Právní cestování časem

Jeden z pobočných spolků navrhl zápis nového vedoucího PS do spolkového rejstříku. Návrh byl na předepsaném formuláři, připojen zápis o volbě i souhlas zvoleného. Téměř obratem ovšem přišlo rozhodnutí soudu, že volba je neplatná, neboť byla provedena s tzv. zpětnou účinností – ke dni, který předcházel datu volby. Postupoval soud správně?
Problémem je tedy čas: čas volby a čas vzniku funkce. Vyhledal jsem si různé definice pojmu a zaujala mne jedna fyzikální: „Čas je neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí.“ Z toho vychází nejen běžný život, ale (kupodivu :)) i právo: Určuje, jak bychom se měli chovat v situacích budoucích (například při nákupu pozemku) i co v budoucnu konat, když už se (v minulosti) stane něco, co jsme tak úplně nechtěli.

Zákonům je vlastní, že vždy platí do budoucna. Analogicky nastávají důsledky našeho jednání až po něm: Teprve až v samoobsluze zaplatím rohlík, stávám se jeho vlastníkem. To, mimo jiné, platí i pro jednání protiprávní: Až poté, co jsem naboural sousedův plot, stávám se škůdcem.

Celé si to můžeme shrnout tak, že právní jednání mohou mít právní následky (tzv. účinky – například změna vlastníka při prodeji) jenom v budoucnu. Proč? Důvodem je požadavek tzv. právní jistoty – musím přece vědět, komu určitá věc v určitou chvíli patří nebo kde jsem byl až do dnešního dne zaměstnán. Pokud by nějaké právní jednání mělo mít účinky v minulosti, mohly by nastat neřešitelné situace: představme si třeba kupní smlouvu, podle které by se devatenáctiletá slečna stala vlastníkem pozemku s účinky před třemi lety. Byla by taková smlouva platná, když tehdy byla nezletilá? Odpovídala by za odpad nahromaděný na pozemku v době, kdy ještě nebyla vlastníkem? Nebo co třeba takový rozvod se zpětnou účinností?

2016-na-vecerPřípustnost zpětných účinků by znamenala, že „něco“ platilo již v době, kdy to ještě ani neexistovalo. Proto nelze zvolit vedoucího PS, ani jiného funkcionáře spolku, se zpětnou účinností, třeba že by s tím všichni souhlasili, včetně voleného funkcionáře, a bez ohledu na to, že třeba povinnosti vedoucího PS vykonával. Až volbou samotnou totiž je uskutečněno právní jednání, kterým se volená osoba stává funkcionářem a získává oprávnění, která z funkce plynou.  Totéž platí i o jiných rozhodnutích – nelze například rozhodnout o vstupu pobočného spolku do likvidace se zpětnou účinnosti, protože v rámci likvidace nelze činit určité kroky (například uzavírat některé smlouvy), a ty by se tak rázem, jistě k nemalému překvapení druhé smluvní strany, staly neplatnými nebo minimálně spornými, a tím by byl podlomen základní požadavek právní regulace vůbec – princip právní jistoty.

Spolkový rejstřík tedy rozhodl správně – nikomu nemůže vzniknout funkce dříve, než do ní byl zvolen.

V říjnovém vydání Tu-ňáka najdete vzory, jak by některá rozhodnutí (usnesení) měla vypadat, aby jejich obsah po právní stránce obstál nejen z hlediska „neprostorového lineárního kontinua“, ale i z hlediska srozumitelnosti a určitosti.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra