No toto: V Pionýru je demokracie?

img_3690Demokracie, volby, aktivní občanství… tyto a další příbuzné pojmy získávají poslední dobou na aktuálnosti. Zmínky o volbách na nás začínají vykukovat ze všech možných koutů. Aby ne, když v říjnu budou krajské volby, vlastně současně se volbami obnovuje část Senátu Parlamentu ČR a do toho jsou média plná prezidentských voleb v USA. Neměli bychom při tom ale také zapomínat, že zanedlouho (v sobotu 12. 11. 2016) se sejdou zástupci pionýrských skupin, aby naplnili demokratické principy, na kterých stojí i náš spolek. Výroční zasedání Pionýra totiž dá rovnocenný hlas všem delegátům, aby hlasovali o základních dokumentech spolku i rozhodovali o tom, kdo bude v příštím období stát v jeho čele.

No jo, další schůze…
Je to tak, výroční zasedání je nepochybně schůze, neobejde se bez řady formalit, ale zcela nesporně dává kormidlo do rukou „pionýrského lidu“ – a to je přece podstatou pojmu demokracie, v tomhle případě doslova přímé demokracie. Jde ale jen o pověstnou špičku ledovce, pionýrská demokracie má totiž mnoho podob.

Začíná v běžných situacích v oddílech, kdy si děti třeba vybírají ze dvou připravených variant programu – a samozřejmě vítězí většina. Větší vážnosti dostává oddílová demokracie ve chvíli, kdy se například rozhoduje o plánu na celý příští rok. A následují další úrovně – vedoucí oddílu je členem rady pionýrské skupiny, zástupce pionýrské skupiny se podílí na rozhodování krajské rady a krajského shromáždění delegátů, dál tu máme Českou radu Pionýra, ti opravdu odhodlaní mohou kandidovat i do jejího výkonného výboru. Nezapomínejme také na Konferenci o činnosti Pionýra, která se konala v listopadu 2015 a stejně jako výročního zasedání se jí měli účastni zástupci všech pionýrských skupin.

Jistě, povzdech z titulku stále platí. Pořád jsou to nějaké schůze. Ale bez nich to nejde. Čas od času se prostě musíme sejít, mluvit spolu, přesvědčovat se, třeba si i vynadat za chyby, debatovat a hledat společný směr. A to po internetu fakt nejde… Pokud tedy chceme demokracii v Pionýru udržet, musíme se umět se schůzemi srovnat. Výzvou pro každého pak je, abychom si je navzájem neznepříjemňovali, ale hleděli jich využít k vzájemnému prospěchu.

Demokracie není „cochcárna“
Přesto, že vnitřní demokracie je pevně zakotvená v našich základních dokumentech, ozývají se občas hlasy, že tu vlastně máme jen takovou načančanou diktaturu, protože stejně musíme spoustu věcí dělat nějak a ne jinak a nikdo se neptá, jak moc se nám to líbí. Ano, tak to je. I kdybychom na výročním zasedání 100 % hlasů rozhodli, že od zítřka bude sluníčko růžové, nejspíš to neklapne. A i kdybychom si za předsedu zvolili největšího anarchistu, i on by neměl jinou možnost (pokud by ovšem nechtěl náš spolek přivést na buben) něž chtít po všech, aby dodržovali pravidla, která jsou pro nás závazná.

Důležitou schopností každého opravdového demokrata totiž je respektovat rozhodnutí většiny, ať už je tou většinou stát, který stanovuje mantinely, ve kterých se musíme pohybovat, nebo jde třeba o většinu delegátů, kteří před téměř deseti lety rozhodli o změně znaku Pionýra. Uznání si pak zaslouží ti, kdo hlasovali proti, ale když bylo rozhodnuto, začali nový znak používat, protože zkrátka a jednoduše od té chvíle byl společný pro nás pro všechny.

V příštím vydání se podíváme konkrétněji například na to, jak do vnitřní demokracie v Pionýru zasáhl nový občanský zákoník a s ním i naše nové stanovy.

Nezapomeňte!
Říjen 2016 – krajské a senátní volby
Listopad 2016 – Výroční zasedání Pionýra
Volit není povinnost, ale právo. A byla by škoda ho nevyužít!


Kolébka demokracie – První státní zřízení, která lze považovat za demokracie, byly městské státy ve starověkém Řecku. Demokracie to byla ovšem značně omezená a právo se podílet na řízení polis měla pouze úzká vrstva nejbohatších mužů. Z rozhodování tak byly vyřazeny všechny ženy, přistěhovalci, cizinci, otroci a dokonce i část méně majetných svobodných řeckých občanů. V pozdějších obdobích byl navíc za jediný spravedlivý způsob volby považován los, který byl založený na náhodě a nikoliv na vůli občanů.


Bašta demokracie? – Jednou z tradičně nejrozvinutějších demokracií světa je Švýcarsko, které je specifické především silnou rolí přímé demokracie. Referendum zde lze vyhlásit proti jakémukoliv rozhodnutí vlády. Neexistuje zde navíc formální hlava státu. Funkci prezidenta zastává tzv. Federální rada, která sestává ze sedmi členů a její pravomoci jsou značně omezeny.
Zajímavostí na druhou stranu je, že volební právo žen na celostátní úrovni tu bylo uzákoněno až v roce 1971, kdy už existovalo i ve většině afrických států…


Ovlivňovaní voleb – „Volby nerozhodují voliči, ale ti, co počítají hlasy,“ tak zní slavný výrok, který v románu Děti Arbatu přisoudil Josifu Stalinovi autor Anatolij Naumovič Rybakov.
Extrémním dokladem jeho pravdivosti je až mírně komická událost, k níž došlo v roce 1927 v Libérii. Prezidentský kandidát Charles D. B. King zde vyhrál prezidentské volby se ziskem 234 000 hlasů, i když v té době bylo v zemi registrováno pouze 15 000 voličů.