Nechte děti něco zorganizovat

V tomto pokračování se vrátíme k praktické výchově. Navážeme tím na jedno z témat, kterému jsme se už věnovali. Tentokrát nám půjde ale spíše o to zaměřit se více na činnosti, které probíhají v každém oddílu – na organizaci programu (her, schůzek či akcí) a jeho přípravu.

Ukazuje se, že řadu dětí baví více než náplň oddílového programu právě jeho příprava a zajišťování. Tyto děti se rády stávají středem pozornosti, a tak trochu konkurují vedoucímu. Moudrý přístup je toto jejich „předvádění“ využít, ustoupit trochu do pozadí. Mnohé z nich mají přirozený talent, a tak jej můžeme začít rozvíjet. Nechejme proto děti, aby některé aktivity připravily samy. Současně si ale musíme uvědomit, že žádný učený z nebe nespadl. Nezbude nám proto připravit se na to, že se budou dopouštět chyb. Smyslem naší pomoci je, aby se jich dopouštěly co nejméně.

Nechejme děti zorganizovat hru, nebo dělat rozhodčího, nebo připravit nějakou jinou činnost (viz Metodický list nebo náměty ve speciálu toto čísla).

 

Už samotné slovo pomoc je ale ošidné. Pomyslné vedení za ručičku zpravidla k rozvoji samostatných aktivních organizátorů moc nepomůže. Druhý extrém – hodit někoho do vody, ať se v tom plácá – také není přínosem. Co tedy můžeme pro podporu udělat? Někomu stačí, že vidí, jak se při organizaci hry chová vedoucí. Pozoruje a promýšlí zkušenosti – učí se nápodobou. Jiný potřebuje dopředu shrnout důležité věci a získat nové informace, aby si je uvědomil, a pak je použije. Dalšímu jde hlavně o akci a ani mu nevadí, že se při prvním pokusu trochu „spálí“, protože se nejlépe učí z vlastních chyb. Jiný třeba bude uznávat jen to, co se hned hodí v praxi. Je zřejmé, že jednoduchý recept, jak podporovat, nevymyslíme. Jestli ale bude něco fungovat pro všechny společně, pak je to „princip minimalismu“. Ten by se dal popsat asi takto: „Když něco běží, jak má, tak to nechej běžet. Když to neběží, zkus zasahovat co nejméně.“ Tady půjde o nápaditost vedoucího, aby takové zásady vymyslel. Postačí třeba, aby řekl jen: „podívej“, nebo ukázal na něco či někoho, nebo třeba vlastními slovy zopakoval, co už zaznělo, nebo se „jako dítě“ dotázal – když je třeba některé pravidlo hry nejasné.

Nicméně se musíme smířit s tím, že ne všechny typy dětí se nám podaří podpořit stejnou měrou. Určitě tomu ale můžeme věnovat více času v rámci oddílu, než je tomu ve škole. Právě proto má neformální vzdělávání ve volném čase tak velký význam. Jde tedy jen o to, abychom kladli důraz na výkon jen tam, kde je to v oddílové činnosti opravdu nezbytné.

Koncepce podpory dětí a mládeže na období 2014 – 2020 (MŠMT)
Podporovat rozvoj kompetencí pro samostatné plánování a rozhodování o trávení volného času.

Co takhle zkusit průvodcování?
Rádi bychom v Pionýru vytvářeli podmínky k tomu, aby se děti zapojovaly do přípravy, realizace a hodnocení činnosti oddílu. Aby se na zajištění oddílové činnosti podílely i samy děti. V tomto smyslu hovoří i připravovaná Směrnice o hlavní činnosti Pionýra. Pro některé oddíly jsou tyto postupy naprostou samozřejmostí. Někdo by ale ocenil nápady a inspiraci. Právě proto vznikla pracovní metodika průvodcování dětí v oddílu, kterou si můžete vyzkoušet i vy. Jde ale jen o jednu z možných cest a je ji třeba tak i vnímat. V dobře pracujícím oddílu vždy půjde o rovnováhu mezi aktuálními potřebami dětí a vytváření podmínek pro další rozvoj oddílu.

Tom


Zamyslete se nad činností dětí v oddílu

  • Organizují nějaké hry?
  • Hledají postupy, jak se vypořádat s některými problémy, které při činnosti oddílu vznikají?
  • Jsou schopny samy přicházet s nápady a náměty?
  • Navrhují způsoby hodnocení činnosti, vyhodnocování her a soutěží?

 

Jak podpořit děti – organizátory aktivit v oddílu?
Vyzkoušejte metodiku průvodcování (pracovní verzi). Pionyr.cz/inspirace/pruvodcovani