Příspěvek k sebeuvědomování

Listopadové jednání České rady Pionýra – jak jste se dočetli už v minulé Mozaice – schválilo Směrnici o hlavní činnosti Pionýra. Máme tak nově doplněnou sadu dokumentů hovořících o tom, jací jsme a co a jak děláme. Čtenářsky to možná nevypadá na úplný bestseller, ale to je otázka. Očekává-li někdo dramatický příběh, může být zklamán. Chce-li se někdo něco dozvědět, je ovšem na správné adrese.

Co v ní je? A co v ní není?
Bavíme se o směrnici, proto pro ni určitě platí to, co pro všechny směrnice: obsahuje pravidla, pokyny, zásady, které v hlavních rysech určují nějakou činnost. V tomhle případě jako hlavní činnost Pionýra stanovuje celoroční systematickou výchovnou práci s dětmi a mládeží, ke které má být přednostně směrována veškerá podpora, tu uvádí jako zásadní a prvořadou. Ovšem závazně předepisuje „jen“ výsledek, jehož má být dosaženo, a základní (např. bezpečnostní) pravidla. Kdo se do těchto „mantinelů“ vejde, může si již volně – podle svých schopností a znalostí – vybírat z popsaných forem a metod.

Snaží se být kvalifikovaným doporučením, ale rozhodně nepopisovat do detailu jednotlivé činnosti, např. formou podrobných procesů. Ani náznakem se nepokouší stanovit jediný vhodný postup při výchovné práci.

Při čtení zjistíte, že text není žádnou nově objevenou Amerikou. Jak bylo od začátku záměrem, shrnuje desetiletími prověřené zkušenosti, nabízí je ovšem v ucelené a utříděné podobě. Vnímavému čtenáři také nabízí možnost přemýšlet o sobě a o svém jednání. Při troše optimismu může být i pomocníkem v jeho osobním rozvoji, protože mu je při takovém přemýšlení kvalitním oponentem. Všichni víme, že ten, kdo chce svou osobnost rozvíjet – ideálně kladným směrem – musí být schopen vnímat své činy, porovnávat je a učit se z nich. Právě proto bychom tento dokument měli přijmout i jako příležitost získávat odezvu na svou práci. A také proto není určen na jediné přečtení.

Stojí za povšimnutí
Směrnice také doplňuje vnitřní předpisy Pionýra ve věci práv a povinností pionýrských pracovníků, které se váží k hlavní činnosti spolku: soustavné výchovné práci s dětmi a mládeží (viz Část IV., oddíl 4.).

 

Vrstvení předpisu
Směrnice samozřejmě není jednolitým textem. Je rozčleněna do sedmi částí, přičemž platí, že s každou z nich se dá pracovat samostatně. Jde o tyto:

Preambuleshrnutí základních východisek a motivů ke vzniku směrnice.
Úvod – část I.základní vymezení hlavní činnosti Pionýra, popis účelu směrnice, výklad některých důležitých pojmů…
Obsah činnosti – část II.charakteristika výchovné práce v Pionýru, vymezení cílových skupin směrnice, stručný popis výchovných nástrojů a metod…
Personální zajištění – část III. – základní zásady k práci s dobrovolníky, ke kvalifikaci, rozvedený popis práv a povinností dobrovolníků…
Organizace činnosti – část IV. – vymezení forem činnosti, základy bezpečnosti a požární ochrany, prostorové zajištění, role orgánů a funkcionářů při hlavní činnosti…
Všeobecná ustanovení – část V. – zásady platné pro všechny typy aktivit, řízení výchovné činnosti…
Závěrečná ustanovení – část VI. – stanovení data účinnosti, zrušení některých předpisů, které směrnice nahrazuje.

Ovšem nejde pouze o členění do kapitol. Ve směrnici se prolíná několik rovin. Místy je pojata víc jako předpis, jinde zase spíš jako (metodické) doporučení, což nešlo v každé části vyvážit úplně stejně. Platí, že směrnice stanovuje minimální standardy pro organizační zajištění jednotlivých forem činnosti.

Směrnice má také množství příloh, kterým je potřebné věnovat pozornost, neboť hovoří o bezpečnosti práce a ochraně zdraví či stanovují základní postupy při mimořádných událostech. Vedle toho je mezi přílohami rovněž množství užívaných formulářů.

Co rozhodně platí
Základní filosofií směrnice je: nabízet kvalifikovaná doporučení, nepopisovat jednotlivé činnosti úplně podrobně a už vůbec nestanovovat jediný možný postup – cest k naplnění pravidel musí být více. Proto pracuje s minimálním standardem, který pořadatel musí pro danou formu činnosti dodržet, aby pravidlům dostál. Na potřebném stupni obecnosti (kde je to možné) se snaží:

  • popsat a upřesnit jednotlivé, typické a nejčastější způsoby naší výchovné práce;
  • vymezit podmínky, které je třeba pro jejich uskutečňování vytvořit;
  • určit konkrétní prováděcí postupy, včetně požadavků na personální zajištění, a bezpečnostní pravidla;
  • stanovit odpovědné osoby, způsoby delegace dílčích činností a provádění kontroly.

Opakovaně (což není omyl, ale úmysl) je v ní vyjádřeno, že pokud se jedná o činnost atypickou, je třeba postupovat podle předpisů, které jsou pro případ obsahově a účelově nejbližší.

Jakou nabízí příležitost?
Tím, že představuje praktické a organizační vymezení činnosti a nijak dopodrobna nepřikazuje její obsah, svěřuje vedoucím obrovský prostor pro uplatnění vlastní fantazie… Odkazuje třeba na pedagogické kategorie „motivů a motivace“, ovšem, vzhledem k vlastně neomezeným možnostem při tvůrčím uplatňování obsahu, otevírá prostor pro využívání legend, tj. oněch epických příběhů, které užíváme v naší práci – tedy toho „na co si hrajeme“, prostřednictvím čeho promítáme naše hodnoty, ideály dětem…

Ideály Pionýra
Paměť – Pionýr poznává dějiny svého národa i celého lidstva, chová v úctě tradice a historii.
Pomoc – Pionýr pomáhá ostatním nezištně a z přesvědčení, je solidární, zastává se slabších.
Poznání – Pionýr si osvojuje vědění, znalosti a dovednosti, poznává okolní svět i sám sebe.
Pravda – Pionýr chrání pravdu, je spravedlivý, plní dané slovo a hraje fér.
Přátelství – Pionýr je přátelský a ohleduplný, naslouchá ostatním, umí spolupracovat.
Překonání – Pionýr se nebojí překážek, je statečný a nepodléhá pohodlnosti.
Příroda – Pionýr chrání život na Zemi, objevuje krásy přírody a učí se žít v souladu s ní.

 

V neposlední řadě nabízí něco, co často málo doceňujeme: sebepoznání, sebehodnocení, zkoumání sebepojetí – nabízí totiž obraz nás samotných k porovnání s druhými. Tím vytváří prostor pro opakované reálné kritické hodnocení sebe sama. Pro pohled vnitřním zrakem na sebe samého, s citem a nadhledem. Pobízí nás nebát se rozpoznat a popsat si svá pochybení (dokonalý totiž není nikdo), poučit se a přiměřeně se sebou pracovat. Proto lze jen zopakovat: dokument není určen na jediné přečtení a odložení, protože ho už znám (už jsem se ho 🙂 „naučil“).

Nedostatek sebereflexe vede k neodpovědnosti, hloupostem. Nový předpis nám tak nabízí, abychom nevystupovali jako všehoznalý Brouk Pytlík… ale o naší práci stále přemýšleli. A to není tuctová nabídka.

Martin

Co bude dál?
Česká rada Pionýra schválila směrnici s tím, že bude účinná od 31. 1. 2018. Jednotlivé přílohy bude projednávat a schvalovat Výkonný výbor ČRP tak, aby byly připravené a na konci ledna mohl vstoupit „do života“ celý kompletní balík.