Němí strážci

Už se to blíží… Snop jisker vyletí vzhůru, probuzené plameny ozáří táborový kruh a zahrají své nikdy se neopakující představení stínů a barev i na zajímavě obrobeném kmeni, který se jako němý strážce tyčí kousek od ohně. Součástí kruhu kolem slavnostního ohně je i totem – symbol sám o sobě, opracovaný bohatým vyřezáváním dalších rozmanitých symbolů…

Navštívil jsem velké množství tábořišť – a mnoho z nich bylo doplněno i totemem. Občas přišla na jeho podobu řeč, zvláště tehdy, když byl spíše směsicí náhodných obrazců a podivných zářezů. Nemyslím si, že totem je nejtypičtějším znakem našich tábořišť a táborů, ale jsem rozhodně přesvědčen, že když už je… Proto jsem se dostal i do řeči (a následně i do řečí, kdovíjaký jsem chytrák) o smyslu totemu. Ale už to tak prostě mám – myslím, že když už totem máme, měli bychom o něm i něco vědět, a ne jen někde poblíž ohně ukotvit podivně pomalovaný a pořezaný peň.

Nejde o sestudování obsáhlé totemistické literatury či detailní znalost např. The History of Melanesian Society J. Postačí vědět, že totem, přesněji totemismus je jedna z nejrannějších forem náboženství – založená na představě, že příslušná skupina lidí (rod, kmen apod.) souvisí se společným prapředkem (nejčastěji živočichem či rostlinou), jenž je symbolizován totemem. Hovoříme-li o totemech – neměli bychom pominout modly či idoly starých Slovanů, soudím totiž, že stojí za to vědět, že totemy nesouvisí pouze s Indiány, i když jsou tak často vnímány. S totemy přírodních národů mají ty naše sice v naprosté většině případů společnou asi jen základní podobu: vztyčený a řezbářsky ozdobený kmen, nejzákladnější myšlenka je ale podobná, třebaže ne všude stejná, podobně jako nebyl totožný vztah k totemu. Ověřit to lze u (dosud civilizací bílého muže nezničených) domorodých kmenů hlavně v Austrálii či v Africe. Jakkoli je oživování staroslovanských tradic již víceméně iluzorní záležitostí (křesťanství zde bylo důsledné), není od věci o tom mít alespoň povědomí.

Nu, a když od teorie přejdeme k tvorbě totemu, mějme na paměti několik pouček, které ovšem přinesou kýžený výsledek. I náš totem bude nakonec výtvarné dílo. A bude vypovídat o svých tvůrcích, jejich myšlenkách, umu a přístupu. Totem tak je příležitostí k vyjádření naší hlavní činnosti, výpovědí o nás samých. Stojí za to zjistit si něco o totemových symbolech a vědět, že nejčestnější místo je vrchol totemu, tzv. hlavice, kde má být umístěn (onen) hlavní prvek-symbol. Následně lze popustit uzdu dětské fantazie a nápaditosti. Základem nechť jsou vždy přírodniny (kmen + větve, kořeny), doplňky z kovu či hřeby nebo vruty se vážně nehodí. Barvení se nezapovídá, má být ovšem střídmé. Užití lesklých syntetických barev se nehodí – cílem přece není vytvoření atrakce s pouťovým nádechem. Hlavní je řezbářská práce, doplněná případně přírodními mořidly, místo jakkoli praktických olejových barev (delší trvanlivost zde nemá hrát roli).

Totemy jsou stejně tak němými strážci, jako výpovědí o nás samotných. Co vy na to?

Martin