Pár rad k zadávání her

Už se některý ze členů rozhodl připravit hru nebo soutěž, jak jsme o tom mluvili například v listopadu? Přemýšlíte, jak takového začínajícího organizátora podpořit? Na této stránce shrneme pár rad pro tyto aktivní děti i pro jejich vedoucí.

Nejprve se podívejme, o jakou situaci přesně jde. Připravuje oddílový organizátor aktivitu pro své vrstevníky nebo pro mladší děti? Je v tom nějaký rozdíl? Co je podle vás snazší? Na poslední otázku nenajdeme jednoznačnou odpověď. V každém případě to není totéž a není možné postupovat úplně stejně. V čem bude rozdíl? Určitě v tom, jaká bude komunikace při zadávání úkolů, organizaci her, hodnocení činnosti apod. Vyplatí se proto, když oddílový vedoucí budoucího organizátora upozorní na některá úskalí.

Na co si při komunikaci dát pozor?
Začněme u srozumitelnosti. Každé vyjádření musí být jasné, stručné a výstižné. Vyplatí se proto, když si klíčové informace (kdo, co, kdy, kde, jak …) dobře rozmyslíme nebo je i zachytíme na papír. Pomůže i velký kus balicího papíru s pokyny a nákresy, který je pak možné vyvěsit, aby se k němu všichni mohli vracet po celou dobu hry. Ale pozor – ne všichni musí už umět číst a také ne všichni si za přečtenými pokyny dokáží představit, co se přesně má dít!

Další zásadou správné komunikace by měl být rovný přístup. Ani výrazně mladší děti neocení, když se budeme snažit s nimi hovořit „jako s malými dětmi“. Tím spíš vzbudíme pochybnost, zda to s nimi myslíme vážně a upřímně. A komunikace s vrstevníky? Tam se jakýkoli náznak „větší zkušenosti či dokonce mazáctví“ výrazně promítá do kvality budovaného vztahu.

Společná zásada uplatněná pro všechny kategorie je také souvislost. Jde o ni nejen v čase – bez zbytečných přerušení, ale také z hlediska tématu. Tedy bez zbytečných odboček. Obojí má významný vliv na pozornost posluchačů a na jejich správné pochopení hry. U mladších dětí k tomu přistupuje navíc kratší doba soustředění (5–10 minut). Není ani vhodné snažit se u nich o vysvětlení příliš složitých pravidel. Ta je nutno buď zjednodušit, nebo prostě vybrat méně náročnou hru.

Program Pionýra
Respektujeme věkové a individuální zvláštnosti.

V čem se obě situace liší?
Rozdíl musí určitě být v tom, jaká slova při zadávání volíme. Mladší účastníci potřebují více konkrétních pojmů a příkladů. Každé slovo, které není propojeno s konkrétní uchopitelnou věcí, může způsobit problém v pochopení. Ale ani to není ještě zárukou správné komunikace. Každý z nás má své vlastní předpoklady, zkušenosti i názory, které ovlivňují, jak a co chápeme – máme své individuální zvláštnosti. Je proto pochopitelné, že budeme mít i jiné nároky na to, co potřebujeme slyšet a vědět. K tomu slouží prostor na dotazy, který nesmíme posluchačům před žádnou hrou či aktivitou upřít. I přitom ale je nutné vést všechny účastníky, aby nejen položili otázku, ale také naslouchali. A to všem otázkám a všem odpovědím – nejen těm vlastním. Jinak se dostaneme k tomu, že se otázky neustále opakují a vymyšlené řešení problému většina pomíjí.

Úloha vedoucího
Ze zkušeností práce více vedoucích s jednou skupinkou dětí lze doporučit, aby se jeden obracel na celou skupinu – například vysvětloval pravidla – a druhý třeba i mimoslovně „umravňoval“ jednotlivce, kteří se nevěnují společné činnosti. V případě, že předáme úkol zadání hry pomocníkovi z řad dětí, pak tento nevděčný úkol přechází na zkušeného oddílového vedoucího. Pokud vedoucí nemá jasno v tom, že mu jde o výchovu pomocníka – organizátora, stává se mu, že se ujme dominantní a role svého pomocníka tím zastíní.

Program Pionýra
Kvalitní přípravou a metodickou podporou vedoucích vytváříme základy pro život organizace.

Pro oddílového vedoucího je proto daleko lákavější a jednodušší připravit a uvést všechny hry a aktivity sám. Ztrácí tím však možnost vychovat si spolupracovníky, vybrat vhodné účastníky kurzu instruktorů, ale i získat uznání těch, kterým pomohl v rozvoji.

Závěrem si ještě připomeňme jednu zásadu komunikace – zdvořilost. Ať vyjadřujeme souhlas či nesouhlas, ať mluvíme k dětem, instruktorovi či k rodičům, nebo dokonce k člověku, který na náš oddíl při hlasité hře hartusí, snažme se z této zásady neslevovat. I odpověď na nepříjemnost nemusí dále rozdmýchávat vášně, jitřit naše city či dokonce útočit. Ať chceme nebo ne, i v takové chvíli výchovně působíme, tak abychom si nevhodnou komunikací něco nezkazili.


Tipy

  • Rozmyslete si, jak zadávat pokyny dětem z kategorie nejmladších a nejstarších. Předpokládejme, že nemají zkušenost s oddílovou činností.
  • Zamyslete se, co je možné zobecnit pro práci s dětmi v různých věkových skupinách.
  • Jak se různě staré děti vypořádávají s pojmy jako pravda, fantazie a spravedlnost?
  • Jakou roli má hrát vedoucí oddílu, předá-li mladšímu spolupracovníkovi úkol vysvětlovat pravidla hry?
  • Vyzkoušejte s budoucími organizátory aktivitu v rámci připravovaného programu Průvodcování (na nových stránkách Pionýra se k němu dostanete v části Pro členy – ODDÍLY A KLUBY oblast LIDÉ – Průvodcování. K tomuto povídání se váže aktivita 03 Psychologie).

Tom