Pohádková cesta nejen zámeckým parkem

Naše začátky s navigací samozřejmě začaly v našem městě. Nejsou to ani tak začátky naše, ale začátky dětí, kterým hledání pokladů s elektronickou krabičkou učarovalo. Po nejistých prvních schůzkách, kdy se nás na keškování sešlo moc, pak skoro nikdo, se skupina minikačerů stabilizovala a těch vášnivých zůstalo akorát na jednu navigaci a rozumné prostřídávání.

Chtěli jsme vyjet za něčím novým, tak jsem strávila jeden večer tipováním vhodného teritoria s nějakým zajímavým cílem. Zvítězil Chlumec nad Cidlinou s krásným zámeckým parkem a příslibem pohádkového dne. Dopravu pomohla vyřešit kamarádka, a tak už nic nebránilo tomu, vydat se po stopách pohádkových bytostí.

Sešli jsme se jedno sobotní odpoledne, nasedli a vyjeli. Sedm malých kačerů jede za svým cílem. V parku jsme se nejdřív trošku rozkoukali, a aby to nebylo rozkoukávání jen tak zbůhdarma, zpestřili jsme si to hledáním dvou „tradiček“. Ty nám pomohly k tomu, abychom si prohlédli zámek ze všech stran. Pro okolí jsme asi museli být zážitkem, protože bylo slunečné podzimní odpoledne a v parku bylo celkem dost turistů. Naskytl se jim pohled na skupinu dětí, v jednom chumlu, s čímsi v ruce, o co má smysl se hádat, kdo že to má držet a jak se s tím má správně zacházet. Při „tahu na konečný cíl“ jsme tedy radši zvolili strategii jednoho muže, který jde pro krabičku sám a má na to dvě minuty, které mu ostatní ochotně budou odpočítávat a když neuspěje, nastupuje další. O pořadí lovců rozhodl los. Obě krabičky podlehly bez dlouhých průtahů. Úspěch navodil tu správnou atmosféru a nezbylo, než vyrazit na procházku za luštěním souřadnic cíle, který byl podmíněn zodpovědným prostudováním všech cedulí, které jsou umístěny v parku a mají za cíl seznámit pocestné s charakteristickými vlastnostmi strašidel a pohádkových postav.

Byla to příjemná procházka. Asi po hodině a půl jsme mohli sednout na lavičku u zámku a počítat podle zadání v listingu a získaných indicií konečné souřadnice. Naťukat do aparátu a vzhůru pro finálku. Navigace nás dovedla na druhou stranu parku. Takové trochu odstrčené místo. A šipka ukazuje do křoví. Dětem by to ani tak nevadilo, ale mě se tam touhle cestou tedy nechce. Následuje hledání místa, které je normálnějším způsobem přístupné. No chvilku to trvalo, několikrát jsme se už radovali, ale pak najednou zase křoví. Nakonec ale vše dobře dopadlo. Před námi se objevila prošlápnutá pěšinka, charakteristická pro okolí tajemné skrýše. Konečný nález byl už dílem okamžiku. Zalogovat, vrátit zpátky, zvládnout emoce radosti a pomaloučku se sunout zpátky. Na lavičce děti ještě posvačily zásoby z domova, na které jsme v zápalu boje trošku zapomněli. Limonáda na zahrádce zámecké restaurace zahnala žízeň po náročném dni a pak už jen nasedat a jedem.

Co říci na závěr? Výlet naplnil moje očekávání a určitě i očekávání malých příznivců hledání pokladů. Geocaching je krásná zábava, která bystří mysl a ve finále vede k poznání zajímavých míst zajímavým způsobem. A další plány? No přece luštit, hledat, poznávat.

PS Nymburk 2