Seznamte se : 5. PS Děčín

Tentokrát si představíme pionýrskou skupinu, se kterou se na stránkách Mozaiky nesetkáváte úplně často. Na oblastní poradě v Ústí nad Labem jsem se setkal a na kus řeči poseděl s vedoucím skupiny Vítem Ramešem a vedoucím oddílu Zálesák Martinem Grünerem.

Na moje dotazy odpovídal hlavně Martin, který organizuje velkou část aktivit, o nichž byla řeč. Jde především o tu část činnosti, která ukazuje, že pionýrský Ideál Příroda není jen dobrý námět na besedu, ale nabízí spoustu možností pro praktické naplnění.

Pro začátek zkus vaší skupinu ve stručnosti představit, kolik vás je, co vás nejvíc baví…?

Skupina existuje od roku 1985. Naše činnost se v poslední době točí hodně kolem táborové činnosti. Nejen letní, děláme i zimní tábory, podzimní prázdniny, velikonoce, v létě jsou to čtyři běhy. Ta parta dospělých, co jsou na skupině, se do té táborové činnosti celá zapojuje. Samozřejmě jezdíme i na různé brigády a víkendy na naší základnu Janovka. Letos máme myslím 54 členů, dlouhodobě se pohybujeme kolem šedesátky až sedmdesátky. Kolem skupiny je i docela ustálená parta nečlenů, kteří se taky do akcí zapojují.

Když je vás kolem šedesáti, fungujete všichni pohromadě, nebo jak jste rozčlenění?

Jsme jedna skupina a jeden oddíl, dál se nečleníme. Dřív jsme měli několik oddílů, teď už je to jen Zálesák. Nemá úplně pravidelnou týdenní činnost, soustředíme se hlavně na víkendové výpravy, výlety, děláme několik tradičních akcí v průběhu roku, jako je kuličkiáda, malování na asfalt, poslední prázdninový oheň, drakiáda. Máme i akce pro dospělé jako Pochod na Lotharův vrch, Vánoční volejbal, scházíme se i na různých výletech, ale to hlavní je léto a tábory.

Já ale vím, že máte i spoustu ekologických projektů a věnujete se jim dlouhodobě. Řekl bys, že je to vaše hlavní charakteristická náplň?

Určitě to vychází i z toho, že naše základna je hodně zálesácká, bez elektriky, staví se to skoro na zelené louce, takže tam žijeme takovým robinzonským způsobem – co si neuděláš, to nemáš. Tohle se nám líbí a propojuje nás to. V průběhu let jsme hledali i zdroje financí a poohlíželi jsme se i po dotacích na oblasti, které jsou nám blízké. Zjistili jsme, že se docela dobře dá sehnat podpora právě na ekologické projekty – jak vzdělávání, tak praktické počiny – pomoc krajině, podpora biodiverzity a podobně. Většinu z nich podporuje Ústecký kraj, ale někdy i Česko – německý fond budoucnosti nebo nadace OKD a podobně.

Popravdě mi to pořád zní dost teoreticky, zkus zmínit pár příkladů.

První větší projekt se jmenoval Voda základ života – záchrana malých vodních zdrojů. Takže jsme si u základny vybudovali studánku a potom jsme i výpravy směřovali ke studánkám, ty jsme opravovali a čistili. Děti z toho měly i radost, že něco vytvořily, že je vidět jejich práce. Další projekty byly na čištění řek, takže jsme vyráželi i do národního parku (pozn. red.: Národní park České Švýcarsko) čistit Kamenici, Jetřichovickou Bělou. Hlavní přínos byl v tom, že ta parta třeba i čtyřiceti lidí mohla někam jet, být spolu, společně něco rozumného dělat. Pomohli jsme přírodě, bavili jsme se a navíc nás to skoro nic nestálo, dokonce jsme se i vzdělali.

Další programy byly na podporu biodiverzity, takže jsme jeden rok vysázeli v okolí základny padesát stromů, další rok třeba alej. Dělali jsme taky tůňky pro rozmnožování obojživelníků a jako napajedla. Vloni jsme začali a letos budeme pokračovat s odbahněním rybníka poblíž naší základny. Vytěžili jsme tam už 500 kubíků bahna a zas to bude na pár let pěkný rybníček.

Ale popravdě, kdybychom sehnali podporu jen na loutkové divadlo, tak teď asi hrajeme loutkové divadlo.

Ten prvotní motiv byl, že naše parta chce být pohromadě, bez ohledu na to, co bude dělat. Ale je fajn, že se to povedlo takhle, příroda je nám hodně blízká, takže nás to k tomu asi i podvědomě táhlo.

A jak moc se do ekologických projektů zapojují děti? Mají o to zájem, baví je to?

To hodně záleží na tom, jak se jim to podá. Musí chápat, že jejich vklad je dobrovolný, že nejsou žádná levná pracovní síla. I děti navíc chápou, že díky tomu můžeme spolu někam jet a víkend je nestojí třeba šest stovek, ale jenom stovku anebo taky někdy nic. Strávíme víkend v přírodě, něco pro ni uděláme a díky tomu si od ní můžeme zase něco vzít – tu možnost tam být a cítit se tam dobře. A samozřejmě jde o budoucnost. Když člověk sází lipovou alej, dělá to pro další generace. Pocit, že dělají něco, co není pro ně, ale ocení to lidi třeba za 100 let, se dětem taky líbí.

Vzdělávací akce jsou trochu jiná kapitola. Tam je přesněji vymezeno, na koho jsou zaměřené, a taky je daná jasná osnova kurzu nebo semináře, dílny… Někdy jedou jen děti z prvního stupně, jindy třeba jenom deváťáci na víkendový výjezd, kde se dozvídají o ochraně přírody a životního prostředí, je to i tematicky členěno na oblasti jako voda, ovzduší, krajina, průmysl…

Nejezdíme jen na naší základnu, ale i do různých středisek ekologické východy, ale třeba i sem (pozn. red.: sídlo ÚKOP, budova Důlce v Ústí nad Labem) a po okolí chodíme na různé exkurze, třeba na zdymadlo, ekologickou čističku, hydrometeorologický ústav.

Zkus trochu zavzpomínat, jestli to tedy sám pamatuješ. V roce 1990 jste byli mladá skupina, jak jste vnímali převratné události.

U nás to bylo v pohodě, vznikli jsme při nové škole, byla tam od začátku parta nadšených lidí. Když bylo jasné, že končí původní uspořádání s profesionální vedoucí, tak jsme to nenechali padnout, protože bylo všechno slibně rozběhnuté, tak nebyl důvod. Dokonce jsme až do roku 2008 měli i klubovnu ve škole a teď už bývalý ředitel se námi chlubil, jak má zajištěné mimoškolní aktivity včetně táborů.

Když už jsem to nakousl, tak se na závěr zeptám, jestli chystáte něco k 25. výročí?

To je zatím dost otevřené. Není to jen na nás dvou. Vítek má malé dítě, mě se letos narodí, a navíc jsem změnil práci. Doba, kdy jsem měl Pionýr jako opravdu prioritní hodně intenzivní koníček, už končí. Takže přenecháváme víc prostoru nástupcům, ale nejsem si vůbec jistý, jestli tomu budou ochotni dát tolik, kolik jsme dali my. Ale to jim nevyčítám, svět se prostě mění, mají práci, rodiny, spoustu jiných koníčků…

Ale uvidíme, u nás je to občas rychlé rozhodování, třeba s Pionýr Open jsme dlouho nevěděli, jestli se vůbec zapojit. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že do toho jdeme, a nakonec ty akce byly fakt povedené, lidem se líbily, třeba to tak dopadne i s pětadvacítkou.


  1. pionýrská skupina Děčín
    Vznik: 1985
    Počet oddílů: 1 – Zálesák
    Počet klubů: 1 – Zahrada
    Charakteristika: tábornictví, turistika, příroda, dobrodružství
    Počet členů: 54
    Schůzky: nepravidelné, především jde o výpravy, výlety, akce
    Věk členů: 5–52
    Počet vedoucích a instruktorů: 30

Vedoucí oddílu Zálesák
Jméno: Martin Grűner
Děti: na cestě
Má rád: přírodu
Zaměstnání: ekolog
Funkce v Pionýru: oddílový vedoucí
Přínos Pionýru: fanda, propagátor, tvůrce a organizátor aktivit
Kontakt: www.5psdecin.cz