Řež o řezivo

„A to dřevo mi pěkně zaplatíte!!!“ byla zlostně vyřčená věta, která ukončila rozhovor mezi hlavním vedoucím tábora Milanem a panem Chrpou, vlastníkem pozemku, který byl vracen po ukončení tábora.

Pionýrská skupina od nepaměti pořádala tábory na louce, ohraničené z jedné strany potokem. Poblíž potoka rostlo osm vzrostlých smrků. Onoho roku však zasáhla „vyšší moc“ a dva měsíce před konáním tábora vichřice všechny smrky vyvrátila. Pan Chrpa, po vyhodnocení škod, hned zatelefonoval Milanovi s tím, že pokud chce tábor uskutečnit, musí zajistit odklizení vyvrácených dřevin. On sám – jak zdůraznil pan Chrpa – toho není schopen a nemá ani prostředky, na to, aby někoho najal.

Všichni „dospěláci“ se shodli na tom, že zrušení tábora nepřipadá v úvahu a že požadavek vlastníka splní. Náramně se hodilo, že bratr jednoho z nich byl profesionální „dřevorubec“. Práci odhadl na jeden víkend na likvidaci vzniklé spouště a rozřezání stromů na v rámci možností standardní kusy dřeva, druhý na zpracování a případné uložení. I pan Chrpa se přijel podívat na konci prvého víkendu a tady podle všeho začal problém. Jak naložit s „odtěženým“ dřevem totiž nepadlo ani slovo a PS ze získaného dřeva pořídila nový stožár pro státní vlajku, táborovou bránu, část oplocení tábora, mohutné základy smrků byly využity jako lavičky kolem táborového ohniště, část na přístřešek na dřevo a větve byly spotřebovány v průběhu tábora.

Když pan Chrpa přijel převzít tábořiště, nesmírně se rozčílil. Vysvětlil, že měl již dohodnutý prodej dřeva v celých kusech tak, jak byly získány při prvotní likvidaci vývratů, a že rozhodně nesouhlasil s tím, aby bylo dřevo rozřezáno na kousky, které jsou nyní vhodné jen na palivové dříví. Milan mu na to oponoval tím, že všechny práce na likvidaci vývratu byly zajištěny pionýrskou skupinou bezplatně, vlastním nářadím, bez jakýchkoliv dalších požadavků a že za pronájem louky ke konání tábora bylo zaplaceno a navíc, bez odklizení vývratů by konání tábora nebylo možné. Pana Chrpu nepřesvědčil a asi za 14 dnů dostala PS výzvu k náhradě škody způsobené zhodnocením dřeva. Milan se obrátil na známého advokáta: ten mu vysvětlil, že pan Chrpa má ve své podstatě pravdu, protože podle § 1067 občanského zákoníku strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen – tedy panu Chrpovi a jeho vlastnictvím zůstal i po odříznutí. Na straně druhé ale poznamenal, že pokud nebylo dohodnuto s panem Chrpou nic jiného, než že bude provedeno odklizení, dalo by se uvažovat o nějaké odměně za výkon, nebo alespoň náhradě nákladů, zejména když z následného nájmu měl pan Chrpa příjem. Vybaven informacemi o ceně dřeva z vývratu, která se ukázala oproti požadavku daleko nižší, dále o ceně likvidací vývratů profesionálními dřevařskými firmami, spojil se s advokátem pana Chrpy a dohodli se na vypořádání, kdy půlku dřeva si nechá pan Chrpa a druhá připadne skupině jako odměna za likvidaci vývratu. Vše tak dobře dopadlo, ovšem zaměstnalo to několik lidí na nezanedbatelnou dobu.

Poučení: V podobných případech si sepište jednoduchou dohodu, kde se uvede, jak má být se dřevem naloženo, případně komu má připadnout nebo jak bude práce odměněna. Nájem totiž umožňuje jenom věc používat a nikoliv z ní těžit – to platí jen u smlouvy o pachtu, kdy pachtýři náleží třeba i dřevo z vývratu.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra