Kupuji, kupuješ, kupuje a navíc i měníme

Koupě je nejčastějším způsobem, jakým získáme novou věc. Než si k ní povíme víc, neodpustím si poznámku o dalším poměrně častém způsobu nabývání vlastnictví, a to je vytvořením. Ač by se na první pohled nezdálo, je to jevem velmi častým – v každodenním životě se s ním setkáváme při vaření: suroviny, jako např. brambory, sůl, koření, maso apod., které jsou samostatnými věcmi, v důsledku přípravy pokrmu zanikají, navzájem se promísí a stává se z nich pokrm, který je novou věcí a k němuž nabýváme vlastnictví aktem vytvoření (pokud nedopatřením zapracujeme cizí bramboru – vzniká právní problém 🙂 ).

Ale zpět ke koupi – neboli ke kupní smlouvě.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

Popisovaný druh smlouvy se vyskytuje v zásadě v několika podobách:

  1. občanský prodej – tedy prodej věci mezi občany, který není častý, ale není zcela ojedinělý – například prodej opotřebeného nábytku, sběratelských předmětů, motorových vozidel apod.
  2. Podnikatelský prodej – tedy obchod mezi podnikateli.
  3. Spotřebitelský prodej (prodej v obchodě – viz dále) – prodej konečnému spotřebiteli, který věci pořizuje pro osobní potřebu svou, event. své rodiny a věci nabývané nejsou určeny k podnikatelské činnosti.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že ten samý druh obchod mezi totožnými subjekty může mít rozdílnou povahu právě s ohledem na cíl koupě. Provozovatel restaurace, který kupuje pečivo pro použití ve své podniku, nakupuje v režimu podnikatelské koupě, pokud ale to samé pečivo kupuje pro domácí potřebu, jedná se o spotřebitelskou koupi. O důsledcích viz níže.

Zákon obsahuje řadu obecných ustanovení a zvláštní ustanovení (která mají přednost před obecnými) pro konkrétní situace.

Z obecných ustanovení bychom měli seznat alespoň, že kupní cena by měla být ujednána ve smlouvě, ovšem je dostatečně ujednána, je-li stanoven alespoň způsob jejího určení (např. za 1 kg, 1 m2 apod.). Nebezpečí škody na věci na kupujícího přechází s nabytím vlastnického práva (obvykle převzetí věci). Prodávají je povinen předat kupovanou/prodávanou věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou (například doklady k motorovému vozidlu). Kupní smlouva zásadně nevyžaduje písemnou smlouvu. Písemná je vyžadována u nemovitostí a v některých dalších případech. Z důvodu právní jistoty bude vhodné sepsat smlouvu písemně u všech hodnotnějších věcí, tedy nad 1000,- Kč. To doporučuji při prodeji zvířat (například mláďat z chovu) vždy, včetně potvrzení o tom, že kupující byl poučen jak se zvířetem co do péče nakládat.

V souvislosti s prodejem lze ujednat dodatkové doložky, jako je výhrada vlastnictví – při prodeji na splátky se kupující stane vlastníkem až úplným zaplacením, Výhrada zpětné koupě – z té vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět (opačně funguje výhrada zpětného prodeje), Předkupní právo, Koupě na zkoušku, Výhrada lepšího kupce a další.

Zajímavá bude pro nás úprava o prodeji zboží v obchodě:

  • Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo. Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k věci zaplacením kupní ceny.
  • Věc musí být při převzetí bezvadná, zejména musí mít vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, že se hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc obvykle používá. Musí být v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a vyhovovat požadavkům právních předpisů. Pokud se vada věci projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Záruční doba je zachována v trvání dvaceti čtyř měsíců od převzetí, ovšem pokud je na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce.
  • Při vadnosti věci lze „reklamovat“ a můžeme požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. Právo na dodání nové věci nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.

Náš stručný přehled by nebyl úplný, pokud bych se nezmínil o smlouvě směnné, která je vývojově nejstarším typem smlouvy. Předcházela totiž objevení peněz, které jsou všeobecným hodnotovým vyjádřením. I smlouva kupní je vlastně směnnou, kdy zboží směňujeme za peníze, ovšem protože jednou ze směňovaných položek je všeobecný hodnotový ekvivalent, jedná se o smlouvu kupní. Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou, za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci. Na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě s tím, že se každá ze stran považuje ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou přijímá, za stranu kupující (tato definice je vlastně potvrzením úvahy o tom, že i kupní smlouva je smlouvou směnnou).

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra