Návrh věcného záměru zákona o připravenosti občanů k obraně státu

Před prázdninami rozčeřil poklidnou hladinu legislativních počinů návrh z dílny Ministerstva obrany. Protože jde o návrh, který se dotýká i naší (výchovné) činnosti, snažili jsme se záležitost nepominout. Dnes je situace taková, že návrh věcného záměru zákona o připravenosti občanů k obraně státu je oficiálně předložen a začala jeho úřední cesta – k možnému přijetí.
O smyslu zákona, jeho významu i využití, jsme v širších souvislostech hovořili s ředitelem odboru legislativy a práva Ministerstva obrany p. Mgr. Gorazdem Richterem.

Nelze přeslechnout debatu o možném znovuzavedení „vojny“ – jakkoli, předpokládáme, je iluzorní. Má s tím tato projektová iniciativa MO souvislost?
Máme-li se bavit o chystaném zákonu o připravenosti občanů k obraně státu, může někoho, kdo se dosud neseznámil s jeho zásadami, napadnout, že by mohlo jít o znovuzavedení „vojny“, tedy povinné vojenské přípravy. Nic však není vzdálenější realitě. Hlavním cílem projektu je zvýšit odolnost občanů vůči „všedním i nevšedním hrozbám“.
Návrh zákona má především vytvořit předpoklady a podmínky pro spolupráci a rozvíjení vztahů občana a státu. Toto sepětí na dobrovolném základě má několik rovin, přičemž zásadní význam má v rámci projektu zaměření na výchovu a rozvíjení všestranných schopností dětí, a to jak ve spolcích nebo ve školských zařízeních, tak i v rámci míst, kde žijí, tedy v obcích. Výchova pak bude zaměřená na posilování fyzické zdatnosti, poskytování první pomoci, orientace v přírodě, ale také umění čelit nebezpečím, která nejen na děti číhají na internetu. Umět se vyznat v přehršli informací a nepodléhat různým hoaxům je v dnešní době důležitá dovednost, která zabrání tomu, aby společnost byla snadno manipulovatelná. Prostě naučit se převzít odpovědnost za sebe i za druhé.
Jednou větou: „Být připraven, toť vše!“.

Někteří naši členové se zapojili do veřejné diskuze, kterou vedlo Ministerstvo obrany, další přispěli svými připomínkami k původně předloženým tezím návrhu. Za to jim náleží poděkování, protože léto je časem, kdy – vzhledem k letní činnosti – na podobné záležitosti zpravidla příliš času nemáme. Ti, kteří si ho našli, současně i přispěli do šíření povědomí o pionýrské práci – ještě jednou díky.

 


Proč vlastně zákon „o branných spolcích“ začal vznikat právě teď? Je to naplnění nějaké postupně rostoucí potřeby, nebo spíš reakce na aktuální události?
Celý projekt je připravován z rozhodnutí ministra obrany Martina Stropnického, kterému je tato problematika blízká, a byl to on, kdo určil základní zásady celého projektu a klíčové oblasti, jimž je věnována pozornost. Ústředním tématem projektu je vztah občana a státu, a to v nové, partnerské kvalitě. Celý projekt je tak kromě jiného zaměřen na vytváření a posilování sociálních vazeb a zvyšování sounáležitosti lidí v místech, kde žijí.
Nejen podle odezvy, se kterou se zatím setkáváme, jsem přesvědčen, že rozhodnutí připravit tento zákon bylo správné.

Myšlenka vytvoření takového zákona nás zaujala a řada našich členů se zapojila do přípravné diskuze. Vnímáme, že se do jeho tvorby kromě Ministerstva obrany zapojuje hodně široké spektrum organizací. Jaké je jejich složení – jde spíše o výchovně šířeji rozkročené, nebo ty úzce tematicky zaměřené? A přispívá debata k ladění zákona nebo ho spíše rozmělňuje?
Díky za zapojení se do diskuse. Zákon má sloužit především jako prostředek, který podpoří činnost spolků nebo i dalších právnických osob, pokud mají nebo vytvoří projekty sledující stejné cíle jako náš projekt, z čehož je zřejmé, že se jedná o široké spektrum sportovních, vzdělávacích nebo jiných zájmových aktivit. Organizací, které se mohou do tohoto projektu zapojit, je jistě celá řada a vedle vašeho spolku je to například také Junák, Sokol, branně sportovní spolky, spolky zaměřené na poznávání a orientaci v přírodě a další. Spousta z nich možná ráda využije nabídky státu, která umožní další rozvoj vlastní činnosti. Stát má především zájem spolupracovat s těmi spolky, které mají mnohaleté zkušenosti a pozitivní výsledky, zejména jedná-li se o práci s dětmi a mládeží. Přitom však nejde o to, aby byl zapojen každý spolek, každá organizace, ale jde o kvalitu, přitažlivost a účinnost jimi vykonávaných činností. Proto chce stát zapojit také i jednotlivce a vytvořit účinné formy spolupráce s obcemi. Podpora obcí, které o zapojení do této spolupráce projeví zájem, má velký význam. Považujeme za důležité, aby obce mohly vytvořit a nabídnout zázemí, které umožní pozitivní směřování dětí v jejich volném čase. Stát tímto říká, že chce, aby takové organizace, jako je např. ta vaše, existovaly a dál se rozvíjely, a že oceňuje jimi vytvářenou nabídku pro společné rozvíjení zájmů lidí obdobného zaměření. Dobrovolnická práce zejména s dětmi doposud nenalézá podpory a ocenění, jakých by zasluhovala; náš projekt vyjádřením takového ocenění je, protože spolky vyzývá jako své partnery k plnění sdílených úkolů, jimiž je sledován zájem státu na zvyšování odolnosti jedinců, budování občanské společnosti a posilování sociálních vazeb ve společnosti.
Bohužel v této souvislosti musím konstatovat, že jsme si vědomi toho, že nelze zabránit spolkům účelově vznikajícím jako podnikatelský záměr někoho s vidinou rychlého zisku – k takovým aktivitám bude Ministerstvo obrany přistupovat velmi obezřetně.
Pokud se jedná o tematicky zaměřené organizace, které projekt oslovil, tak těchto je celá řada. Nejsilnější hlas však mají střelecké spolky, které výrazně směřovaly a utvářely probíhající diskusi k návrhu věcného záměru zákona na facebooku, až to chvílemi vypadalo, že celý návrh se týká jen střelců. Tak tomu není a již z toho, co jsem řekl, musí být jasné, že projekt je širokospektrý a že velká pozornost je v něm věnována dětem a mládeži.

Jaký je postoj ostatních ústředních orgánů či „velkých hráčů“ na poli tvorby zákona? Má myšlenka této zákonodárné iniciativy širší podporu?
Obecně vnímám, že celý projekt je přijímán pozitivně, s jistými nadějemi a očekáváními, ale především se snahou o aktivní zapojení se do jednotlivých nabízených programů. Toto vnímám jako předpoklad úspěchu realizace projektu, protože vychází ze zásady vytvoření nabídky a možnosti jejího využívání, tedy nikoliv pouze pasivní nebo formální účasti. Přípravné fáze a konzultace nás přesvědčily, že existující spolkové zázemí disponuje celou řadou výborně propracovaných projektů, metodik a nadšeným a zkušeným personálním zázemím.
Přístup orgánů státní správy je o něco rezervovanější, byť i ona vnímá snahu o navrácení základních hodnot, jakými jsou úcta, odpovědnost, mravnost a sounáležitost k lidem a místu, ve kterém žiji, jako velmi potřebné a přicházející v nejvyšší čas.
Obecně vnímám postoj státní správy spíše jako vyčkávající, sledující případné možnosti budoucího zapojení spolu s prvními výsledky celého projektu. Někteří tuší potenciál, ale vědí, že před koncem volebního období přicházet s takovým velkým koncepčním materiálem může také skončit neúspěchem, a tak zbytečně nechtějí ztrácet čas něčím, co je z jejich pohledu nejisté. Raději se věnují jiné svojí práci.
Jak ale vyplývá z výsledků meziresortního připomínkového řízení (proces připomínkování materiálu ministerstvy a dalšími subjekty veřejné správy), mnozí tomuto projektu fandí a uplatněné připomínky jsou zpravidla formulovány tak, aby vládě České republiky byl předložen materiál kvalitní, komplexní a životaschopný. Tím chci říci, že připomínková místa se ve většině případů vědomě stala spolutvůrci materiálu a pomohla k jeho správnému dopracování.
Za tyto připomínky i přístup k jejich uplatnění jsme velmi vděční.

Co se týče spolků, se kterými jsme měli možnost se setkat a kterým jsme mohli projekt představit, vždy jsme se setkali s podporou projektu a jeho jednotlivých cílů. Téměř všichni oslovení byli ochotni zaslat svoje představy a očekávání, které s novým zákonem spojují, a tak mohu říct, že se opravdu připravuje ve spolupráci s těmi, kteří následně budou jeho adresáty. Domnívám se, že takto by měl vznikat každý zákon. Jako příklad mohu uvést setkání s vaším panem předsedou Martinem Bělohlávkem. Debata s ním nad směřováním celého konceptu byla nesmírně inspirující a přínosná a poskytla nám řadu podnětů. Na základě tohoto setkání i doručených dokumentů jsem se ujistil, že Pionýr je spolek s vysoce profesionálním zázemím, jasnou vizí a velkým zájmem o to, co dělá a jak to dělá. Ze všech dokumentů je znát, že jsou vytvářeny lidmi zkušenými a vzdělanými, z organizovaných akcí je pak vidět to nejdůležitější, a to je nadšení, se kterým se Pionýr dětem a mládeži věnuje a s jakým se děti a mládež účastní jednotlivých projektů.
Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale věříme, že se do projektu zapojí ti, kteří chtějí něco dělat pro společnost a posouvat věci směrem k lepšímu. Pokud se najde aspoň pár takových nadšenců, kteří strhnou další, tak celá věc může být ku prospěchu celé společnosti.

Vzhledem k zájmu o součinnost soudíme, že roli spolků dětí a mládeže v posilování připravenosti naší společnosti na mimořádné situace, v krajním případě i na obranu státu, nevnímáte pouze v teoretické rovině. Jak/v čem vlastně vidíte i vy osobně jejich úlohu?
Často slýchám, že nejsme hrdý a sebevědomý národ, který by si sebe vážil. Jak se ale takový národ utváří? Je to výchovou k opravdovým hodnotám. Ta výchova začíná v dětství a pokračuje celý život. Pokud chceme vychovat sebevědomé a hrdé jedince, kteří budou utvářet náš národ a kteří budou znát jeho hodnotu, za niž je třeba přinést i určitou oběť, někdy tu nejvyšší, pak máme naději, že v příští generaci bude větší zastoupení zodpovědných a svobodných jedinců, kteří se budou zajímat o dění kolem sebe a věnovat mu něco ze svého času. Budou odolní vůči manipulaci, nenechají se lehce ošálit na internetu přehršlí informací, které jsou umělou propagandou, budou vědět, jak pomoci druhému člověku a budou méně náchylní k tomu, aby se z nich stali pohůnci zla. Každý z nás může být hrdinou – viz projekt Philipa Zimbarda Hero in Training, který je pro nás velkou inspirací.

ptal se Jakub