Prosinec 1990

Konec dobrý, všechno dobré – chtělo by se napsat k základní charakteristice měsíce prosince 1990, ale nebylo vše úplně jednoduché. Uplynulé měsíce nultého roku po éře věčných časů dávaly jen tušit, že následující měsíce budou ještě mnohokrát prověřovat pionýrské odhodlání.

Proti něčemu! ale Pro co?
of2Ač se to mnoha lidem stále nelíbí – famózní heslo: Strany jsou pro straníky, Občanské fórum pro všechny! vyprchalo a stejně se nakonec ve společnosti prosadil pragmatický fakt, že sice na začátku mohou být všichni: Proti něčemu! Ale když se začne chleba lámat, musí si každý odpovědět i na otázku: Pro co?

Společenská bezradnost a nespokojenost z podzimu 1990 se nakonec drtivě projevila i v hybateli společenské změny – v Občanském fóru. Každodenně sílil myšlenkový i personální rozpor mezi tehdejším vedením OF a jeho příznivci a aktivisty v regionech a celou veřejností. Odraz to našlo ve vítězství jednoho proudu OF, nazvaného později Občanská demokratická strana, čímž došlo k popření tolik obdivované ideje nestranictví přímo v kolébce společenské proměny. V prosinci 1990, kdy se chystal lednový sněm OF, už to bylo zcela nepřehlédnutelné. Leč prosinec přinesl i jiné události, než byla porada zástupců regionálních Občanských fór.

V Praze byl na návštěvě vynikající tenorista Plácido Domingo a v kostele sv. Jakuba zpíval české koledy. Jednala předsednictva vlád České a Slovenské republiky o kompetencích federace a rozpad Česko-Slovenska byl na pořadu dne. A v ekonomice se nedá přehlédnout podpis strategické dohody o spojení mezi mladoboleslavskou Škodou a koncernem Volkswagen.

Život v Pionýru
v té době běžel svým tempem… V oddílech a na skupinách se chystaly mikulášské a následně vánoční aktivity. Někde si i lámali hlavy, jak to budou dělat na okrese od 1. ledna… S tím se trápili na úrovni Pionýra v České republice a současně se tam intenzivně chystalo vrcholné republikové jednání. Výkonný výbor ČRP se sice v prosinci nesešel, ale jeho členové usilovně, spolu se členy aktivů ČRP, organizačně i obsahově pracovali na přípravě konference Pionýra v ČR5, zejména dokumentů, které měla projednat a schválit (programový dokument a stanovy).

1. prosince 1990

se ve Slovanském domě v Praze konalo přátelské setkání pracovníků pionýrského hnutí ze 60. let s pionýrskými pracovníky obnoveného Pionýra.

Zváni byli lidé, kteří byli za svoji práci (najmě potom v Pionýru 1968–70) existenčně postiženi a bylo jim znemožněno působení v dětském hnutí, a současně aktivní vedoucí Pionýra. Panovaly sice trochu obavy, zda si v tom exponovaném čase najdou zvaní volnou chvíli, ale šlo o starosti liché!

Sešlo se několik desítek lidí z celé České republiky (Někteří z nich se ostatně spolupodíleli na přípravě semináře „Kdo jsme…“! Viz minulá Mozaika str. 8.) a počáteční zvědavé oboustranné okukování se záhy rozplynulo a šlo o jedno z nejpříjemnějších společenských setkání roku.

Přirozeně to s sebou neslo součinnost s kolegy ze Slovenska i z úrovně Federální rady Pionýra. Ale zakrývat, že právě zde to skřípalo, by nebylo objektivní – pochopitelně se zde odráželo společenské napětí plynoucí z řešení česko-slovenských vztahů. Pionýr toho nebyl ušetřen. Bylo čím dál zřejmější, že federální úroveň se přesune do polohy reprezentativní a konkrétní aktivity budou přeneseny na republikovou úroveň. Vše bylo potřebné dojednat do konce roku – jak kvůli pracovně právním záležitostem, tak i nezbytnosti připravit podobu dokumentů republikových a celostátní organizace, jak uložila konference v lednu.

Předsednictvo federální rady se proto v prosinci sešlo dvakrát: v neděli 2. 12. v Bratislavě a v pondělí 17. 12. v Brně. Na pořadu jednání byly záležitosti jednak zdánlivě rutinní – jednalo se o výsledcích 8. generálního shromáždění CIMEA či přípravě mezinárodních táborů… Ale podstatné byly otázky o Postupu Pionýra při majetko-právním vyrovnání v návaznosti na ústavní zákon č. 497/1990 Sb., otázky vydávání časopisů, rozdělení kompetencí mezi FRP, ČRP a SRP či systemizace Československého ústředí Pionýra… I tady svoji roli sehrával lidský faktor, protože na federálním ústředí pracovala řada Pionýru oddaných lidí, ale bylo jasné, že udržet celý tým pohromadě bude nad naše ekonomické síly. I proto, že do hry vstoupil faktor zániku zázemí na okresech a ten se z celostátní úrovně odsuplovat nedal.

Konec profesionálního zázemí na okresech

Dnes, v době, kdy již jen málokdo připustí, že by na úrovni krajských organizací nemělo být přinejmenším poloprofesionální zázemí, může působit zmínka o ukončení činnosti „pionýrských tajemníků na okresech“ rozporuplně.

Rok 1990 přinesl dva zlomové zásahy do organizačně-personální struktury. K 31. srpnu skončili i poslední vedoucí PS z povolání, k 31. prosinci předsedové okresních rad Pionýra ukončili pracovní poměr se Svazem mladých – což bylo poslední spojení s bývalými svazáky. Pochopitelně šlo o dva momenty, které mnozí vítali a jiní se jejich dopadů báli, protože si nebyli jisti, zda bude možné zvládnout pracovní nápor jen dobrovolnicky.

Zvládlo se obojí! Ovšem nezřídka za cenu značných lidských ztrát. Nebylo to jednoduché a někteří okresní funkcionáři po sobě zanechali doslova spálenou zemi. (V okrese Bruntál nezůstala jediná funkční pionýrská skupina – přestože oddíly pracovaly dál … předseda okresní rady je převedl do jiných organizací. Nebyl to jediný případ, ale spolu s obdobnou situací v okrese Semily nejvýraznější.)

Snaha zbavit se knuty „profesionálního dohledu“ přinesla, bohužel, i značné škody, protože ne všude byli dobrovolníci na nové úlohy připraveni.

Jaký to byl rok?
V první řadě obrovských a často nečekaných změn… V lednu se mnohé nedaly dohlédnout nejen měsíc dopředu, tím méně na konec roku.

Celkové hodnocení není snadné – protože čas ukázal, že byly věci, jichž jsme se báli a ony tak strašné nebyly, vedle toho jsme byli postaveni do rolí, na které jsme nebyli připraveni, přesto se musely řešit, nezřídka přímo v běhu, bez velkých příprav.

Nebyl to rok prostý chyb, ale skutečnost, že Pionýr rok 1990 přežil a nadechoval se, byla příslibem do roků příštích.

Martin