Lidice žijí

„Čím byl Pearl Harbor pro Ameriku, tím jsou dnes Lidice pro celý svět.“
Jan Masaryk v r. 1942

Nepřipomenout události, od nichž letos uplyne 75 roků, by bylo nestoudné – jde přec o příběh pro někoho rozporuplný, ale rozhodně z hlediska naší historie výjimečný. Atentát na Reinharda Heydricha byl neobvyklou odbojovou akcí, která – vedle zvýšené prestiže československého odboje – přinesla i exemplární trest německých okupantů, jenž otřásl celým světem a vstoupil do dějin.

„Lidice zemřou navždy.“ (Adolf Hitler)
Nevšednost atentátu vystoupí už při uvědomení si, kdy se stal: 27. května 1942. Téměř celá Evropa byla obsazená nacisty, vzdorovala Velká Británie a v Sovětském svazu fašisté sice v prosinci 1941 prohráli bitvu u Moskvy, ale na jaře 1942 se téměř nezadržitelně valili do hloubi země.

Vražedný útok na vrcholného představitele nacistické Říše byl tak neobyčejným vzepětím odboje. Neuvěřitelnější tím více, že několik týdnů po akci – přes masové represe a vypsanou jidášskou odměnu – odboj dokázal vojáky, kteří akci provedli, skrývat a pátrací mašinérie neměla stopu. To byl koneckonců i jeden z důvodů pro tak děsivý trest na celé obci a jejích obyvatelích, kteří s atentátem neměli pranic společného, šlo jen o brutální pomstu. Rozhodnutí padlo přímo ve vrcholném vedení Říše a bylo provedeno s typickou německou důkladností: 173 mužů na místě popraveno, 198 žen deportováno do koncentračních táborů (v nich 54 zahynulo), 81 dětí skončilo rovněž v koncentráku a bylo zplynováno, další byly odeslány na převýchovu, zpět se vrátilo pouhých 17 dětí. Obec byla srovnána se zemí, hřbitov zrušen, koryto potoka změněno, rybník zasypán, název vymazán z map…

Památník Lidice

„Lidice budou žít.“ (Barnett Stross)
Tak se jmenovala iniciativa založená lékařem a pozdějším labouristickým poslancem, která už za války vynesla ve sbírce asi jeden milión liber na jejich obnovu. O vybudování nových Lidic rozhodla československá vláda už 6. června 1945 (Národní shromáždění k tomu přijalo i zvláštní zákon č. 187/1946 Sb.). Odraz lidické tragédie nalezneme ve výtvarném umění, literatuře či hudbě, místopisu i mezi tisíci rodičů po celém světě, kteří svým dcerám dávali a stále dávají jméno Lidice. Hrůzné proroctví nacistického vůdce se tak nenaplnilo. Naopak.

Čin našich vojáků a obyčejných lidí – odbojářů, přes svoji nespornou tragičnost a jistou rozpornost, byl skutkem odvážným a slavným. Je ironií osudu, že na počátku konce byla podlá zrada – 18. června sedm vojáků-parašutistů prohrálo svůj poslední boj proti drtivé přesile (bezmála 800 příslušníků SS, gestapa) při obraně svého úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. A jejich slova zaznamenaná samotnými Němci: „Jme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ – kterými odpovídali na výzvy ke složení zbraní, zaslouží nikdy nezapomenout.