Ohlédnutí za Jirkou Wolfem

Dne 28. srpna zemřel Ing. Jiří Wolf. Jedno z lakonických sdělení, která ovšem nesou smutné poselství o odchodu vzácného člověka. Těžko se pro to hledají slova, a tak jsem zalistoval v Mozaikách a vypomohl si těmi, která jsem napsal o oslavách 35. narozenin oddílu STOPA v roce 2003.

Když jsem procházel mezi těmi desítkami lidí, kteří se sjeli z široka daleka – aby se potkali. Mnozí přijeli i s dětmi, ba dokonce i tři generace byly k vidění. A všichni byli spokojení, když je jejich oddílový vedoucí (senior) nepřeslechnutelně a stále peskoval – jako dříve.

Přemýšlel jsem, proč všichni to jeho hudrování a hubování snášejí, proč vážili cestu a místo odpočinku na kanapíčku přišli sem? Nevím, jestli jsem proto našel ten správný důvod, ale soudím, že to byl ten, proč jsem na tohle setkání přijel i já: ten věčně nespokojený, vztekající se člověk, od kterého se pochvaly nedočkáte, má v sobě zvláštní kouzlo – a hlavně pocit odzbrojující upřímnosti a nadšení. Ten živel se již pětatřicet roků rozdává a stále má dost a lidé k němu jezdí nabíjet se – to byl podle mého hlavní důvod oné úžasné účasti na setkání STOPY. I mně dal Jirka kousek ze sebe, a proto jsem vnímal jako poctu jeho slova pronesená s tradičně podmračenou tváří: „Tak tys taky přijel? Tak se zapiš.“

Jirka Wolf byl známý především v Jižních Čechách, na Písecku. Ale v 90. letech se jako člen České rady Pionýra zasloužil o vytvoření Pionýrské i Tábornické stezky, působil v řadě štábů akcí. Proto mu byl udělen „Lipový list“ (stříbrný), který podle jeho vyjádření skončí v šuplíku, protože – pro „to“ on „to“ nedělá. To je celý Jirka. Ale šuplík nešuplík, ti, kdo byli u předávání ocenění na louce u Písku, to doprovodili mohutným potleskem, ba i slzička ukápla… A Jiří potom chodil a chtíc nechtíc ukazoval. A ocenění přijal jako ohodnocení všech generací STOPY.

Jeho životní krédo, na které jsem se ho zeptal, shrnul do lapidárního výroku: Hlavně se nezastavit. Kdo se spokojí s tím, co dosáhl, je na cestě do pekel. Pořád musíš makat.

Prosté, že?!

Čest jeho památce.

Martin