No toto ! Ještě jednou o pedofilii

V minulé Mozaice jsme vám slíbili, že se k tématu pedofilie vrátíme ještě jednou. To v této rubrice nebude nic výjimečného, protože z připravených témat mnohá jedna stránka prostě nepojme. Slíbili jsme také, že nabídneme na pedofilii trochu jiný pohled, ve skutečnosti jich ale nabídneme dokonce několik. Věříme, že vás tyto střípky nasměrují, pokud se o téma budete chtít dál zajímat.

Z webu pedofilní komunity

Po jistém sbírání odvahy jsme si v redakci otevřeli i web Čepek (www.cepek.cz), který je informačním portálem české pedofilní komunity. Hned na úvodní stránce si můžete přečíst řadu dotazů, jejichž pisatelé zpravidla tápou a snaží se (v mnoha různých obměnách) zjistit, zda jsou či nejsou pedofilní. Samozřejmě se najdou i jiné, jako co hlásit, zda může být pedofilní i žena, co je a není legální… Na velkou část dotazů odpovídá psychiatr a sexuolog MUDr. Antonín Brzek. My jsme pro ilustraci vybrali jednu z jeho odpovědí na dotaz z prostředí volnočasové práce s dětmi a mládeží… Tazatelka má obavy o svého kolegu vedoucího, který se až příliš sbližuje s jednou z členek oddílu, jejich náklonnost je oboustranná a postupně již zcela neskrývaná, byť na pohled v mezích zákona. Jak moc se bát a jak s kolegou vedoucím o věci mluvit? Dr. Brzek odpověděl takto:

Milá paní, skutečně asi máte pravdu, že Váš kolega bude pedofil. Oni totiž pedofilové mají děti rádi, a proto bývají těmi nejlepšími učiteli a vychovateli. Nicméně, až do doby, než selžou. To ale neznamená, že selhat musí. Ti, kteří mají silnou morální úroveň, to mnohdy zvládnou celoživotně. Bylo by dobré, kdybyste s ním mohla dát otevřenou řeč v tom smyslu, že pedofily nijak nepohrdáte, naopak, že si jejich lásky k dětem velmi vážíte, ale že máte strach právě z toho selhání. Mohla byste mu nabídnout spoluráci v tom smyslu, že mu budete poskytovat zpětnou vazbu, abyste mu pomohla nějakého selhání se vyvarovat, kdyby jeho přátelské chování k oné dívce překračovalo meze zákona. Je důležité, aby k Vám získal důvěru, ne aby se Vás začal bát jako nějakého policajta. Je to úkol nesnadný, ale pokud uspějete, velmi záslužný.

MUDr. Antonín Brzek

foto1
Loutky, na kterých děti policii ukazují, co se jim stalo.

 Očima policie

V minulém článku jsme naznačili několik skutečností, ke kterým jsme požádali o podrobnější vyjádření ty nejpovolanější – kriminalisty, kteří se problematikou v praxi zabývají. Jim jsme položili dvě otázky:

foto2
Výslechová místnost pro děti

Jak se stavíte ke snahám o organizování pedofilní komunity a její prezentace na veřejnosti?

Nemáme problém s tím, že si pedofilové mezi sebou vyměňují informace, jak zvládat svou odlišnou sexuální orientaci. Jejich aktivity však nesmí odporovat zákonům. Nepřípustné je tak např. šíření dětské pornografie. Co se týče medializace pedofilie, ta je nebezpečná. Pedofilové si tímto způsobem zvyšují sebevědomí a snaží se obhájit. Mohou získat mylný pocit, že jsou skvělí a jejich odlišnost je společností akceptována. V krajním případě taková opakovaně akceptovaná úchylka může vést až k trestné činnosti v podobě napadení dítěte.

Lze říct, do jaké míry s pedofilní orientací narůstá společenská nebezpečnost jedince? Jak moc je reálné násilí na dětech propojeno s pedofilií?

Mezi pachateli trestných činů na dětech se pedofilové vyskytují jen občas. Většinou jsou to lidé z nejbližšího okolí nebo přímo rodiny. Jedná se o osoby, které nemohou mít z různých důvodů normální vztah a v dítěti vidí lehce dostupný náhradní sexuální objekt. Velmi často se tohoto činu dopustí pod vlivem alkoholu a momentální neutěšené životní situace.

Odpovídala mjr. PhDr. Alena Kolářová, vedoucí mravnostního oddělení pražské policie.

Co na to psycholog?

V naší mozaice pohledů a názorů nemůže chybět pohled odborníka na lidskou duši, kterého jsme hledali v Pedagogické, psychologické a právní poradně PPPK, jež se zaměřuje na dospělé, děti i jejich rodiče, páry, pedagogy, kolektivy… Ptali jsme se na to, jak životě „fungují“ lidé s pedofilní poruchou.

 Co si z vaší zkušenosti myslíte o lidech s pedofilní orientací, kteří profesně nebo i ve volném čase pracují s dětmi?

Neumím si představit, že člověk s pedofilní orientací by měl možnost pracovat s dětmi. Je to stejné, jako byste svěřil odpovědnost za bezpečnost stáda ovcí vlkovi. Jinými slovy řečeno, v žádném případě bych při nepochybné rizikovosti takového spojení nemohla s tímto vyslovit svůj souhlas.

Setkáváte se s lidmi s pedofilní poruchou – dá se říct, že když svůj stav zvládnou, tak fungují zcela normálně?

K této otázce je nezbytné uvést, že problematika pedofilie se řadí mezi poruchy sexuální preference.

Cílem léčby takové poruchy nebývá změna sexuální orientace, ale utlumení sexuálního pudu. Z otázky mi není jasné, co si představujete pod pojmem „zvládnutý stav“. Je zřejmé, že minimalizaci rizika zneužívání dětí se předchází medikací na základě psychiatrického vyšetření. Domnívám se, že ani psychiatři nebudou schopni stanovit míru rizika projevu poruchy při tzv. „zvládnutém stavu“, vzhledem k řadě faktorů, které nelze vztahovat ke každému případu pedofilního chování, a zcela vyloučit riziko recidivy.

(pozn. red. Vzhledem k tomu, že odpovědi přišly do redakce těsně před dokončením tohoto vydání Mozaiky, nebylo již možné si s paní doktorkou upřesňovat otázky a návazně i odpovědi, proto je odpověď uvedena bez úprav i s obsaženým komentářem k otázce.)

Odpovídala PaedDr. Zdeňka Kašparová


Preventivní projekt Nás se to týká

ČRDM představila v roce 2008 projekt Nás se to týká, zaměřený na prevenci sexuálního násilí zejména při aktivitách sdružení dětí a mládeže. Jeho strategie je založena na těchto bodech: vyškolení koordinátorů prevence, vypracování metodických materiálů a preventivní programy pro děti a dospívající. Ke vzniku projektu se ČRDM inspirovala u kolegů z Bavorského kruhu mládeže.

V rámci projektu proběhla v letech 2008–2010 řada seminářů a workshopů, byl vypracován „Kodex chování pro prevenci sexuálního násilí ve sdruženích pracujících s dětmi a mládeží“ a vydány dvě metodické publikace – Hranice bezpečíZáchranné lano (obě najdete na adrese crdm.cz/publikace). V zapojených sdruženích též vznikly tzv. „krizové kartičky“ – kapesní návody pro vedoucí, jak postupovat v krizových situacích.