První a poslední povinnost řádného hospodáře

Pionýrské skupině odcházel po více než 25 letech z funkce vedoucí skupiny, Jiří. Nástupcem byl podle očekávání zvolen Vladimír – byl členem od 10 let a prošel všemi funkcemi a školeními a ve 24 letech se cítil připraveným. Když Vladimír a Jiří podepsali poslední protokol, chyběla do půlnoci necelá hodina. „Nikdy jsem si nedokázal tenhle poslední den představit.“ – řekl Jiří. „Ani já“ – reagoval Vladimír – „já tě měl skoro jako druhého tátu, a tak by to chtělo nějakou otcovskou radu, ne?“ Jiří se zamyslel a podrbal na bradě: „Četl jsi, co jsi před volbami podepisoval?“ „Jasně“ – na to – Vladimír „že znám svá práva a povinnosti a že s volbou souhlasím.“ No prima, pomyslel si Jiří a pokračoval. „A víš co je péče řádného hospodáře?“ „No těžko to dokážu popsat, ale tak nějak cítím, že bych měl všechno dělat co nejlépe a pokud možno neškodit. Povinnosti podle stanov bych dokázal vyjmenovat z paměti, přece to učím instruktory“ – na to Vladimír.

„No, to je pěkné, ale asi by sis měl zopakovat právní minimum. V občanském zákoníku se říká, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí, jinými slovy s péčí řádného hospodáře. Je to první a základní povinnost a fakticky – musíš rozhodovat se znalostí věci a ty znalosti si musíš obstarat. Když tedy budeš kupovat stany, tak si určíš kolik a jakých potřebuješ, seženeš informace o kvalitě a ceně a zvolíš optimální variantu. Musíš se o skupinu prostě starat pečlivě jako o vlastní majetek – třeba pravidelně platit elektřinu, nájemné a tak – tedy hájit zájmy skupiny – jsi tady pro ni a ta na tebe spoléhá. Každý tvůj krok musí být promyšlený – prostě profesionální, i když jsi dobrovolník a děláš to bezplatně. Když si nebudeš vědět rady – je tady krajská organizace nebo ústředí – a tam ti poradí. Může se i stát, že na to nebudeš stačit, oženíš se, přijdou děti nebo tě práce zaměstná tak, že už prostě nebudeš mít čas. Pak si musíš určit priority – čemu dáš přednost, jinak budeš jedno nebo druhé zanedbávat. Potom je lepší předat je nástupci, jako jsem to udělal já. Je to těžké rozhodnutí, ale pokud přestaneš být řádným hospodářem, budou následovat opomenutí, chyby. Vzpomeň si na Míru ze sousedního okresu, který nezaplatil pojistku a pak musel platit novou střechu základny. I jako neplacený „dobrovolník“ jsi převzal řadu povinností. Neplnění bude mít následky. Takže má rada zní: Jakmile budeš mít pocit, že na to nestačíš, poraď se s někým zkušeným, a když to jinak nepůjde, najdi si nástupce. Ber to jako povinnost ke skupině. Když jí nemůžeš dát to, co potřebuje, musíš najít toho, kdo to dokáže. Každý to pochopí a ty ušetříš spoustu starostí nejenom sobě, ale i všem ostatním. Víš proč?“ Vladimír zavrtěl hlavou. „Protože tak to většinou bývá“ – odpověděl Jiří – „a já věřím na statistiku – věci končí tak, jak obvykle končí. Ale nechci tě strašit. A pokud budeš potřebovat poradit, můžeš kdykoliv přijít.“

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra