetně letních táborů. Ten poslední byl v roce 2010. V současné době však zvažujeme, co dál,“ svěřuje.

  1. PS jako jiné přišla o klubovny ve škole, a v důsledku zemědělské restituce pozemků i o vlastní táborovou základnu. Od té doby si táborové základny pronajímali na různých místech. A činnost s dětmi se naučili organizovat bez klubovny v bytech či na zahradách vedoucích. Daří se nacházet i drobné sponzory, podporující materiálně nejrůznějšími věcnými dary především táborovou činnost.

„S jinými sdruženími nespolupracujeme, pominu-li to, které jsme si sami založili a kam jsme přesunuli naše některé aktivity“, přiznává Ivana.

Ostatně její PS není jediná. Při zkoumání života i jiných dlouhodobě žijících skupin jsme narazili i na jejich úzké propojení s jinými, nebo jimi založenými sdruženími.

Nemáme rádi činnost na povel

  1. PS má celkem 19 členů, z toho 15 dětí – jeden oddíl se zaměřením na turistiku a výtvarné aktivity. Ivana je právník v advokátní kanceláři a další vedoucí jsou ve věku kolem 35 let – zubní laborantka, výtvarnice a elektrikář. Kromě nich má PS stále řadu příznivců.

„Nosným motivem naší skupiny bylo pořádání letních dětských táborů a aktivity s nimi související. Účast na republikových akcích nás nikdy nelákala, raději si organizujeme sami svoje akce. Nemáme rádi masové akce a činnost „na povel“, při níž nám velí někdo jiný,“ vysvětluje Ivana a možná tak mimoděk naznačuje, v čem je jeden z hlavních problémů současných velkých pionýrských akcí.

Ivana byla v letech 2004 až 2010 i předsedkyní republikové Nejvyšší rozhodčí komise Pionýra. Musela tak řešit řadu problémů i střetů, nejčastěji kolem majetkoprávních sporů. „Ne vždy jsme byli úspěšní, ale řešením se musely zabývat a v některých případech stále zabývají i jiné pionýrské orgány,“ říká.

O sídlištních dětech

„Podle mého názoru není naše činnost v současné době pro děti a jejich rodiče ze sídlišť a velkých měst dostatečně atraktivní,“ hovoří ze zkušenosti vedoucí sídlištní skupiny. „Zájmy většiny sídlištních dětí jsou soustředěny na mobily, počítače a televizi, od nichž se jen nerady nechávají odtrhnout. Ambiciózní rodiče pak orientují aktivity dětí tak, aby z nich měly do budoucna co největší (především majetkový) prospěch – na jazykové kroužky, sport či hudbu. Zájem dětí i rodičů o činnost v dětských sdruženích proto upadá. A Pionýr je na tom se svojí nedobrou pověstí do roku 1990 podle mého názoru stále stejně. Stále se setkávám s dotazy typu „Pionýr? A on ještě existuje?“, s „pionýrkami“ na maškarních bálech, či s postavami pionýrů s Klementem Gottwaldem v muzeích. To zájmu o práci v Pionýru rozhodně neprospívá.“

I proto Ivana několikrát navrhovala změnu názvu sdružení, leč marně. Vždy nakonec převážil názor, že změna názvu nic nevyřeší.

Karel Krtička-Krtek,

snímky z fotoarchivu 177. PS