No toto: řády jsou jen na oko?!

Nebojte, nebude řeč o řádech biologických, církevních ani číselných. Tentokrát si v rubrice No toto! budeme povídat o řádech jednacích a o tom, jak je dodržujeme. Není velkým překvapením, že budeme volně navazovat na povídání o Výročním zasedání Pionýra v listopadové Mozaice i na různé další výměny názorů, které proběhly po něm.

Představme si dvě situace
I jednání orgánů pionýrské skupiny má svá pravidla, mimo jiné proto, aby PS byla chráněna před „rozhodnutími z leknutí“, a tak – přestože se má na radě jedné PS probírat materiál, o němž předkladatel informuje alespoň týden dopředu, stane se… a na schůzce rady PS přijde hospodář s návrhem projektu a se slovy: „Prosím vás, přečtěte si tenhle návrh a ideálně ho odsouhlasme, finanční rezervu na spolupodíl máme. Vím, že jsem to měl poslat před týdnem, ale vážně jsem nic nestíhal. Nicméně když to schválíme a zítra odevzdáme na městský úřad, mohli bychom tu dotaci dostat, a mít tak na základně konečně opravenou střechu.“ Jak myslíte, že rozhodla rada PS?

Pro VZP platí jednací řád, který nastavuje pravidla jednání – aby se předcházelo „rozhodnutím z leknutí“. Na loňském výročním zasedání Pionýra byl vlastně těsně před koncem zasedání předložen návrh na formální úpravu stanov – posun data jejich účinnosti. Byla to chyba, ale návrh nijak věcně nezasahoval do obsahu dokumentu, jen bychom se jím začali řídit o něco dříve – což by zjednodušilo jednání s úřady. Ale aby bylo vše v pořádku, měl by návrh být předložen s předstihem daným jednacím řádem. Námět byl i s přiznáním chyby a omluvou za ni a praktickým vysvětlením předložen plénu. Přijat nebyl.

V čem je problém, že o tom píšeme?
Abychom si rozuměli – tato pojednání není snahou zastřít fakt, že při předkládání Stanov Pionýra došlo na VZP k chybě: nedomyšlení drobné formality s relativně výrazným dopadem. Ano, stačilo se nad datem účinnosti zamyslet při předkládání a byl by klid, o tom není sporu.

Viděno pohledem důsledné péče o dodržování pravidel – což by u nás, vychovatelů mělo být důležitou zásadou – byl nesmlouvavý postoj části delegátů případný. Mezi dalšími ovšem zněly otázky: Je taková důslednost pravidlem skutečně vždy a všude? Není na místě, jako stejně řádní a odpovědní vychovatelé, posoudit situaci ad hoc – a rozumně vážit poměr důslednosti a pochopení pro nastalou situaci?

Různé metry
A v tom je asi ono čertovo kopýtko. Metry totiž někdy používáme různé. Není to jeden případ, například v krajských radách, které mají všechny vlastní jednací řády, ale čas od času… Když byly pionýrské skupiny v jedné KOP opakovaně upozorňovány na porušování svého jednacího řádu, vnímali to jejich zástupci jako šikanu a šířily se kvůli tomu historky o nemístném sekýrování vrchností. Vždyť přece jde čistě o „jejich věc“. Jeden, ten zcela extrémní případ, kdy porušením pravidel jednání KOP byl porušen i zákon (například byl padělán dokument), skončil až u soudu. A soud – kupodivu? – rozhodl, že i to, co někdo považuje za „svoji věc“, se musí řídit obecnými pravidly. (O tom jste si ostatně mohli přečíst již dříve a podrobněji.)

Může krok vzad přinést dva kroky vpřed?
Na úrovni Pionýra samozřejmě existují jednací řády, to je známá věc. Zpravidla je i až úzkostná snaha je dodržovat. Jejich porušení by ostatně těžko proběhlo bez povšimnutí. A přece, proč tolik lidí kladlo vloni v Pardubicích otázku – kde je tedy ona míra? Zvláště, když nešlo o zásah věcný, měnící nějaký tematický prvek, ale o organizační opatření. Přece to nebyl jediný případ v naší historii, kdy se muselo volit mezi důsledností a tolerováním prohřešku (byť ten nám ale může v konečném důsledku pomoci).

Vraťme se však k uvedeným příkladům situací. Ta první je nejen skutečná, ale jsme si jisti, že nějakou podobnou jistě zažilo mnoho čtenářů a nechtěli bychom se sázet, v kolika z nich zvítězila pravidla jednání a v kolika ryzí pragmatismus a s ním tolerance k přiznané chybě.

Pravidla, a zejména naše – pionýrská, vnášejí do života Pionýra očekávatelnost a řád, čímž nám umožňují žít s vědomím bezpečnosti a předvídatelnosti. Pravidla proto nejsou jen slova. Ale… může nějaký soubor pravidel předvídat všechny možné situace a jejich nuance? Tu je odpověď také jasná: Nemůže. A tak se zde nabízí prostor pro uplatnění toho, čemu leckdo říká „zdravý selský rozum“.

Co z toho plyne?
Cílem tohoto povídání není dobrat se absolutního závěru, co je správnější, ale vybídnout k zamyšlení se, jak vlastně s pravidly pracujeme a jak je (na různých úrovních) vnímáme. A nezakrývejme, že i odlišně. Ehm, přece – čistě mezi námi – jistě není problém se dohodnout a ono pomyslné oko přimhouřit. V situaci z VZP zvítězil řád. Což je také dobře. Signál, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala – byl vyslán.

Martin a Jakub