Odpovědnost za nezodpovědnost

odpovednost

Byl Nový rok. Městečko ve východních Čechách dospávalo po silvestrovských oslavách, Pohled jako z obrázků Josefa Lady, ve svahu kostelík se hřbitovem, neposkvrněná bělost sněhu odrážela vycházející slunce a dávala tak vyniknout lípám na náměstí. Přesně v osm hodin se otevřely dveře radnice, muž v prošívaném kabátě, beranici, rukavicích, s hrablem na sníh zamířil k jižnímu okraji náměstíčka a začal odklízet noční sněhový poprašek. Když hrablo dorazilo doprostřed náměstí, ticho prolomil ostrý, burácivý zvuk. Muž se zastavil a pohlédl směrem, ze kterého vyrušení přišlo: Nad jižním okrajem městečka, ve svahu, se objevila letící oranžová stopa, která se s dalším ohlušujícím prásknutím změnila v zelenou hvězdu. Po ní následovala druhá a pak další a další. Muž rozmrzele zavrtěl hlavou, pomyslel si něco nelichotivého a chtělo se mu pokračovat, avšak setrval v pohledu na neplánovanou podívanou. Ohňostroj neustával, zelené hvězdy byly vystřídány červenými, kobaltově modrými, oslnivě bílými.

Už to vypadalo, že podívaná skončila, když se na cestu vydala další oranžová stopa. Vybočovala ze směru stop předchozích, opsala oblouk a hvězdný efekt se nekonal – ozvala se rána – ovšem nepodobná těm předchozím – tlumená, ale o to delší. Muž zvedl oči a spatřil, jak ze seníku místního mysliveckého spolku, jehož byl sám členem, stoupá dým. Rozběhl se k radnici, během 15 minut pak u seníku stál hasičský vůz, ale pro seník bylo pozdě. Ukázněně se rozestoupili a dohlíželi, aby se požár nerozšířil na blízký les. Vyšetřování bylo velmi rychlé, během tří hodin bylo najisto postaveno, že v domě na okraji města trávila vánoční prázdniny rodina se dvěma dětmi – Marcelem (15)a Aničkou (11), které se vyplížily k domu k tatínkovým zásobám rachejtlí a nachystaly vlastní ohňostroj. Marcel připravoval rakety, Anička zapalovala. Nakonec si nechali tu největší. Tyčku, na které byla upevněna, zasunuli do trubky zajištěné dvěma kameny. Anička ovšem do trubky nectěně strčila a raketa vyrazila v úhlu 45 stupňů. Dráha vypočtená na výšku 300 metrů se změnila v balistickou křivku a zasáhla dřevěnou stavbu místních myslivců.

Kauza je na světě
Škoda byla spočítána na 350 000 Kč, pojišťovna rodičů se k placení neměla, a tak skončil případ u soudu. Soudce si přečetl zprávu o požáru, posudek na cenu seníku a krmiva, vyslechl oba sourozence a dal zapravdu žalobě: Uložil rodičům 1/2 škody a k překvapení Marcela, zbytek jemu. Z úst soudce pak vyslechli přítomní závěr o tom, že je nade vší pochybnost prokázáno, že příčinou požáru byl opožděný novoroční sourozenecký ohňostroj, a že rodiče si počínali neopatrně, pokud „zábavnou pyrotechniku“ uskladnili bez zabezpečení ve stodole (!). Každý soudný rodič, podle soudce, ví, že právě tento druh zábavy děti přitahuje, a tak přirozená opatrnost velí je před pyrotechnikou chránit, a když už nebezpečné předměty takto uskladní – musí, lidově řečeno, dávat pozor, aby se k nim nedostaly. Odpovědnost rodičů byla tedy jasná. Podle soudce však nebylo možné přehlédnout Marcelův věk, v jehož důsledku si byl vědom nebezpečnosti pyrotechniky, stejně jako toho, že měl postupovat podle návodu a neužívat nedostatečně zabezpečenou trubku. Soudce ovšem i zhodnotil jeho neúplnou zralost, které je vlastní lehkomyslnost, a přiřkl mu ¼ odpovědnosti na celkové škodě, druhou ¼ mu přiřkl za nedostatečný dohled nad sestrou, kterou, jak dodal, vystavil nebezpečí, doslova uvedl „Je pravdou, že Marcelovi ten den nikdo neuložil sestru hlídat, je však přirozeným, že starší sourozenci, tím spíše, když jim je 15 let, mají dohlížet na sourozence mladší a chránit je. Pokud tak Marcel nepostupoval, choval se nerozumně a nezodpovědně, a tím zákon porušil. Do plnoletosti tak bude vstupovat s dluhem a měl by být rád, že jenom s ním. Kdyby bylo zasaženo obytné stavení, mohly být následky tragické.“

Kdo za co odpovídá?
Takže jak se to má s odpovědností za nezletilé? Odpověď nalezneme v části občanského zákoníku, která je označena slovy „Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání“. Podle § 2920 nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Fakticky to znamená, že nedosažená plná svéprávnost (zletilost), neznamená automaticky „neodpovědnost“ za vlastní činy. Zjednodušeně řečeno, schopnost ovládnout své jednání a posoudit jeho následky není něco, co by se získávalo 18. narozeninami, ale je schopností závislou jednak na subjektivních schopnostech jedince (rozum, inteligence apod.), jednak výchovou. Logickým důsledkem tedy je, že čtyřleté dítě za příslovečnou hru se zápalkami na seníku dostane pokárání a vysvětlení, třeba i vhodnou obrázkovou knížku o nebezpečí požáru, kdežto osmiletý dostane pár facek (za takovou pitomost je podle některých fyzický trest nezbytný) a v 15 letech věku, zejména když má „hra“ následky, bude k dotyčnému přistupováno jako k dospělému. Pro ilustraci uvedu ještě případ, kdy skupinka nezletilých (12 – 15 let) vlezla do garáží, nastartovala několik vozidel a postupně se všemi narazila do zdi. Soud tenkrát rodiče zcela zprostil odpovědnosti a k náhradě škody odsoudil výrostky řka, že i přes nezletilost (dneska neplnou svéprávnost), si museli být vědomi, že poškozovat cizí majetek tímto způsobem je možná originální, ale úplně špatný a zlý nápad.

Pokud je tedy odpovědnost nezletilého škůdce limitována schopností ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, jak se to m á se zbytkem? Podle zákona společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled, a pokud je odpovědnost nezletilého zcela vyloučena, nahradí poškozenému škodu ten, kdo zanedbal dohled.

V tomto případě to byli rodiče, ale v našem spolku by to byli výchovní pracovníci a nemusí se jednat o tak výjimečný případ, jako novoroční rachejtle. Představme si např. přístřešek (bunkr), který si pod naším dohledem děti postaví ve volném čase, aby na ně, rovněž v jejich volném čase, pro chatrnost stavby spadl a způsobil jim poranění. Daleko prozaičtější škodou je podupání pole, slyšel jsem i o poškození plotu, které má za následek útěk stáda. Jeden spolek se dokonce potýkal se škodou způsobenou poškozením zdymadla nedostatečně upevněným člunem. Na rozdíl od popisované „rachejtlové“ kauzy, v našem případě nese odpovědnost spolek (nebo spolek pobočný). Může však uplatnit tzv. regres – vůči tomu, kdo se konkrétně provinil. Víme ovšem i o pojistce – ale o tom někdy příště.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra