Nezapomínejte vlastní jméno

Pan Dvořák zadumaně hleděl do katastrální mapy. V restitucích získal řadu polností, louky a „farmařil“. Jedna louka nezapadala: ve tvaru trojúhelníku byla ze dvou stran ohraničena strmými kopci a třetí hranici tvořil potok. Jediná přístupová cesta vedla přes lávku pro pěší. Nebyla dost malá na to, aby ji nechal ladem, ani dost velká, aby se vyplatilo postavit pořádný most. Pak mu to došlo – na podobné louce kdysi s Pionýrem trávil letní tábory. Ani to nedalo moc práce najít pionýrskou skupinu, kam kdysi docházel – měla webovou stránku. Vytočil číslo vedoucího PS – Honzy, a ten se po otázce, zda by neměla skupina zájem o louku k pořádání táborů, odmlčel. Otázku proto opakoval a Honza přiznal, že je překvapený, a zeptal se, co by louka stála. Když se dozvěděl, že nic, byl překvapený ještě více a zeptal se, zda se nejedná o žert. Vyslechl vysvětlení pana Dvořáka – že ve skupině strávil mnoho krásných let, našel kamarády na celý život. A tak když zjistil, že skupina stále existuje a „prosperuje“, jak bylo na webu vidět, připadá mu jako velmi dobrý nápad jim louku darovat a že to je vlastně taková malá splátka na dluh, kterým byla možnost vyrůstat v řadách pionýrů.

Na schůzce v nejbližší sobotu společně zašli za starostou, Honza si louku prohlédl, okouknul sousedící pozemky, v týdnu zašel k hygienikům a na další úřady a ověřil si, že tábory jsou reálné. Na skupině si schválili přijetí daru, Honza rychle připravil darovací smlouvu podle vzoru z internetu, vyplnil formulář návrhu na vklad, na poště s panem Dvořákem nechali ověřit podpisy, Honza připojil i razítko a ještě ten samý den vše odnesl na katastrální úřad. Po několika dnech ovšem dostal rozhodnutí, kterým byl zděšen. Návrh na vklad (přepsání pozemku z vlastnictví pana Dvořáka na PS) byl zamítnut. Když si přečetl odůvodnění, polilo ho horko. Úplně v tom chvatu zapomněl na to, že skupinu – pobočný spolek – nedávno přejmenovali z původního názvu „Pionýr, z.s. – 326. Pionýrská skupina“ na „Pionýr, z.s. – Pionýrská skupina lesních strážců“. Důvodem zamítnutí bylo právě to, že smlouva byla uzavřena pod původním názvem (tedy jménem už neexistujícím), k zápisu změny do spolkového rejstříku došlo asi týden před podpisem smlouvy a Honza na to „jaksi“ zapomněl – do smlouvy překopíroval označení skupiny z jiné starší smlouvy. Pana Dvořáka to pobavilo a skoro Honzu vyhuboval, ale během několika dnů podepsali všechny písemnosti znova, Honza kontroloval smlouvu téměř písmenko po písmenku, jak byl z neúspěchu nervózní, a napodruhé se vše podařilo: skupina měla louku a pan Dvořák se navíc stal registrovaným členem Pionýra a slíbil tábory zásobovat dřevem ze svého lesa.

Jaké z toho plyne poučení? Pobočný spolek musí činit všechna právní jednání (nákupy, uzavírání smluv apod.), svým jménem. Jménem pobočného spolku (který je právnickou osobou). Podle § 132 odst. 1 OZ „Jménem právnické osoby je její název“. Název, stejně jako další údaje (například statutární orgán), se zapisuje do veřejného rejstříku (Viz § 120 odst. 1 občanského zákoníku), kterým je u pobočných spolků (tedy i pionýrských skupin), spolkový rejstřík. Tyto rejstříky jsou vedeny krajskými soudy a pro Pionýr je to Městský soud v Praze. Název, v podobě, v jaké je zde zapsán, je závazný – je to jako zápis občana v matrice, a výpis ze spolkového rejstříku je de facto něco jako občanský průkaz právnické osoby (zde pobočného spolku). Takže vždy, když budeme uzavírat nějakou smlouvu nebo vytvářet úřední písemnost a v nedávné době došlo ke změně názvu, je třeba si ověřit, zda již byla změna zapsána do spolkového rejstříku či nikoliv.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra