Nesmiřitelní nepřátelé?

pes-s-kouli-webPředkládaný výklad vztahu křesťanství a komunismu jistě nepodá soustavný a úplný rozbor naznačeného tématu. Mám však za to, že nejde o umělou konstrukci, ale poctivé zamyšlení postavené na výběru určitých prvků z obou myšlenkových přístupů. A v následujícím čísle bude mít ještě pokračování. Nečiním si nárok na vyčerpání a úplné ozřejmění problému, ale jde o téma citlivé i zajímavé – tudíž ho nelze pominout.

Zkušenost z historie
V dějinách se vždy objevuje nějaké hnutí dávající vývoji společnosti nový směr a charakter. A kolem něj se následně otáčejí hlavní problémy: mravní, kulturní, sociální, náboženské a politické. Vznik křesťanství byl jedním z rozhodně nepřehlédnutelných okamžiků historie. Poukázalo na trhliny, v nichž byly vidět nedostatky tehdejšího (společenského) pořádku a ukázalo směry (nového) myšlení i touhy. Ba co více, bylo to takové myšlenkové zemětřesení, že filozofové, oligarchové, kněží, státníci (starověkého) Říma se buď zaklínali odporem vůči němu anebo si od něho slibovali, že „starý“ svět padne…

Křesťanství plnilo přání prostých lidí po čestném životě, po spravedlivém uspořádání společnosti. Ostatně neplatilo snad, že značnou oporou postupně se šířícího křesťanství byli otroci? Z historie pak víme, že zhruba tři staletí byli křesťané nezřídka i velmi krutě pronásledováni, aby s nástupem císaře Konstantina I. došlo ke konverzi státního náboženství – od pohanství ke křesťanství…

Upozornění:

Rozhodně se snažím nebýt podjatý, ale takto spletité vazby a omezený prostor nutí ke stručnosti a ta může občas svést ke zjednodušení.

Uvědomuji si také, že toto téma se nás přímo bytostně nedotýká, ale žijeme v kulturním prostředí, které má nepochybné křesťanské základy, proto jistě stojí za pozornost.

Rovnost a spravedlnost – příklad první
Oba myšlenkové proudy byly v základu orientovány k obyčejným (chudým) lidem, a na jejich podpoře také závislé. Prvotní křesťanská církev byla – viděno dnešníma očima – nesporně „levicová“, přinejmenším s ohledem na prosazování ideje rovnosti všech lidí: „Propast, která za života odděluje bohatého člověka od jeho bližních, ho na věčnosti oddělí od Boha.“ (sv. Jan, řečený Zlatoústý)

Komunismus je přímo bytostně spjat s myšlenkou rovnosti*), nejvíce sociální, odmítal ideu zvýhodnění výkvětu společnosti (dnes známou jako teorii elit), poukazoval na rovnost ras, národů… Apoštolové komunismu říkali o rovnosti například toto: „Rovnost nemá být provedena jen zdánlivě, jen v oblasti státu, nýbrž i skutečně, také v oblasti společenské a hospodářské.“ (B. Engels)

Při vědomí, že jakékoli mechanické srovnání může pokulhávat – lze jen obtížně zamlčet tuto podobnost v jednom z myšlenkových základů.

Společný majetek – příklad druhý
První křesťané praktikovali společné vlastnictví nejen proto, že žili v enklávách pod neustálou hrozbou, ale i proto, že zřeknutí se majetku jim ukládalo Kristovo učení. (Též zajišťovalo těsnější sepětí jednotlivých členů s komunitou a bránilo individuální nezávislosti a soupeření.) Tato fáze vývoje křesťanství trvala vcelku krátce, ale myšlenka společného vlastnictví opakovaně zesiluje… Existuje opravdu značné množství křesťanských hnutí, která zdůrazňují ideu společného majetku **). Například některé řeholní řády jsou založené na myšlence nejpřísnější osobní a společné chudoby (nejznámější řády františkánů, dominikánů, augustiniánů aj.). Jejich zakládání je třeba dávat do souvislosti s opakovaným oživováním ideálu křesťanské chudoby. Příslušníci řádu se vzdali vlastnictví majetku a žili z toho, co získali prací nebo almužnou. Zdůvodnění je prosté: Řeholníci a řeholnice, zatížení světskými statky a starostmi, by nemohli plně sloužit Bohu. Proto skládají slib dobrovolné chudoby. (Přesto kláštery, jako instituce, časem získaly značný, i když společný, majetek.)

