Osmičková výročí… Příležitost nebo zbytečný humbuk?

Několik poznámek k jubilejnímu roku. Co s ním?
Léta s osmičkou na konci letopočtu v naší historii přinášejí, zejména ve 20. století, nepřehlédnutelné události, s rokem 2018 přichází:
100 let od vzniku Československa – 1918
80 roků od přijetí tzv. Mnichovské dohody – 1938
70 let od úplného převzetí moci komunisty – 1948
50 roků od Pražského jara a následné invaze armád Varšavské smlouvy – 1968
abychom to alespoň trochu odlehčili, připomeňme XVIII. zimní olympijské hry v Naganu a zisk historické zlaté medaile v kolektivním sportu – ledním hokeji. – 1998
pro historickou poctivost se sluší připomenout i tento rok a s ním vznik (zcela) samostatné České republiky před pětadvaceti lety – 1993

Pionýr si může připomenout, že uplyne 50. roků od vzniku samostatného Pionýra v r. 1968. Zkusme proto zapátrat v našem okolí a hledat lidi z té doby.

 

 

Činnost Pionýra ale nabízí více výročí, například před 20 lety (1998) proběhl první ročník koncertu Děti dětem.

 

Kritické hlasy
zpochybňují hned první výročí: 100 let samostatné ČSR a táží se, proč vlastně oslavovat výročí státu, který už neexistuje?! Navíc ve společnosti se objevuje nostalgie po „starém dobrém“ Rakousku(-Uhersku) a zesilují hlasy kritizující rozpad tehdejší habsburské říše. A vůbec – jde o samé katastrofické události, které znamenaly zmar mnohých nadějí.
Jenže právě v tom je kouzlo historie. Každičké výročí lze nahlédnout přinejmenším ze dvou (rozporných) stran a hodnocení. Soudím, že k nám, jako pionýrům, se hodí vidět ve věcech příležitosti a připomínat či poukazovat na události a souvislosti. Žít za hradbou zdánlivé korektnosti, nezúčastněnosti a nedotčenosti okolní realitou (a to je i historie, neboť ji nikdo nevymaže) – takový přístup je zcela v rozporu s „pionýrskou filozofií“. Naopak přirozenou součástí naší výchovné práce je nenásilně a s patřičnou dávkou hlavně věkové přiměřenosti dětem ukazovat naší minulost. Každý z výše uvedených historických momentů s sebou totiž nese kladný i záporný náboj, příležitost i zmar.

Rok 1918
Ze školy snad všichni vědí, že v roce 1918 se v důsledku porážky v I. světové válce rozpadlo Rakousko–Uhersko a vzniklo několik nástupnických států – mezi nimi i Československo. To je samo o sobě nezpochybnitelná skutečnost. Letos se možná více a výrazněji povedou diskuze, do jaké míry to bylo dobře či špatně – nostalgie za roztomilou Sisi a stařičkým Francim Procházkou budou umocňovat idealizující vzpomínky na c. a k. mocnářství.

Kdo ví, od kdy a proč se císaři Františku Josefovi I. začalo říkat „starej Procházka“?
(typická ukázka toho, čemu se dnes říká: hoax)

 


I když připustíme, že pojem „žalář národů“ byl jen propagandistickým názvem Rakouska-Uherska, na otázku, zda by uvažovaná volnější federace*/[1] národních států, kterou opatrně navrhoval poslední císař Karel I., byla vskutku přívětivějším řešením než samostatný československý stát, nám odpověď (či spíše spekulace) nabídne jen tzv. alternativní historie.

Proč raději nezkusit vnímat 28. říjen jinak než jen jako dobrý, protože volný, den?

V tom roce jsme se stali republikány, do té doby jsme vlastně tisíciletí byli poddanými. Z tohoto pohledu přinesl rok 1918 vpravdě zcela zásadní milník, zlom. Je lhostejné, zda šlo o říši římskou (ve středověku) či později o říši habsburskou. Od toho roku jsme se vymanili ze základní závislosti a stali se svobodnými! Což tahle myšlenka není zajímavá? A nosná? Nenabízí zamyšlení?
Záleží jen na nás, zda a jak takovou příležitost využijeme.

Místo koruny byl ve hře o pojmenování naší měny i (vlastenecký) sokol dělený na stotinky nebo frank (po vzoru Francie).
Název koruna byl původně určen ovšem „jen“ pro mince, na nichž byl vyobrazen symbol monarchie – panovnická „koruna“. Ve Francii šlo o mince zvané „couronne“, v Anglii „crown-crowns“. Korunami se vedle ČR stále platí v Dánsku, Švédsku, Norsku či na Islandu. Pojem koruna je tak vlastně přímým dědictvím c. a k. monarchie. Např. Rakušané vazbu odmítli zcela a zavedli šilink.

 

Anketní otázky pro nadšence

Bylo již v lednu 1918 rozhodnuto o vzniku Československa?

V které zemi bylo nejsilnější krajanské hnutí (se zásadním vlivem) na vznik samostatného Československa?

Ač se u nás neujal, pojem „stotinka“ ovšem mezi měnami nezanikl – naopak užívá se stále, kde?

Tak co, znáte odpovědi? Pište nám na e-mail mozaika@pionyr.cz a můžete získat hezký dárek z nabídky E-mošky. 🙂


[1] */ Málokdo ovšem ví, že federalizování se mělo týkat pouze tzv. Předlitavska, tj. Rakouska, protože v Uhersku (Zalitavsku) jakoukoli změnu unitárního pojetí odmítali, to souviselo i s odmítáním všeobecného volebního práva, neboť Maďaři se vážně obávali ztráty svého dominantního postavení v Uhrách.