Leden 1991

Dny ubíhaly, měsíce míjely – a rok utekl. Byl tu leden 1991. Rok od přelomové Mimořádné konference pionýrských pracovníků v Brně byl pryč… Mnoho věcí vypadalo jinak než před rokem, bohužel nezřídka v rozporu s původními představami. A vedle skutečnosti, že jsme bojovali za udržení činnosti v oddílech a na skupinách, probíhala jednání s jinými sdruženími, zejména s Českým Junákem (tehdy, dnes Junákem – Českým skautem), ale hlavně finišovala příprava I. republikové konference Pionýra v ČR.

Dění ve společnosti
Co se dělo kolem nás? Nelze to pominout, protože dění vně Pionýra ať přímo či nepřímo souviselo…

1. 1. proběhla cenová liberalizace: byla zavedena vnitřní směnitelnost Československé koruny, současně byly zastaveny regulace pro zahraniční i vnitřní obchod – byla zavedena volná cenotvorba. Byly tak ukončeny mohutné přerozdělovací procesy, které před rokem 1989 výrazně dotovaly řadu výrobků (např. většinu potravinářského zboží). Tzv. vnitřní směnitelnost koruny nabídla domácím firmám možnost nakupovat devizy.

of-leden-webV Praze se 12. – 13. 1. konal sněm Občanského fóra, který rozhodl o přerodu všelidového hnutí v politickou stranu s individuálním členstvím. Přijatý „Výchozí politický program OF“ ji jednoznačně směřoval ke straně pravicové orientace, s čímž ovšem podstatná část OF nesouhlasila.

Dne 16. ledna 1991 (za účasti československé protichemické jednotky) byla zahájena operace známá pod názvem Pouštní bouře. Někdy známá též pod označením: válka „v přímém přenosu“. Šlo o mezinárodní zásah proti irácké okupaci Kuvajtu – právě médii označovaný za nejdůležitější bojovou operaci od konce 2. světové války.

Připomeneme

Na rozdíl od Slovenska totiž v roce 1990 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neproběhlo vrcholné jednání, které by navázalo na mimořádnou celostátní konferenci z ledna 1990. Naši slovenští kolegové připravili své vrcholné jednání a rozhodli celou řadu věcí, které (zcela defenzivně vystupující) Česká ústřední rada PO SSM, respektive Česká rada Pionýra před květnem 1990, již poněkud alibisticky ponechala nově se tvořícímu orgánu. „Nová“ ČRP byla od svého vzniku „zavalena“ operativními problémy a přípravy zásadního koncepčního jednání tak musely být odsunuty na pozdější dobu. Z dnešního pohledu to znamenalo „ztrátu tempa“, oslabení pozice vrcholných orgánů Pionýra v ČR a zmenšení prostoru pro diskuse i praktická organizační opatření.

Nevýhodu se však vedení Pionýra snažilo proměnit ve výhodu. A dalo si velkou práci s obsahovou přípravou vrcholného jednání – kromě diskusí na oblastních poradách na podzim 1990, byl nejvýznamnější akcí obsahový se­minář z listopadu 1990 (viz předchá­zející díly), který přinesl zá­sadní podklady pro formulování náplně činnosti i organizačních zásad – Programu Pionýra a stanov. Stejně tak byl zmíněný čas využit na dořešení ožehavého problému vztahu tehdej­ších republik a tzv. federálu – který byl definitivně vyřešen v prosinci 1990 – i zde se mohlo před konferenci předstoupit s konkrétním výsledkem, který byl dobrým východiskem pro přípravu celostátní konference Pionýra (chystanou na duben roku 1991).


Víkend 26. – 27. ledna
vstoupil do naší historie prvními veřejnými aukcemi, jimiž byla zahájena malá privatizace, orientující se na drobné provozovny v oblasti maloobchodu, služeb a veřejného stravování. V rámci Pionýra byla tato sobota a neděle významná tím, že v Praze 8, v prostorách Základní školy Burešova proběhla I. republiková konference Pionýra v České republice. Toto jednání – dnes stojící z hlediska „číslování“ mimo řadu vrcholných sněmování dospělých pionýrů – však mělo zcela zásadní význam pro další směřování i rozvoj Pionýra. Jednání konference bylo samozřejmě také přiměřeně bouřlivé, i zde docházelo k ostrým diskusím (a „bojům o slovíčka“), nicméně bylo i velmi konstruktivní – roční fungování samostatné obnovené organizace – přineslo svoje plody. Konference schválila zejména Program Pionýra a Statut Pionýra s tím, že jejich platnost bude vyhlášena na zasedání ČRP po celostátní konferenci Pionýra (čímž byly de facto nahrazeny tzv. prozatímní dokumenty Pionýra z ledna 1990).

Schválila také další materiály, mezi nimiž byly například: „Aktuální úkoly organizace Pionýr“, dále šlo o „Směrnici ke sjednocujícím prvkům v organizaci Pionýr“, jednání se přihlásilo k výzvě Občanského deníku „Věc veřejná“ zabývající se otázkou práv dítěte, byli schváleni také delegáti na připravovanou Celo­státní konferenci Pionýra a tak dále.

Jdeme dál, i když někdy ztuha
Vedle intenzivních příprav tohoto sněmování však probíhal běžný život – na pionýrských skupinách, ORP… Došlo (poprvé!) k úplnému ekonomickému osamostatnění Pionýra, což s sebou přineslo těžko představitelné množství „drobných“ organizačních problémů. Nesmí zapadnout také fakt, že přes usilovnou snahu představitelů České i Federální rady Pionýra nedošlo k naplnění usnesení Mimořádného sjezdu Socialistického svazu mládeže (z ledna 1990) a ekonomické vyrovnání mezi Pionýrem a Svazem mladých zůstalo pouze v teoretické rovině… Jednoduše řečeno – představitelé SM si realizovali svoje ekonomické zájmy, zcela bez ohledu na kohokoli jiného a Pionýru, kromě toho, co bylo „vybojováno“ do podzimu 1990 odmítli jakkoli dále pomoci či vyjít vstříc našim požadavkům.

Pionýr to stavělo do složité situace, mimo jiné i proto, že se na něj valily útoky od junáků a skautek s požadavky na náhrady za majetek předaný zejména v roce 1970. Pohříchu na mnoha předávacích dokladech bylo uvedeno, že materiál převzal okresní výbor (či přípravný okresní výbor) či jiný zástupce SSM. Představitelé Pionýra si však uvědomovali, že vyřešení tohoto problému – tedy vyrovnání se s minulostí, včetně ekonomického narovnání, bude nesmírně „politicky“ citlivé a významné. Návazně na smlouvu z června 1990 byla v lednu 1991 připravena k podpisu další dohoda vypořádávání movitého a nemovitého majetku mezi Pionýrem a Junákem. Zde je poctivé přiznat, že se na jednání tehdejšího předsednictva ČRP kolem ní strhla velká a vášnivá diskuse. A byla přijata jen těsnou většinou hlasů. Dohoda (ve stručnosti) zaručovala celým přecházejícím skupinám možnost odejít s veškerým jejich majetkem a tam, kde odcházela jen část členů, mohli „s sebou“ vzít poměrnou část majetku PS. (Zbývá už jen krátce povzdechnout, že je škoda našeho nedokonalého zmapování předaného majetku z úrovně PS… Třebaže v tom máme čisté svědomí, dává nám to méně přesvědčivé argumenty k tvrzení o čestném vyrovnání se s minulostí, než by bylo potřeba.)

Tímto povídáním končí pravidelný seriál článků a Pionýru před 25 lety, k historii se ale ještě určitě v dubnové Mozaice.

Martin