Mimochodem stojí za to připomenout, že už Platón žádal zřeknutí se soukromého vlastnictví… Ve svém pojednání Ústava (z r. 380 př.n. l., někdy se též uvádí Republica) vysvětloval, že by mělo být požadováno od vládnoucích Strážců, a zdůvodnění měl všedně střízlivé: soukromé zájmy by ohrožovaly nestrannost rozhodnutí.

kom-vs-krestOpravdu jen nesmiřitelní nepřátelé?
Mnoho lidí vnímá křesťanství a komunismus jako zapřisáhlé nepřátele… To lze jen těžko přehlédnout, natož pak popírat. Ovšem také to nevylučuje sdílení řady podobných myšlenek. A pomíjet, že rozpory mezi křesťanskými církvemi a „komunistickým“ státem byly dány nezřídka i prostým, nijak ideově podloženým nepřátelstvím, postaveným toliko na vyřizování si účtů, by také nebylo věcné. Nabízí se také otázka, zda jednou z ne nevýznamných příčin jejich konfliktu není i jejich soutěžení, protože ve své podstatě mají stejnou základní cílovou skupinu…

I když jsem pro toto pojednání vybral pouze uvedené příklady a připouštím, že nesporně je mezi křesťanstvím a komunismem i dost rozporů, skutečnost, že jádrem obojího je hledání spravedlivějšího uspořádání společnosti, než bylo v době vzniku aktuální, ta je obtížně vyvratitelná.

Tradiční pikantnost na závěr…
Sir Thomas More (*1478 – 1535), spisovatel a myslitel, kancléř krále Jindřicha VIII., je spoluautorem (spíše hlavním autorem) jeho knihy „Obrana sedmi svátostí“, za kterou papež Klement VII. udělil Jindřichovi VIII. čestný titul „obránce víry“***). T. More měl prý původně záměr stát se mnichem, ba údajně si vyzkoušel dokonce žít jako laik v londýnském klášteře, nakonec však odešel do světského prostředí. Dodnes je považován za jednoho z největších evropských vzdělanců své doby a za špičkového právníka. Přitom byl nesmírně zbožný a katolická církev jej ctí jako mučedníka a svatého – v r. 1886 byl blahořečen a v r. 1935 byl svatořečen. Současně je ovšem považovaný za prvního utopického socialistu… Viz jeho pojednání Utopia (z r. 1516), kde mimo jiné rozvíjí myšlenku společného vlastnictví i na základě toho, že Božím záměrem bylo, aby lidé užívali světa společně.

Martin


*/ Což uvádím s vědomím, že následná praxe šikany jedné tzv. společenské třídy tuto ideu popírala.
**/ Jako nám nejznámější, třebaže opravdu radikální, se o uskutečnění této myšlenky pokusila první husitská komunita – při zakládání Tábora. Třebaže zde jedním z motivů zespolečenštění majetku bylo i očekávání brzkého konce světa, kdy pozemský majetek – vstupem do království nebeského – ztrácí smysl.
***/ Ano – jde přesně o toho krále Jindřicha VIII., který následně oddělil anglikánskou církev od Vatikánu, neboť stejný papež mu odmítl vyjít vstříc ohledně rozvodu. To bylo současně i příčinou názorového rozchodu Jindřicha s T. Morem a vyvrcholilo filozofovou popravou.