Mávnutí křídel motýlích

Pod tímto názvem v letošním ročníku Mozaiky naleznete náměty pro zamyšlení a třeba i inspiraci pro vyvolání nějaké potřebné změny ve společnosti naší či světové. Že to nejde? Jsme na to krátcí či malí páni? Pokusím se vám v následujících řádcích dokázat, že tomu tak není. A to v podstatě jenom ocituji (z části) některé internetové úvahy na toto téma.

V jedné z nejznámějších povídek Raye Bradburyho Burácení hromu (A Sound of Thunder z roku 1952) se při lovecké výpravě do šedesát milionů let vzdálené minulosti dopustí lovec Eckels malé chyby. Cesty do minulosti jsou organizovány tak, že nesmí dojít ani k malému zásahu do tehdejší skutečnosti, dokonce jsou lovena pouze ta pravěká zvířata, která by tak jak tak o několik minut později zahynula přirozenou smrtí. Eckels však při pohledu n11a obrovského tyranosaura propadne panice a na malý okamžik se dotkne země. Zašlápne přitom motýla. Tato zdánlivě banální událost má pro současnost, kterou je v povídce rok 2055, významné následky: lidé se trochu jinak chovají, je používán jiný pravopis a prezidentem se stal jiný kandidát, než který zvítězil, když do minulosti odlétali.

Bradburyho povídka byla zřejmě jednou z inspirací amerického matematika a meteorologa Edwarda Lorenze, významného představitele teorie chaosu, při formulaci tzv. motýlího efektu v 60. a 70. letech minulého století. „Pokud dnes mávne křídlem motýl na Havaji a způsobí tak lehký pohyb vzduchu, může to znamenat příští měsíc hurikán na Floridě. To proto, že počasí je chaotický systém, v němž i nepatrná změna počátečních podmínek zásadně ovlivňuje konečný výsledek.“ Podle této koncepce může mávnutí křídel na jednom konci světa zapříčinit na jiném kontinentu třeba tornádo. Jen malé změny podmínek mohou mít při dalším vývoji velké důsledky. Zašlápnutý motýl v pravěku či pohyb křídel jiného motýla v naší současnosti jsou obrazy, jež nám připomínají, že systémy a události jsou spolu navzájem provázány, a že i maličkosti mohou být důležité.

Lidská společnost je stejně chaotická jako počasí – někdy to v ní vře, jindy je zas chladná, tu a tam se v ní objeví bouřka či tajfun, občas zase tlakové výše – tedy i pro lidskou společnost platí motýlí efekt.

Jak se dá vypozorovat, tak je obvyklé přemýšlet o lidské společnosti jako o systému, který sami nemůžeme v zásadě ovlivnit. Většinou se v ní cítíme malí a bezvýznamní, naše snažení nám tudíž připadá již předem titěrné a zbytečné. Na pocitu malosti a bezvýznamnosti pak stavíme svůj rezignovaný postoj „bezmocných“. Obhajujeme jej většinou výroky jako: „Jsme malý národ, co zmůžeme proti síle a (z)vůli velkých?“ A tak radši neděláme nic, protože „To zásadní stejně nemáme moc změnit.“
Lidská společnost je systém chaotický. Ti nejsilnější a největší nedrží svět v rukách ani ho nemají mezi sebou rozdělený. Sice se snaží vzbuzovat dojem všemocných a ty menší většinou přehlížejí, avšak měli by přesto vědět, že moc menších není radno ignorovat. Ač je třeba nevelká, její důsledky mohou být stejné, jako důsledky moci velkých. Jen s tím rozdílem, že se dostavují o něco později.

Celý vtip moci malých spočívá v motýlím efektu. Například my, jako Češi, samozřejmě nemůžeme přímo ovlivnit boje v Iráku ani zabránit Severní Koreji v porušování lidských práv. Fakticky můžeme jen prosazovat názory a myšlenky. A také můžeme předávat svou šikovnost, své znalosti, poznatky a práci. To samozřejmě nezastaví porušování lidských práv, nezabrání globální změně ba ani nezbaví svět sádrových trpaslíků. Bude to jen takové drobné mávání motýlími křídly.

Lidská společnost, tak jako počasí, je systém chaotický. Co se v ní bude dít, nelze dopředu předpovídat. A proto každý náš příspěvek, každé naše snažení, může být tou rozhodující podmínkou, oním máchnutím křídel, které nakonec vyvolá hurikán. Říkáme, že jsme malí a bezmocní. Ale motýlí efekt nám dává naději, že i malí a bezmocní mohou dokázat velké věci.

V následujícím ročníku Mozaiky se na těchto stránkách budete setkávat s články, které se budou převážně týkat dětí, mladých lidí v různých koutech světa a jejich problémů, které zdánlivě nejsme schopni vyřešit. Jsme ale schopni se o nich dozvědět, přemýšlet o nich a třeba i najít nějakou cestu, která by je pomohla vyřešit. Už jen to prosté vědomí, že existují, může být oním mávnutím křídel motýlích.

Proto uvítáme vaše názory nebo přímo vaše články k těmto tématům, protože se domnívám, že toto dnes může být pionýrské.