No toto ! Pionýři slaví Vánoce ?!

Téma této stránky může v rubrice otevírající ožehavá témata působit poněkud překvapivě, jde přece o svátky klidu a míru, a navíc něco naprosto běžného. Obdobně překvapivě působila jedna z připomínek, která byla během přípravy Konference o činnosti Pionýra (viz str. 8–11) zaslána k návrhu Programu Pionýra. Její podstata byla v tom, že slavením Vánoc (Velikonoc, Adventu, Mikuláše…) v oddílech popíráme svou zásadu neprosazování náboženských ideologií, a tudíž bychom se touto zásadou neměli „ohánět“. Na první přečtení názor působilo jen trochu úsměvně, dovedl ale redakci Mozaiky k zařazení původně neplánovaného tématu do této nové rubriky.

Způsobů jak prožít Vánoce je celá řada. Někdo dává přednost chalupě v horách a úniku před šedí města. Další se třeba plně poddá komerční spotřebě a soutěžení v počtu a ceně dárků. V některých domácnostech televize vypráví pohádku za pohádkou, jinde jí celé svátky nezapnou. Co je společné? Vánoce jsou svátky, kdy je pro většinu z nás podstatné, aby rodina byla pohromadě. Naše zamyšlení v Mozaice míří k diskusi, jak tento tradiční (z hlediska hodnot Evropy) svátek vnímáme v Pionýru ve vztahu ke zmíněné zásadě.

Ohlédnutí ke kořenům

Předně si musíme připustit, že ač tento svátek má neotřesitelné místo v křesťanském kalendáři, jeho původ je poněkud starší (viz dále část věnovaná symbolům) – zmínky o oslavách v době zimního slunovratu najdeme i jinde. Společnému prvku – že šňůru potemnělých dní opět prozáří světlo – dokázala různá náboženství dát svůj duchovní význam. Oddíly, které Vánoce slaví a pracují s nimi, ale zpravidla nepodléhají ani náboženské rovině, ani komerční masáži. Vycházejí především z lidových zvyků a obecných hodnot se svátky spojených…

Vánoce v 21. století

Jakým jsou dnes vlastně Vánoce svátkem? V našich končinách jistě platí, že pro většinu naší populace nikoli křesťanským. Jistě, každý zná v nějaké podobě příběh, který svátky provází. Nezřídka i u zarytých ateistů nosí dárky Ježíšek a zpívají (či spíše přehrávají) se koledy. Je to projev jindy potlačeného křesťanského cítění, které k Evropě neodmyslitelně patří? Zavalí po Vánocích farnosti nové ovečky, které při poslechu „Narodil se Kristus pán…“ prozřely? Asi těžko… Je to ale příležitost si alespoň nepřímo připomenout jaké jsou kořeny evropské kultury? Nepochybně!

Pro většinu dospělých je to však především čas, kdy se soustředí na úplně jiné věci, než obvykle – ať už je to rodina nebo posedlost dokonalým úklidem.

Pro děti je pak čas předvánoční hlavně obdobím očekávání a překonávání vlastní nedočkavosti, ale také přemýšlení o dárcích pro blízké (které můžeme využít při tvůrčích aktivitách). Vánoce jsou dnes pro většinu z nás zkrátka svátkem především společenským, o tom není pochyb. A navíc jsou pevně zakořeněnou tradicí a prostě „se“ slaví.


Tradice a jejich hodnota

Jaký je vlastně rozdíl mezi tradicemi a stereotypy, když na první pohled vypadají tak podobně? Když se zamyslíme nad tradičními svátky, uvidíme, že skrze ně k nám promlouvají hodnoty, které si tímto způsobem chceme připomenout. U Vánoc je to oslava nejen rodiny, ale i života a přátelství mezi lidmi, připomenutí a setkávání lidí, kteří jsou si blízcí, i pomoci méně šťastným. Není se proto čemu divit, že alespoň některá z hodnot může prosáknout až do oddílové činnosti. Pak ovšem nejde jen o vnější projevy tohoto svátku. Naopak může jít o podporu sounáležitosti, kterou vnímáme mnozí tak odlišně


Jak je to s vánoční symbolikou?

Dnes se jako symbol Vánoc mnohým vybaví červený svítící kamion a obtloustlý vousatý strejda, podívejme se ale na symboly tradičnější:

Výroba dárků a zdobení vánočního stromku má s původní křesťanskou ideologií pramálo společného. Naprostou většinou české společnosti jsou chápány jako lidová tradice nevážící se k žádnému vyznání.

Pokud např. s dětmi zdobíme v klubovně nebo v lese stromek, můžeme být z hlediska náboženských souvislostí úplně klidní. Zdobení stromku z křesťanských tradic nevychází, naopak katolická církev ho označovala v minulosti za pohanský rituál. V Čechách se první stromeček objevil až v 19. století, na vesnicích se prosadil až v době první světové války, tedy v období odklonu významné části populace od křesťanství, zejména katolicismu.

Pokud si s dětmi dáváme dárky, pak vycházíme z tradic, které jsou starší než tradice křesťanské a váží se k již vzpomenutým oslavám zimního slunovratu, navíc dnešní pojetí dárků je věcí moderní.

 Vánoce a Pionýr

Obloukem se můžeme vrátit k souvislosti našeho Programu a Vánoc jako svátku, z jehož oslavy rozhodně netvoříme hlavní prostředek naší výchovné činnosti. Na druhou stranu jde o prvek, který patří do kulturního světa naší Evropy stejně jako hodnoty života, přátelství a osobní svobody. Můžeme si z těchto hodnot vybírat jen ty, které mají ten „správný“ pramen? Samozřejmě ne, copak při návštěvě Pražského hradu opomeneme katedrálu sv. Víta proto, že jde o křesťanskou stavbu? (Vždyť je to neodmyslitelná součást areálu, tak jako Vánoce roku.) Podobně ctíme i hodnotu života, ačkoli to každý den nahlas neříkáme, řídíme se podle křesťanského přikázání (nezabiješ). A nepřemýšlíme přitom, v kolika dalších ideologiích je takové pravidlo zakotveno.

Prosazování ideologie…

Je tedy oslava Vánoc v oddílech prosazováním křesťanství? Jsou jím vánoční besídky a akademie v striktně necírkevních školách? A co třeba prosazujeme, když v květnu navštívíme pomník padlých (třeba i) sovětských vojáků?

První odpověď nabízí samotný význam slov prosazování ideologie, která znamenají přesvědčovat, vést či dokonce nutit k jednoznačnému přijetí ideologie, kterou např. křesťanství nebo i ateismus jsou.

Druhou odpověď najdeme při hlubším zamyšlení nad smyslem našeho hnutí a nad tím, co je cíl a co prostředek. I kdybychom nezůstali u stromečku v klubovně, ale vzali instruktory třeba na půlnoční mši, je cílem dostat je do kostela? Anebo je to jen cesta k zážitku, který možná dosud nepoznaly, o kterém je možné mluvit, zasadit ho do souvislostí a propojit s dalšími věcmi, které zažíváme, a místy, která navštěvujeme? Snadno dospějeme k závěru, že s dětmi můžeme klidně navštívit křesťanský kostel, podívat se na svěcení velikonočních kočiček na Květnou neděli, prohlédnout si židovskou synagogu nebo mešitu, přečíst si nějaký zajímavý náboženský text, stále budeme v souladu s programem Pionýra. Dokonce budeme rozvíjet ideály Paměť, Poznání, Přátelství (které pramení z pochopení), návazně i Pomoc, Překonání…

K tématu Vánoc se ještě vrátíme příště.

img_2736