Postřelený pes a zdravý selský rozum

KadibudkaZ časopisu jsem se dozvěděl, že jistý pan Jerry Williams z Arkansasu získal v přepočtu 340 000 Kč k náhradě škod, které mu na těle vznikly, když jej napadl sousedův hlídací pes (německý ovčák). To vyvolalo můj zájem – právě jeden z mých současných případů se týká pokousání psem. Pokračoval jsem ve čtení: „Náhrada byla, oproti obvykle přiznávaným částkám v milionech dolarů tak nízká, protože porotě připadal pes vyprovokován. Pan Jerry Williams totiž přelezl plot mezi jeho pozemkem a sousedovým pozemkem a ze vzduchovky na sousedova psa pálil, neboť mu připadalo, že pes je příliš hlučný.“

To, co jsem se ze zprávy dozvěděl, ve mě vyvolalo vlnu smutku ne nepodobnou tomu, když slýchávám o nesmyslných rozhodnutích úřadů, které například neposkytly výhody tělesně postižného mé babičce, která byla prakticky nevidomá, ovšem ke své smůle z důvodu nemoci, která v tabulkách výhod TZP nebyla, a tudíž podle úřadu postižená nebyla. Mohla jen kolem sebe zlostně máchat pomyslnou bílou hůlkou (kterou ve své hrdosti odmítala a spoléhala na své blízké).

„Kde jsi, zdravý rozume?“, pomyslel jsem si a raději časopis odložil a zapudil představu onoho pána, který, podle všeho z nedostatku jiné činnosti pálí, po psech, aby se poté soudil s jejich majiteli.

O několik dnů později jsem si na pana Jerryho Williamse vzpomněl, když mé oči padly na slova „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ obsažená v § 4 odst. 1 nového občanského zákoníku.

Položil jsem si otázky, zda pan Jerry Williams měl rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí, resp. zda to bylo rozumné u něj předvídat a, což mi připadalo ještě zásadnější, jak se k této otázce postavila porota, která jej odškodnila za škody, které si způsobil neuvěřitelnou pošetilostí. Jak jinak označit fakt, že někdo vleze na pozemek hlídaný nejméně padesátikilovým psem, pálí na něj ze vzduchovky, a to vše bez očekávání, že jej pes, věren svému hlídacímu poslání, v lepším případě napadne, pokud rovnou nesežere.

Abych těch otázek nebylo málo: Kdo to vlastně je ten průměrný člověk a proč je takové ustanovení do zákona pojato?

Pomyslný zákonodárce se podle všeho setkal s případy ne nepodobnými historce pana Williamse, a tak dospěl k závěru, že by bylo vhodné uzákonit rozumný předpoklad, že můžeme, pokud okolnosti nesvědčí o opaku, od rozumně vypadajícího jedince očekávat, že je rozumný. Protože rozum je velmi ošemetná kategorie, bylo třeba jeho „množství“ vymezit a toho se dostalo v obecném výrazu „rozum průměrného člověka“.

Zmíněné ustanovení, které se stalo mým oblíbeným, je nástrojem ochrany nás všech – tedy třetích osob – v nejširším slova smyslu veřejnosti – a říká nám, že pokud není prokázán opak, nebo opak není na prvý pohled zřejmý – přisuzuje se každému svéprávnému člověku průměrný rozum a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a z toho odvozuje nejdůležitější fakt: že třetí osoby (tedy i my) mohou takové chování (rozumné) od ní očekávat.

Co je ale člověk průměrného rozumu? Je snad definován v nějakém prováděcím předpisu? Záporná odpověď je správnou: zákonodárce vytvořil modelovou kategorii, fakticky objektivní měřítko, jímž lze měřit péči a opatrnost, jaká by měla být v běžném životě a tedy i v právním styku uplatňována a kterou může každý z nás důvodně očekávat. Tuto koncepci musíme chápat jako jeden z projevů principu poctivosti a tedy jako určitý standard jednání. Měly by pro něj být typickými čestnost, otevřenost a ohled na zájmy ostatních.

Člověka průměrného rozumu (či rozum průměrného člověka) nelze popsat žádnou definici či matematickým vzorcem. Jde o pojem (zde právní), který je abstrakcí. Právě proto (a díky tomu), že je abstrakcí, dává vždy možnost zohlednit okolnosti konkrétního případu, tedy odpovědět na otázku, zda v konkrétním případě bylo postupováno natolik obezřetně, jak by se průměrný člověk zachoval, či nikoliv.

Pokud těmto východisky poměříme chování pana Jerryho Williamse z Arkansasu, podle mého soudu neobstojí, neb se choval, s prominutím, jako pitomec. Důvody, proč mu porota přiznala odškodnění, neznám a nemohu je kritizovat. Konec konců se jedná o rozhodnutí soudu cizího státu, se kterým máme diplomatické styky. Podle všeho jim to připadalo jako správné a rozumné rozhodnutí.

Zkusme si ale představit situaci Jerryho Williamse, ve které by nám odškodnění připadalo v souladu se zmíněným zákonným požadavkem. Nejde Vám to? Tak si představme, že vlastník psa požádal Jerryho Williamse aby mu pomohl, když uvízl na střeše a vyzval jej k tomu aby plot přelezl s tím, že pes je zamčen v kotci. Vzduchovka u toho byla nedopatřením: pan Williams právě učil syna střílet a nechtěl mu ji ponechat, když bude bez dozoru. Situace se zcela zásadně změnila: postřelený pes je pak jen důsledkem zoufalé snahy Williamse psa zahnat jedinou zbraní, kterou měl k dispozici.

Co z této úvahy vyvodit pro nás?
V prvé řadě to, že v životě se máme řídit zdravým rozumem (zní to lépe než průměrný) a že zdravý rozum můžeme od ostatních, pokud to okolnosti nevylučují, vyžadovat a očekávat.

Můžeme tedy očekávat, že pokud rodiče našemu svěřenci darovali mobilní telefon, poučili jej, že by jej neměl rozebírat, a směle můžeme odmítnout požadavek na náhradu škody zničeného telefonu, který si při táborovém pobytu rozebral na prvočinitele a již nesložil. Stejně tak můžeme předvídat, že dítě bylo poučeno, že s telefonem nemá lézt do vody, a stejně můžeme odmítnout požadavek na náhradu za nefunkční, byť vykoupaný telefon.

Jinak tomu ovšem bude, pokud jsme se nabídli, že telefon dítěti opravíme – vyčistíme kontakty baterie a tu přitom neopatrností zničíme. Pravidlo o průměrném rozumu a jeho použití říká, že při takové opravě je vhodnější svěřit se odbornému pracovišti, a když už se do toho vrhneme, měli bychom postupovat odborně – tedy měli bychom být vybaveni znalostmi a nářadím, které se k takové opravě používá.

Takže: Zdravý selský rozum, chladnou hlavu a nohy v teple!!!

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra