Pár slov…

 

martinVýroční zasedání je už vlastně jen za pár týdnů, tak jak si stojíme? Běží všechno, jak má?
Přehled termínů a úkolů průběžně odškrtáváme a podle něj si stojíme dobře. Samo ale nic nejde, vždy je za vším potřebné vidět lidi, kteří „to něco“ odpracují. A též to neznamená, že jde vše lehce, nějaké zádrhely už máme také za sebou – podstatné je, že všechny materiály se dokončují a bude o čem jednat. Jsem přesvědčen, že budou včas ve schránkách delegátů. Pak už bude všechno v jejich rukách. 🙂

Co bylo nejsložitější?
Vypořádat se s nejčastějším požadavkem – máme pionýrské stanovy stráášně dlouhé, zkuste je „nějak zjednodušit a zkrátit“. Přestože v obsahové komisi všichni cítíme, že dokument je velmi obsáhlý a dále ho rozšiřovat je neradostná perspektiva, zde nešlo mnoho dělat. Říkám tudíž otevřeně, že tento požadavek se nepodařilo naplnit.

Jakkoli je to námět pochopitelný, protože při pohledu na statut z devadesátých let je vidět opravdu značný nárůst v počtu stránek. Přesto se krátit – přes značnou snahu – nepodařilo. Považuji za potřebné zdůraznit, že to není tím, že by stanovy tvořili čím dál větší grafomani… Je totiž nutné vidět, že spousta věcí, které přibývají do stanov, zase třeba ubývá v ostatní vnitřních předpisech. Prostě se tam přesouvají, protože z občanského zákoníku vyplývá, že je nutné či účelné je řešit už na úrovni základního dokumentu. Takže i když jsme opravdu moc chtěli krátit, nakonec jsme zase o kousek přidali…

A ještě něco jste smetli se stolu?
Jsme „potěšen“ (a zdůrazňuji, že jde o potěšení v uvozovkách), jak hezky se ptáš – protože mám obavu, že představa o metení nežádoucích podnětů pod stůl a vybírání si jen jahůdek na vrcholek dortu či toho, co se vrchnosti hodí, je stále nějak v myslích lidí podprahově uhnízděna. Snažíme se o co největší otevřenost, nabízeli jsme co nejširší účast v komisi… leč do toho se zase tolika lidem nechce. Za sebe říkám, že členové komise mají můj obdiv, s jakým zaujetím velká část z nich ke své práci přistoupila –  a pracovní skupina pro stanovy byla nesmírně dělná! Díky jim všem.

Nicméně máš pravdu, že dva podněty jsme po několika debatách opravdu „uzemnili“ (už o nich ovšem byla a jistě ještě bude řeč i v Mozaice). Nezastrčili jsme je na dno šuplíku, ale chceme vybídnout k debatě o nich. Shodli jsme se však, že na jejich vnesení do stanov není doba – nemáme to „vnitřně vyhádané“ mezi sebou a do života spolku by to přineslo potíže.

Chceš něco vzkázat delegátům, než se setkáme v Pardubicích?
To, co si přeji před každým takovým jednáním, ale ne vždy se splní. Aby si delegáti přivezli horoucí srdce a zájem, ale také chladnou hlavu a to vše uplatnili právě v závěrečné rozpravě.

Ptal se Jakub