Praktické činnosti

img_3586Tu máte kotlík, mouku, mléko, vejce, kousek uzeniny, brambory a uvařte si jídlo. Můžete si ještě říct o koření. Tak by asi nějak začínalo zadání, když se máte něco naučit praktickými činnostmi. Možná vám to přijde jako objevování již dávno objeveného. Možná dokonce i budete mít pravdu v tom, že nic převratného se třeba nedozvíte. V pedagogice se to tak občas přihodí, že je potřeba některé věci znovu připomenout, abychom jim zase začali důvěřovat. Pojďme se tedy podívat na jednu výchovně vzdělávací metodu, která s různými názvy funguje nejen v naší organizaci od nepaměti.

Řeč bude o učení se praxí – v současné době moderně nazývaném „learnig by doing“. V české kotlině se tomu někdy říká „hodit do vody…“. Což nepochybně naznačuje, že tato moderní metoda má své historické kořeny. Ovšem každá metoda, má-li být účinná, si žádá dodržení základních pravidel a postupů, kterými ji můžeme uvést do života.

Jak na to?
Ještě než činnost zadáme, musíme si uvědomit, jak moc nám záleží na výsledku a kolik času můžeme vyhradit na samotnou akci – tj. doba, kdy se činnost odehrává. Důležité také je, jak je skupina účastníků zkušená. Nesmíme zapomenout, že výsledek činnosti a samotný proces mohou být trochu proti sobě. Přísloví kdo nic nedělá, nic nepokazí, docela trefně popisuje situace, které přitom nastávají (když se chcete naučit obracet palačinky vyhazováním pánve, musíte počítat s tím, že nějakou zkazíte).bez-nazvu-1

S vědomím možných úskalí se pak můžeme pustit koloběhu na obrázku:

Už jsme zmiňovali, že zadání činnosti je obdobné jako zadání hry. Což ovšem znamená, že hra je také jen jednou z činností, a tak je možné její výchovný dopad užitím zmíněného cyklu významným způsobem posílit. Aby ale k tomu došlo, nesmíme se soustřeďovat jen na samotnou akci. Dostatek pozornosti musíme věnovat všem dalším fázím cyklu, abychom z aktivity vytěžili co nejvíce.

 

Co dělá organizátor?
Ještě jednou se vrátíme k příměru s plaváním ve vodě. Role vedoucího (učitele, lektora) se dá při samotné akci přirovnat spíše k úloze plavčíka či pojistky pro případ, že vývoj spěje do nebezpečné katastrofy, na druhou stranu to neznamená, že má „volno“. Důležité při organizaci činnosti je nechat dostatek prostoru účastníkům (tedy dětem) a pokud možno zasahovat jen v nejnutnějších případech. Je dobré si proto předem rozmyslet, jakým způsobem budeme děti v činnosti podporovat. To je totiž ovlivňováno mnoha faktory. Předešlými zkušenostmi účastníků, nebo potřebou dosažení přijatelného výsledku pro celek, která je někdy trochu v protikladu s požadavkem, že děti mají objevovat i slepé uličky.

Co si má vedoucí aktivity ujasnit:

  • jak děti vtáhnout do děje,
  • kdy jim předávat informace,
  • kdy jen řídit diskusi a kdy navrhovat řešení,
  • kdy nabízet vzory řešení,
  • jak shrnout výstup,
  • jak podávat zpětnou vazbu,
  • jak pomoci tvorbě závěrů.

img_3603Jak pracovat s motivací?
Aby toho nebylo málo, musí se organizátor ještě soustředit na jednu neméně důležitou věc, která zavání spíše alchymií – a to je motivace účastníků. Musí přemýšlet, jak prostřednictvím vaření na výpravě vytvořit pocit samostatnosti nebo dokonce při zdárném výsledku dosáhnout na uznání kamarádů. Jak úkolem sbalit si věci do batohu přispět k pocitu osobního naplnění (už to zvládnu sám) nebo i k pomoci kamarádům apod. Správná motivace je také cestou k tomu, aby příště mohla činnost probíhat daleko samostatněji bez přímého řízení vedoucího či instruktora. A to, že praktické činnosti mají děti rády, si každý musel všimnout – zejména u těch mladších, které si rády hrají tím, že napodobují práci dospělých. Pro takové děti je svátkem když do práce mohou spolu s dospělými přímo zapojit. Tuto skutečnost můžeme využít v životě tábora či oddílu. Některé věci je prostě potřeba udělat (nasekat dříví, rozdělat oheň …), ale předkládat je jako nudné povinnosti, které se musí udělat místo her, zpravidla i poškodí postoje dětí k práci.

 

Jaký je přínos praktických činnosti?
Výchovné dopady praktických činností můžeme pojmenovávat různě. Určitě se tak dají zvládnout konkrétní postupy při vaření, táboření, poskytnutí první pomoci… Dalším přínosem má být posilování sounáležitosti dětí k sobě a odpovědnosti za tým, za oddíl za celek. Při společných činnostech se učíme komunikovat, spolupracovat, rozdělit si práci pomáhat si při kontrole výsledků, organizovat… Mnohé z těchto věcí mají přímé napojení na soubor dovedností označovaných dnes moderně jako měkké kompetence. O jejich rozvoj se dnes může snažit mnohá renomovaná vzdělávací agentura – některá dokonce i populární mezi top manažery. V našich podmínkách jde ale o rozvoj těchto dovedností v praxi – ne při modelových situacích na kurzu. Jde nám přitom i o to, aby kritika, ale i pochvala, byla míněna upřímně a nesvítil z ní nacvičený televizní úsměv.

Program Pionýra: K naplňování Ideálů Pionýra směřujeme praktickými činnostmi.

 

Vyzkoušejte si:

  • Pozorujte děti, instruktory a dospělé při aktivitách, ve kterých mají plnit nový úkol či zacházet s novým zařízením.
    • Kdo si raději přečte návod?
    • Kdo se hned pustí do praktického zkoušení?
    • Kdo se dívá, jak pracuje jeho kolega?
    • Kdo nejprve vše promyslí?
  • Znáte Maslowovu pyramidu potřeb? Pokuste se vymyslet její použití při motivaci dětí k výkonu. Vycházejte přitom z různých pater potřeb.
  • Jakých výchovných cílů můžeme dosahovat prostřednictvím praktických činností? Vraťte se k tabulce znalostí, dovedností, postojů připojené ke kapitole hra (Mozaika září 2016).
  • Rozmyslete, na kterých činnostech můžete tuto metodu vyzkoušet.