Na táboře v Německu

K mezinárodnímu táboru IFM-SEI se vracíme ještě jednou, tentokrát očima účastníků z PS Polička.

Tak to byl tedy letos táborový blázinec. Nejdřív 14 dní na Damašku (ne v Sýrii, ale na Vysočině) a pak 14 dní s IFM-SEI v Německu. Na tábor u Norimberka jsme se rozhodli jet proto, že se tam chystali i naši „družební“ woodcrafteři z Londýna, se kterými se scházíme už zhruba pět let tu či tam či onde. Také nás samozřejmě lákalo setkání s lidmi z celého světa. Jelikož tuto akci podpořil Pionýr a Pardubický kraj, byla i cena pro účastníky přijatelná (4 000 Kč), a tak padlo rozhodnutí vyrazit v celkovém počtu 15 lidí.

Čekaly nás stany s podlážkou pro 4–8 lidí, kdo chtěl, mohl si nacpat slámu do pytle a vyrobit vlastní matraci, kdo nechtěl, měl k dispozici palety nebo tvrdou zem. Systém jídla byl pro nás vcelku vyhovující, pouze Angličané občas protestovali proti teplým obědům a studeným večeřím. Tábor čítající zhruba tři tisíce lidí byl rozdělen na města, města na vesnice a vesnice na jednotlivé delegace. My jsme žili v Modrém městě a ve vsi s názvem Karafiát. Ve stanech zde s námi krom již zmíněných Angličanů byli ještě děti z německého Lübecku.

Táborový režim byl vcelku volný, program se skládal povětšinou z různých workshopů, na které se člověk mohl, nebo nemusel zapsat. Někteří táborníci proto vyspávali téměř celé dopoledne, čímž nemyslím pouze našince. Občas si připravila program i některá delegace. My jsme uspořádali hudební, pohybové a loutkové divadelní dílny, dále odpoledne starých českých dětských her a porůznu hudební sedánky. Byla vcelku legrace slyšet Angličana či Němce říkat: „Cukrkavalimonadačajrumbum“. Jelikož jsme byli motorizovaní, vyjeli jsme si párkrát na výlet a zúčastnili se společného dne v Norimberku. Pohodové město, korzující lidé, pouliční umělci, klid a mír všude, občas žena v šátku… Přesně tenhle obrázek se mi vyjevil, když jsem se vrátil do imigrantsky hysterického Česka.

Poněkud překvapivá pro nás byla politická náplň tábora. Hlavním pořadatelem byl sice IFM-SEI, ale konkrétním byli němečtí SJD Rote Falken, což znamená Socialistické mládí Německa – Rudí Sokolové. Pro nás, kteří jsme prožili reálný socialismus, je něco takového dost problematicky přijatelné, ale lidé Západu tohle berou jako věc názoru a o nějakém socialismu našeho typu neuvažují. V jejich programu jde především o rovnost lidských bytostí ať už podle barvy pleti, orientace, náboženství či pohlaví, o rovnoměrné rozdělení zisků z přírodního bohatství Země a o mír na světě. Nic proti tomu, ale našinec se přeci jen při některých slovech trochu ošívá… Pionýr je jasně apolitická organizace a myslím, že nikdo z nás nezačne chystat revoluci, nicméně zkušenost zajímavá.

Díky Pardubickému kraji, Pionýru a městu Polička za příspěvky a podporu. Mezinárodní setkání obohacují účastníky, bourají jazykové bariéry, likvidují různé předsudky a proto hurá na další IFM camp… za pět let… uf.

Petr Erbes, Pionýr Polička