Nový občanský zákoník dětem: Legislativní Vánoce (?)

V tomto pokračování našeho seriálu se budeme věnovat novinkám, které přináší nový občanský zákoník v oblasti rodinného práva, ve vztahu k dětem – tedy našim svěřencům. O udělení svéprávnosti před dosažením věku 18 let, a možných důsledcích jsme si povídali v říjnové Mozaice, dnes se budeme zabývat postavením dítěte v rodině. Přesahy se totiž mohou v naší práci projevit i například změnou v chování dítěte nebo tím, že se na nás dítě obrátí se žádostí o radu. K tomu, abychom situaci porozuměli, je třeba, abychom znali „mantinely“, ve který se dítě pohybuje, tedy právní úpravu.

Novinkou je výslovně zaručené právo dítěte vyjádřit stanovisko k soudnímu rozhodnutí, které se jej bezprostředně týká a bude dopadat na jeho způsob života. Soudce povinně poskytne dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor. Pokud však není schopno informace náležitě přijmout, případně vytvořit si vlastní názor či jej sdělit (zpravidla na základě odborného posudku), soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost. Takové situace zpravidla nastanou v souvislosti s rozvodem a řešením otázky, jak bude upravena výchova a výživa dítěte, pokud se rodiče nebudou schopní dohodnout. Osobně doufám, že takových situací bude co nejméně, neboť byť podáno s maximální ohleduplností, se to duše dítěte vždy dotkne.

Zcela zásadní novinkou je právo dítěte na styk s osobami, které nejsou jeho nejbližšími příbuznými. Pokud má dítě dlouhodobý citový vztah k osobám příbuzným nebo společensky blízkým, mají pak ty právo se s dítětem stýkat – sem patří například i členství v pionýrském oddíle, kde dítě nalezne řadu přátel na celý život. Bylo by tedy nemravné jej násilně z takového kolektivu, pro neshodu rodičů, vytrhnout.

Adopce
V případě adopcí je stanovena věková hranice – pokud je osvojovanému dítěti alespoň dvanácti let, je třeba vždy jeho osobního souhlasu. Výjimkou je situace, kdy je nepochybné, že by takový postup byl v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě není schopno posoudit důsledky souhlasu. Současně je v zákoně vyjádřen nárok dítěte na informace: tomu je osvojitel fakt „adopce“ povinen oznámit nejpozději do zahájení školní docházky; současně s tím však vznikne možnost požádat soud o utajení osvojení a jeho okolností před původní rodinou dítěte.

Zcela novou kapitolou je osvojení zletilého, které je důležité zejména kvůli dědictví. O osvojení bude na návrh potenciálního osvojitele (ke kterému se připojí osvojenec) rozhodovat soud. Zletilého je možné osvojit: pokud jeho přirozený sourozenec už byl osvojen tím samým osvojitelem nebo pokud v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný ještě nezletilý a v případě, že osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního už v době jeho nezletilosti, eventuálně když osvojitel chce osvojit dítě svého manžela.

Novinky v náhradní péči:

  1. Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka (lze jmenovat i dvě osoby; budou jimi zpravidla manželé) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. Ve zvláštních případech může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka. Ten postupuje při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika. Opatrovník pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a podléhá jeho stálému dozoru.
  2. Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi či pěstounům – manželům (a to i dočasně – například vážná a dlouhodobá nemoc rodiče), tato péče má přednost před ústavní výchovou. Rodiče mají vůči dítěti i nadále povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti a vyživovací povinnost, s výjimkou toho, co zákon přenáší na pěstouna.
  3. Pokud dříve učiněná opatření nevedla k nápravě a je-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohrožen či narušen do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, event. pro vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let, lze ji i opakovaně prodloužit, vždy však nejdéle na dobu tří let. Současně však nejméně jednou za šest měsíců soud přezkoumává, zda pro ni trvají důvody či zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti.
  4. Zachován zůstal tzv. kolizní opatrovník – ten se ustanoví většinou, hrozí-li střet zájmů dítěte a zákonného zástupce. V praxi je to nejčastěji v okamžiku rozvodu rodičů a vypořádání jejich majetku darováním nemovitosti dětem – rodič by totiž vystupoval jak na straně dárce, tak na straně obdarované. Na vysvětlenou: ten opatrovník se zákonem vyžaduje, jeho ustanovení neznamená, že by tu konflikt byl, ale opatrovníkem se předchází pozdějšímu zpochybňování právních kroků.

Tři zajímavosti na závěr:

  • Stávající právní úprava nedovoluje nastoupit nezletilým do práce dříve, než bude ukončena povinná školní docházka. Smlouvu ale taková osoba starší 15 let uzavřít může a rozhodující je den nástupu do práce. Nová právní úprava uzavření pracovní smlouvy před dokončením povinné školní docházky neumožňuje vůbec.
  • Nezletilým nová právní úprava umožní vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, pokud k tomu udělí souhlas zákonní zástupci a jejich rozhodnutí posvětí soud.
  • A zcela na okraj: Podle dosavadní právní úpravy může manžel matky, do půl roku ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, nejpozději však do tří let od narození dítěte, u soudu otcovství popřít – děje se to zvláštní žalobou, po které následuje soudní řízení se znaleckým posudkem z oblasti zdravotnictví-genetiky. Nová úprava stanoví shodnou lhůtu do půl roku ode dne, kdy vznikly pochybnosti o otcovství, avšak až do šesti let od narození dítěte. Výjimečně pak bude možné popřít otcovství i potom, co lhůty pro popření otcovství uplynuly.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra