Markéta Malins – Dobrodružství jedné zdravotní sestřičky

Dobrodružství můžeme hledat všude, zatím jsme se dotazovali jenom známých osobností, ale co se takhle zeptat i někoho, jehož obličej neznáte z médií? Tentokrát jsme požádali o rozhovor mladou dámu, která byla členkou vodáckého oddílu a posléze i pokračovala v Pionýru jako oddílová vedoucí a zdravotnice. Její práce zdravotní sestry ji později zavedla i do zemí pro většinu z nás exotických.

Vím, že jsi chodila do Pionýra. Můžeš nám více přiblížit svůj oddíl?

Chodila jsem do vodáckého oddílu, který spadal pod 13. pionýrskou skupinu. Scházeli jsme se pravidelně v klubovně na Praze 1 nebo na Císařské Louce, kde jsme měli loděnici a kde jsme trénovali na Vltavě. Pamatuju si, jakou spoustu legrace jsme si při aktivitách užili. Vyvrcholením byl každý rok vodácký putovní tábor.

Dal ti Pionýr něco, z čeho čerpáš i dnes?

V Pionýru jsem potkala přátele, se kterými se stýkám dodnes a kteří do současnosti obohacují můj život. Kromě přátel mi Pionýr dal spoustu zkušeností a dovedností, které využívám i dnes. Na vodáckých táborech jsem se naučila jak se chovat v kolektivu a jak pracovat společně s ostatními na dosažení určitého cíle. Nejen že mě Pionýr od dětství učil respektu k autoritám, postupně mi dal možnost rozvíjet svou samostatnost a zodpovědnost až do chvíle, kdy jsem se sama mohla stát vedoucí oddílu. Svým způsobem to pro mě byl takový první životní manažerský kurz. Mnoho z těchto zkušeností využívám ve své současné práci, kde jsem zodpovědná za vedení týmu zdravotních sestřiček.

Teď pracuješ v Saudské Arábii jako zdravotní sestřička v nemocnici, zažíváš i při své práci dobrodružství?

Dobrodružství je velká část mojí práce. Vzhledem k tomu, že pracuji na intenzivní péči, leží na mě velká zodpovědnost. Často se stává, že s kolegy bojujeme o život člověka. Možná se to někomu může zdát zvláštní, ale pro mě je to dobrodružství, při kterém ze sebe musí člověk hodně vydat a vzrušení je to srovnatelné s adrenalinovými sporty.

Žiješ ve velmi odlišném kulturním prostředí, jak moc se musíš přizpůsobovat?

Přizpůsobovat se musím poměrně hodně. Žiju v zemi, kde ženám není dovoleno řídit auto. Takže musím své cesty za nákupy a jinými potřebami často podřizovat rozpisu nemocničních autobusů nebo dostupnosti taxi. Veřejná hromadná doprava tu není. Na veřejnosti musím nosit abáju, což je černý volný oblek, který zakrývá vše od krku po zápěstí a ke kotníkům. Velkým nezvykem bylo také odnaučení očního kontaktu na veřejnosti. Lidé tu vnímají jako flirtování i velice krátký oční kontakt mezi mužem a ženou.

Vím o tobě, že jsi zůstala vodě věrná, i když jsi řeku vyměnila za moře a oceány. Co na vodě děláš?

Tady v Saudské Arábii mám teď k vodě trochu daleko, ale před svým přesunem jsem se ve Spojených Arabských Emirátech věnovala jako dobrovolnice práci záchranářky na jachtařských závodech. Kromě toho jsem měla možnost se na plachetnici plavit napříč floridským průlivem. To bylo asi největší moje dobrodružství. Byli jsme jen dvoučlenná posádka a museli jsme se vypořádat nejen s technickými problémy ale i nepřízní počasí. Ocitli jsme se na širém moři uprostřed bouřky. Na můj vkus až moc dobrodružství…

Pionýr používá motto „Dobrodružství na míru“. Co je pro tebe osobně takové dobrodružství na míru?

Pro mě je to na prvním místě moje práce. Nejen, že mi práce zdravotní sestry na intenzivní péči přináší spoustu vzrušení a uspokojení, ale mám i úžasnou možnost procestovat svět. Do velké míry si také spojuju dobrodružství s cestováním a poznáváním jiných kultur. Vzhledem k nedostatku zdravotních sestřiček ve světě jsou možnosti velice rozmanité. Zatím se držím především oblasti perského zálivu, ale není vyloučené, že moje touha po dalším dobrodružství mě zavede třeba do rovníkové Afriky nebo Austrálie.

ptala se Anna Nováková


Markéta Malins

Narodila se v roce 1976 v Praze. Zde vystudovala střední zdravotnickou školu a ve svých 22 letech se vydala do světa. Jako zdravotní sestřička pracovala v nemocnicích ve Spojených arabských emirátech, Saudské Arábii, Bahrajnu. Pracovala zde i v době, kdy zuřila druhá válka v Zálivu. Kromě jiného se věnuje cestování – kdy zažila nejedno dobrodružství – jachtaří a na jachtařských závodech se věnuje práci záchranářky, zúčastnila se podmořského sběru odpadků, na Jamajce si pochovala žraloka, dostala pusu od delfína, v horách v Saudské Arábii krmila opice (prý byly dost agresivní), v poušti jezdila na offroadech.