Paradoxy války?

pes-s-kouli-webV květnovém díle tohoto seriálku provokativních úvah nelze pominout výročí konce války. Tehdy, v květnu 1945, tj. před sedmdesáti roky, skončila v Evropě válka, kterou k vítěznému konci dovedla aliance dvou vlastně protikladných sil. Z tohoto pohledu je ukončení II. světové války v květnu 1945 nepřehlédnutelným vykřičníkem. Pro nás se nabízí… zamyšlení: Kdo byl vítěz a kdo poražený? A kdo s kým a proti komu?!

Válka dvou nespravedlivých režimů
Nejeden dnešní historik popisuje válku na východní frontě mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem jako srážku dvou zločinných vlád. V rámci férového seznamování s dějinnými skutečnostmi je na místě uvést, že Kominterna (v čele se Sovětským svazem) od přepadení Polska (září 1939) až do zahájení války na Východě (červen 1941) hodnotila střet jako zločinnou válku směřující pouze k proměnám odbytišť, trhů, zdrojů surovin a revanši za výsledky I. světové války… (Protože jde o „názor komunistický“, leckoho proto jistě odpuzuje, přesto se nabízí se otázka – o co jiného šlo?) Červen 1941 přinesl ovšem do tohoto „komunistického“ hodnocení probíhající války dramatickou změnu. Pro Sovětský svaz začal boj o přežití. A pro západní mocnosti vyvstala vážná otázka: S kým dál?

Odpusť mi, soudruhu, ale zdálo se to jako dobrá příležitost.
Odpusť mi, soudruhu, ale zdálo se to jako dobrá příležitost.

Boje o bohaté nevěsty
Nebudeme-li hloupě hodnotit dějinné události izolovaně, nezbude než se podívat na politiku mnoha evropských zemí v období mezi světovými válkami, především ve 30. letech. V posledních letech totiž historici neustále zdůrazňují roli tzv. smlouvy Ribbentrop-Molotov (mezi Německem a SSSR z 23. srpna 1939). Je označována jako příklad nečestného jednání a základní podmínka vzniku druhé světové války. Nepředcházelo jí však něco?!

Prakticky všechny státy, s výjimkou Československa a částečně Francie, se ve 30. letech snažily více či méně podlézat nacistickému Německu. Zmíněnému paktu tak předcházela politika appeasementu, tj. usmiřování, ústupků v zájmu míru. Řekl bych, že právě naše historie pro to má těžko přehlédnutelnou zkušenost: tzv. Mnichovská dohoda z roku 1938, která vedla k likvidaci Československa, byla přece výměnou za trvalý mír v Evropě. Nebo tomu bylo jinak?

Tahle válka tvoří zvláštní svazky, co říkáš, soudruhu?
Tahle válka tvoří zvláštní svazky, co říkáš, soudruhu?

Viděno dnes z nadhledu může působit dokonce komicky, jak se Velká Británie (Francie opravdu výrazně méně), Polsko a Sovětský svaz přetahovaly o Hitlera jako o krásnou a bohatou nevěstu… a těžko se budeme přesvědčovat, že důvodem byla vzájemná láska. Až přelom let 1938/1939 přináší obrat a Francie i Velká Británie (ve válečném stavu s Německem) zahájily jednání se Sovětským svazem… a role bohaté nevěsty se přesouvá z Berlína do Moskvy. (Berlín se naopak stává nápadníkem.)

Rozhodování Západu: S kým a proti komu?
Před Velkou Británií od jara a Spojenými státy od zimy 1941 – stála volba: Jak dál? S kým a proti komu? Obě země v letech 1918–1921 vojensky intervenovaly proti tehdejšímu sovětskému Rusku, následovala dlouhá léta ekonomických sankcí proti Sovětskému svazu. A v roce 1941 takové dilema!?

To jsem zvědav, jak dlouho budou trvat líbánky.
To jsem zvědav, jak dlouho budou trvat líbánky.

Viděno optikou nenávisti ke komunismu: Šlo o zásadní a těžkou volbu. Mezi větším a menším zlem? A pro mnoho odpůrců komunismu došlo k šokujícímu rozhodnutí: v rozpětí půl roku se obě velké demokracie a bašty kapitalismu rozhodly pro spojenectví s komunistickým Sovětským svazem a válku s Německem se zásadní vizí – k boji až do úplné a bezpodmínečné kapitulace. Došlo k vytvoření jednotné linie Spojenců (šlo o více než padesát států – mezi nimi bylo i Československo) a prim mezi nimi nesporně hrála tzv. Velká trojka: Velká Británie, Spojené státy a Sovětský svaz. Ti nakonec válku dovedli k vítěznému cíli: v Evropě 8. května, v Tichomoří 2. září 1945.


Původně nepředstavitelné…
Jako svébytný a svým způsobem pikantní doklad situace je možné vzít například karikatury v tisku, viz ukázky v textu. Od 2. poloviny roku 1941 karikatury J. Stalina či SSSR zcela zmizely z britských (a amerických) významných novin. Jakkoli si utahovat ze spojence bylo nepřípadné.

tak jakpak se dnes cítíme?
tak jakpak se dnes cítíme?

A ocenění obráncům Stalingradu, kterým bylo vykování a následné předání čestného meče obráncům města britským králem Jiřím VI., se stalo projevem opravdového respektu významu bojů na sovětsko-německé frontě. (Tento meč je stále uložen ve Volgogradském muzeu Stalingradské bitvy.)

Závěrečná tradiční perlička
Využijeme pro ni citaci ze záznamu soukromého tajemníka britského ministerského předsedy, p. Colvilla:
„V sobotu 21. června 1941 jsem po večeři hrál s panem premiérem kroket. On se v hovoru vrátil k tématu, které se přetřásalo u večeře – útok na Rusko je jistý a p. Hitler počítá, že v USA i Británii získá sympatie kapitalistů a pravice. Mýlí se však a my musíme pomoci Rusku. Otevřeně jsem se ho zeptal, jestli to pro něho, starého antikomunistu, neznamená sklánět se v domě Rimónově*). P. Churchill mi odpověděl: „Vůbec ne. Mám jediný cíl – zničit Hitlera a tohle mi velice zjednoduší život. Kdyby Hitler vtrhl do pekla, pronesl bych v Dolní sněmovně přinejmenším příznivou zmínku o ďáblovi.“

Martin

 


*) …sklánět se v domě Rimónově (volně podle Bible, kniha Genesis) – přenesený význam: obětovat proti své vůli cizím bohům, stavět se na stranu nepřítele.